Č. 3317.


Státní zaměstnanci: Právní nárok na propočtení služební doby podle zák. č. 222/20 a nař. č. 666/20 mají jenom státní zaměstnanci, kteří byli ustanoveni před 1. zářím 1919.
(Nález ze dne 4. března 1924 č. 3714.)
Prejudikatura: Boh. 2632 a 2729 adm.
Věc: Juraj V. v S. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o propočtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. o propočítání služební doby státních zaměstnanců který byl — jak mezi stranami není sporno — jediným právním pramenem při sporném započtení služební doby, určuje v § 1, že státním úředníkům, soudcům a učitelským osobám, na něž se vztahuje ustanovení zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a kteří byli před účinností jeho v úřad dosazeni, se propočítá jejich celková služební doba započítatelná (započítaná) pro zařadění a postup v dosavadním služebním poměru, podle čekatelské doby a podle lhůt časového postupu stanovených zákonem ze 7. října 1919 č. 541 Sb.
Zák. ten chtěl nesporně poskytnouti výhody kratších lhůt postupových zavedených zákonem č. 541/1919 těm státním zaměstnancům, kteří byli ustanoveni ještě za platnosti starších předpisů o postupu platovém a časovém, což zřejmě plyne z ustanovení zákona, že výhod těch účastni mají býti pouze oni státní zaměstnanci, kteří byli ustanoveni před účinností zák. č. 541/1919, t. j. 1. zářím 1919.
Z toho se podává, že právní a tedy stihatelný nárok na propočtení služební doby ve smyslu zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. a prov. nař. k němu z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. mají, jak již nss ve svém nál. Boh. 2632 a 2729 adm. vyslovil a blíže odůvodnil, toliko oni státní zaměstnanci, kteří časové podmínce zákona vyhovují a byli tedy ve státní službě ustanoveni před 1. zářím 1919. St-l byl, jak ze správních spisů zřejmo, ve státní službě ustanoven teprve s účinností od 1. července 1921, stal se tedy státním úředníkem teprve po dni směrodatném pro přiznání výhod ze zákona o propočtení let plynoucích a nemůže tudíž z tohoto zákona dovozovati pro sebe žádného právního nároku na započtení let.
Započítal-li však přes to žal. úřad st-li vojenskou službu a určitá období z dřívější služby obecní do nynějšího jeho služebního poměru, pak přiznal mu tím výhody, k jichž poskytnutí nebyl dříve řečenou právní normou vázán, a mohl proto libovolně stanoviti jak rozsah výhod těch, tak i způsob určení jich. Jestliže při tom nevzal žal. úřad zřetel na služby, které st-l konal jako exekutor a jako kancelářský pomocník, a odpočetl-li od souhrnu doby st-li liberaliter započítávané 1 rok čekatelský podle obdoby předpisů platných pro započítávání služební doby, nemohl tím zasáhnouti do okruhu práv st-lových, neporušil jeho subjektivních práv a jest tudíž stížnost bezdůvodnou.
Citace:
č. 3317. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 728-729.