NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13915.

Není-li z přihlášky simultanní pohledávky nade vši pochybnost zřejmé, že věřitel žádá úplné zaplacení z dílčí podstaty, o kterou jde, jest mu pohledávku přikázati jen poměrně.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1934, R I 1231/34.) Pohledávka vymáhajícího věřitele vázla na nemovitostech zapsaných ve vložkách čís. 113 a 279. V exekuční dražbě byly prodány jen nemovitosti zapsané ve vl. čís. 279. K rozvrhu nejvyššího podání přihlásil vymáhající věřitel celou svou pohledávku, aniž výslovně uvedl, že žádá z rozvrhované podstaty zaplacení celé své pohledávky. Soud prvé stolice přikázal na pohledávku vymáhajícího věřitele poměrný díl, připadající na vl. čís. 279. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatel vytýká, že mu na místo celé jeho pohledávky s přísl. byl přikázán jen poměrný její díl podle ustanovení § 222 ex. ř. o simultanních hypotekách, ačkoliv přihláškou žádal zaplacení celé své pohledávky z výtěžku nejvyššího podání. Leč neprávem. Podle § 222 ex. ř. jest v případě jeho čtvrtého odstavce, nebyly-li prodány všechny spoluzavazené nemovitosti, pohledávku, pro niž je zřízena simultanní hypotéka, zapraviti hotovým zaplacením z rozvrhové podstaty za určitou v dražbě prodanou nemovitost, a to buď celou nebo jen poměrnou její část, připadající na tuto nemovitost. Který z těchto dvou případů má nastati, řídí se podle toho, zda věřitel, pro jehož pohledávku je zřízena simultanní hypotéka, žádá přikázání celé pohledávky z rozvrhované podstaty, či poměrné její částky. Věřitel musí v tom směru učiniti návrh buď výslovný, anebo musí z jeho přihlášky nade vši pochybnost býti zřejmo, že žádá úplné zaplacení z určité podstaty. Neučiní-li určité prohlášení, nastupuje pravidelný případ § 222, čtvrtý odstavec ex. ř., a vezmou se berní odhadní hodnoty za základ výpočtu částek příslušejících věřiteli z rozvrhových podstat. Určitého prohlášení věřitelova je zapotřebí proto, že do skončení rozvrhového roku musí zadní věřitelé učiniti návrh na zjištění a vložení náhradního nároku na spoluzavázaných a neprodaných nemovitostech ve smyslu § 222, čtvrtý odstavec, ex. ř. (§ 57 prvý odstavec ex. ř., čís. 3377, 7648, 8346, 10540 sb. n. s.). Tento návrh by učiniti nemohli, kdyby z přihlášky simultanního věřitele nebylo jasně zřejmo, v jakém poměru žádá uspokojení. V souzeném případě byla pohledávka jen všeobecně přihlášena k rozvrhu nejvyššího podání a proto právem první soud přikázal na ni poměrný díl ve smyslu § 222, čtvrtý odstavec ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správně poukazuje rekursní soud k tomu, že otázku, zda zástavní věřitel žádal jiné než poměrné uspokojení pohledávky, na několika nemovitostech simultanně váznoucí, z rozvrhové podstaty jedné z těchto nemovitostí, lze řešiti jen podle obsahu přihlášky k rozvrhovému roku. V této přihlášce účtuje dovolací rekurent pohledávku a navrhuje, by mu tato účtovaná částka byla přikázána z nejvyššího podání, nezmiňuje se však o tom, zda celá či poměrná její část. V takovém všeobecném návrhu nelze spatřovati zřejmý úmysl věřitelův, že žádá uspokojení pohledávky jiným než pravidelným způsobem podle § 222 ex. ř., zejména, že žádá přikázání celé pohledávky z nejvyššího podání. Jelikož z přihlášky není nade vší pochybnost zřejmo, že dovolací rekurent žádá úplné zaplacení z dílčí podstaty, o kterouž jde, nepochybily nižší soudy, přikázavše mu pohledávku jen poměrně.

Citace:

Čís. 13915.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 314-315.