NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2273.

Neslušným (§ 303 tr. zák.) jest chování, které porušuje zvykem a mravem ustálený způsob zevního chování se ve veřejném životě.
Adorační pobožnost jest náboženským úkonem.
S hlediska §u 303 tr. zák. stačí, je-li neslušné chování objektivně způsobilé urážeti náboženské city jiných. V subjektivním směru nevyžaduje se úmyslu vzbuditi pohoršení; stačí vědomí neslušného chování.
Spadá sem demonstrativní zpěv německé nábožné písně při české bohoslužbě.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1926, Zm II 514/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 2. září 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle §u 303 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítají stěžovatelé, že jednání obžalovaných nelze pokládati za neslušné chování ve smyslu §u 303 tr. zák., t. j. takové, jež by uráželo »city pobožnosti« ostatních věřících a bylo namířeno proti provozování náboženství po případě bylo vůbec v nějakém vztahu k němu. Pouhé dozpívání kostelní písně »Grosser Gott«, nelze pokládati ani za demonstraci proti Bohu, ani proti dětské pobožnosti. Celý výstup vyvolal katecheta tím, že zahájil pobožnost dětí předčasně. Kdyby byl vyčkal, až bude dozpíváno všech 7 slok jako obyčejně, nic by se bylo nestalo. Ostatně prý ustali obžalovaní a jejich společníci ve zpěvu ihned, jakmile je katecheta vyzval slovy: »teď je hodina pro děti«. Nelze proto říci, že obžalovaní jednali zlomyslně. Se zmateční stížností, která z velké části nedbá rozhodných skutkových předpokladů rozsudku, provádějíc tak hmotněprávní zmatek proti zákonu, nelze souhlasiti, ani pokud správně provádí věcnou námitku tvrzením, že jednání obžalovaných ani v té formě, jak je zjišťuje rozsudek, nenaplňuje skutkové podstaty přečinu podle §u 303 tr. zák.
Neslušným chováním rozumí ono zákonné ustanovení takové, které porušuje zvykem a mravem ustálený způsob zevního chování se ve veřejném životě. Nemůže býti pochybnosti o tom a zmateční stížnost sama nepopírá, že t. zv. adorační pobožnost školních dětí, konaná ve velikonoční době katechetou v kostele před nejsvětější svátostí oltářní, vystavenou k adoraci ,jest náboženským úkonem, veřejným provozováním náboženství ve smyslu §u 303 tr. zák. Takový úkon však vyžaduje podle ustálených zvyklostí a mravů ode všech, kdož jsou při něm přítomni, náležité chování, odpovídající posvátnosti a vážnosti úkonu i místa. Obžalovaní prohřešili se proti tomu, co jim zvyk, mrav a tradice kázaly tím, že (jak rozsudek zjišťuje) přes to, že byli upozorněni znamením zvonku i ústním prohlášením katechety, že minula doba určená pro lidovou pobožnost, jimi řízenou, a že započala pobožnost dětí, po dvakráte vpadli zpěvem německé písně do pobožnosti, konané jazykem českým, a to způsobem demonstrativním a provokativním v úmyslu, by modlícího se katechetu přehlušili a umlčeli, což se jim také podařilo. A tento nepřístojný způsob zpěvu, nikoliv pouhý zpěv nábožné písně, jak mylně tvrdí stěžovatelé, při němž jeho původcům nešlo podle přesvědčení soudu o výkon pobožnosti, nýbrž o národnostní demonstraci proti české pobožnosti a modlitbě, správně kvalifikoval nalézací soud jako neslušné chování, neslučitelné s posvátností a vážností místa o úkonů náboženských v něm provozovaných. Míra neslušnosti chování obžalovaných byla taková, že byla nejen objektivně způsobilá druhé účastníky pobožnosti uraziti v jejich náboženských citech a vyvolati v nich odpor a nevůli, nýbrž i skutečně v nich vzbudila pohoršení, jak soud výslovně zjišťuje na základě seznání celé řady svědků. Pro omezující výklad pojmu neslušného chování, obsažený ve zmateční stížnosti, neposkytuje jasné znění zákona opory. Podle §u 303 tr. zák. IV. případ jest trestné každé vědomě neslušné chování v čase veřejného provozování náboženství, je-li takové, že z toho může jiným vzejíti pohoršení, tedy každé neslušné chování bez ohledu na to, je-li namířeno proti Bohu, či proti provozování náboženství, a uráží-li ve skutečnosti náboženské city druhých, čili nic. Stačiť, že je k tomu objektivně způsobilé. Po subjektivní stránce není třeba zvláštní zlomyslnosti, také ne úmyslu, vzbuditi pohoršení; stačí pouhé vědomí neslušného chování. Tvrzení zmateční stížnosti, že výstup vyvolal katecheta předčasným zahájením adorace dětí a že obžalovaní ustali ve zpěvu, jakmile byli vyzváni, by jej ukončili, nejsou vzata z obsahu rozsudku a nelze k nim proto přihlížeti. Prvý soud naopak zjistil formálně bezvadně, že pobožnost dětí byla zahájena obvyklým způsobem tím, že bylo dáno znamení zvonkem a korouhví, když byl před tím katecheta vyčkal, až obžalovaní se svými společníky dozpívají započatou sloku, a že obžalovaní, ačkoliv jim bylo známo, že po daném znamení zvonkem měli zpěv ukončiti a ačkoliv byli na to ještě zvláště katechetou upozorněni, pokračovali demonstrativně ve zpěvu dále, v úmyslu, by českou pobožnost znemožnili a umlčeli, čímž vyvolali veřejné pohoršení zvláště u starších zbožných osob v kostele přítomných, kteří sami svým zakročením přiměli zpěváky k ukončení zpěvu a národnostní demonstrace.

Citace:

č. 2273. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 103-105.