Čís. 1412.
Živnostenský soud není příslušným, jde-li o zápůjčku, k níž byl služební poměr pouze pohnutkou, nikoliv však jejím skutkovým nebo právním důvodem.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, R II 410/21.)
Žalobce tvrdil v žalobě, zadané na okresním soudě, že dal zálohu žalovanému (svému bývalému továrnímu mistru) 2700 K k úhradě výloh přestěhování se žalovaného do místa žalobcova závodu, a že při skončení služebního poměru se žalovaný výslovně zavázal, že zálohu zaplatí. Proti žalobě namítal žalovaný nepříslušnost soudu, ježto prý věc náleží před soud živnostenský. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepříslušnosti. Důvody:
Z toho, že zažalovaný peníz byl poskytnut vzhledem ke služební smlouvě stran, nelze ještě vyvozovati, že spor, o nějž tu jde, jest sporem o plnění a náhradní nároky ze smlouvy pracovní ve smyslu § 40 zák. o živn. s. § 37 tohoto zák. mluví sice o rozepřích, jež zahájeny byly po skončení poměru pracovního, nevztahuje se však na nároky, jež povstaly při nebo po ukončení pracovního poměru. Dle tvrzení žaloby povstal žalobní nárok výslovnou úmluvou při skončení poměru pracovního.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud sdílí právní názor
druhé stolice, že se zde dle skutkového přednesu žalující firmy, výhradně směrodatného pro posouzení příslušnosti dovolaného soudu, ve smyslu § 41 j. n., nejedná o nárok z pracovního poměru dle § 4 lit. c) zákona o živnostenských soudech, nýbrž o zápůjčku, poskytnutou dle tvrzení žalující firmy žalovanému vzhledem k služební smlouvě z října 1920. Služební poměr byl tedy pouze pohnutkou k této zápůjčce a nikoliv jejím skutkovým anebo právním původem, jak to předpokládá zmíněné místo zákonné. (Viz Dr. Felix Mayer a Dr. Zikmund Grünberg, Komentář k zákonu o obchodních pomocnících, str. 487.) Za tohoto stavu věci nelze přihlédnouti ani k § 37 zákona o živnostenských soudech, jelikož i tento § má na mysli spory z poměru pracovního, a proto jsou zbytečny vývody dovolacího rekursu o domnělém rozporu důvodů napadeného usnesení se spisy ohledně doby, kdy vznikl nárok, žalující firmou tvrzený. Druhá stolice tedy vším právem námitce věcné nepříslušnosti nevyhověla.