č. 12140.

Zaměstnanci veřejní: Převod úředníka býv. zastupitelského okresu do státní služby podle § 10 org. zák. — věty jako u Boh. A 10603/33 a 10815/33.
(Nález ze dne 14. listopadu 1935 č. 19428/35.)
Věc: Václav B. (adv. Dr. Vladimír Říha z Prahy) proti ministerstvu vnitra o úpravu služebního poměru.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud změnilo výnos zem. úřadu v Praze z 20. ledna 1932 o určení služebních příjmů, se zrušuje pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Usnesením osk v Nymburku z 29. října 1926 převedeny bylý služební platy st-le, býv. účet. úředníka uvedeného samosprávného okresu, od 1. ledna 1926 na systém platový státních úředníků, st-l zařazen do 2. služ. tř. a přiznány mu platy 5. plat. stupnice, stupně c) s nárokem na zvýšení služného od 1. ledna 1929. Převod tento byl schválen výnosem zsv-u v Praze z 3. března 1928, avšak s tou změnou, že st-li přiznán vzhledem k celkové započítatelné služební době 18 r. 5 m. 15 d. pouze stupeň b) služného 5. plat. stupnice s příštím zvýšením od 1. července 1927 a vyrovnávacím přídavkem 888 Kč ročně. O tom vyrozuměn st-l dekretem jmenované osk z 15. března 1928.
Usnesením osk ze 14. září 1928 bylo systemisováno jedno místo účet. úředníka 2. služ. tř. v 6. až 4. plat. stupnici s tím, že st-l, jímž jest toho času místo obsazeno, bude povýšen do 4. plat. stupnice. Systemisace místa účet. úředníka schválena výnosem zsv-u z 21. listopadu 1928 s tím, že st-l obdrží od 1. ledna 1928 služné 4. plat. stupnice, stupně a). Vyrozumění st-le o tom stalo se dekretem okr. úřadu v Poděbradech z 13. prosince 1928.
Dekretem presidia zem. úřadu v Praze z 1. prosince 1928 sděleno bylo st-li, že podle § 10 odst. 1 věty 2. zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. a zák. z 28. června 1928 č. 92 Sb. přechází dnem 1. prosince 1928 do stát. služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1 až 3 plat. zák. z 24. června 1926 č. 103 Sb. s tím, že služební příjmy, které mu podle svrchu uvedených zákonných předpisů příslušejí, budou mu dodatečně vyměřeny zvláštním výměrem.
Výměrem z 13. února 1929 zrušilo presidium zem. úřadu v Praze dekret okr. úřadu v Poděbradech z 13. prosince 1928 o intimaci usnesení zsv-u z 20. listopadu 1928, poněvadž nelze již nyní po 1. prosinci 1928 prováděti povyšování na základě systemisace pro bývalý zastupitelský okres nymburský zaniklé současně se zrušením zmíněného okresu podle § 9 org. zák. Proti tomuto výměru podal st-l stížnost z 23. února 1929, v níž popíral přípustnost zrušení ultimátu usnesení býv. zsv-u zemským úřadem a hájil stanovisko, že usnesení to trvá po právu dále.
Dekretem presidia zem. úřadu z 29. října 1931 byly st-li přiznány podle § 10 odst. 1 věty 2. org. zák. č. 125/1927 Sb. od 1. prosince 1928 služební příjmy 6. plat. stup., stupně d), od 1. července 1931 stupně e) jakož i vyrovnávací přídavek mezi dosavadními platy v den 30. listopadu 1928 skutečně vyplácenými a mezi platy novými. Poznamenáno, že tím jest současně vyřízena stížnost z 23. února 1929, poněvadž jsou dekretem tímto práva a nároky st-lovy definitivně a v celém rozsahu pevně určeny.
Námitkám nevyhověl zem. úřad výměrem z 20. února 1932 a setrval co do úpravy příjmů na svém výměru z 29. října 1931, přiznav st-li od 1. prosince 1928 celkový služební příjem 25872 Kč s vyrovnávacím přídavkem 5076 Kč, který se při zvýšení služného dne 1. července 1931 snížil na 3876 Kč.
Projednávajíc odvolání st-lovo rozhodlo min. vnitra nař. rozhodnutím o požitkových nárocích jeho a uznalo právem, že měl st-l v den 30. listopadu 1928 nárok jen na ty platy, jaké mu příslušely před zamýšleným povýšením do 4. plat. stupnice v mezích § 212 odst. 1 až 3 plat. zákona. V důsledku toho přiznány mu podle § 10 odst. 1 org. zák. a podle prov. předpisů vlád. nař. č. 163/1930 Sb. ve stát. službě od 1. prosince 1928 služ. platy účet. úředníka 2. služ. tř., 6. plat. stupnice, stupně e) s nárokem na zvýšení od 1. července 1929, s titulem »účetni tajemník« a s vyrovnávacím přídavkem ročních 540 Kč, který při zvýšení služného od 1. července 1929 odpadá. Přídavek mezi platy příslušejícími st-li fakticky v den 30. listopadu 1928 u osk v Nymburce a mezi platy novými nemá v § 10 org. zák. ani v § 15 vlád. nař. č. 163/1930 Sb. opory, poněvadž tyto předpisy přiznávají přídavek pouze mezi novými platy a těmi platy, jež příslušely v den 30. listopadu 1928 v mezích § 212 plat. zák., t. j. tak, jako kdyby již u autonomní korporace byly bývaly upraveny rozsahem přípustným podle § 212 plat. zák.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Soud nemohl dáti stížnosti za pravdu, pokud má za to, že st-l měl nárok, aby základem úpravy platů při přestupu do stát. služby podle § 10 org. zák. byla 5. resp. 4. plat. stupnice příjmové soustavy zák. č. 103/1926 Sb. St-l poukazuje v tom směru především na to, že byl převeden pravoplatně usnesením bývalé osk v Nymburce z 29. října 1926, jež bylo schváleno výnosem býv. zsv-u v Praze z 3. března 1928 k 1. lednu 1926, do 5. plat. stupnice stupně b) se zvýšením od 1. července 1927 a vyrovnávacím přídavkem a že mu z tohoto správního aktu vzešla práva, jichž respektování § 10 org. zák. podle svého znění zaručuje. Stížnost se však mýlí. Otázkou, již touto námitkou přivádí st-l na přetřes, obíral se soud již vícekráte a zodpověděl ji v neprospěch stanoviska st-lova, vysloviv právní názor, že, jde-li o určení platových a služ. práv a nároků, se kterými zaměstnanci zrušené veřejnoprávní korporace podle § 10 odst. 1 org. zák. přecházejí do stát. služby, posuzuje úřad tuto otázku s hlediska § 212 odst. 1 až 3 plat. zák. č. 103/1926 Sb. samostatně, nejsa vázán předchozími rozhodnutími úřadů samosprávných, učiněnými podle § 212 odst. 4 a 6 plat. zák. K tomuto názoru přiznává se soud i v dnešním sporu a odkazuje co do bližšího odůvodnění na nál. Boh. A 10603/33. Nebyla proto ani práva, jichž st-l nabyl z aktů dříve uvedených, resistentními proti novému zkoumání jich rozsahu při přestupu st-le do státní služby a je opačné stanovisko stížnosti mylné.
Důvodnými nejsou však ani vývody, jimiž stížnost dovoditi se snaží, že požitky 5. plat. stupnice stupně c) znamenají minimální nárok st-lův, ježto byl st-l povýšen usnesením bývalé osk v Nymburce ze 14. září 1928 do 4. plat. stupnice od 1. ledna 1928, usneseni to schváleno bývalým zsv-em 21. listopadu 1928 a st-l o tom uvědoměn dekretem okresního hejtmana v Poděbradech z 13. prosince 1928. V tom směru má stížnost za to, že st-l nabyl práva na příjmy uvedené stupnice již ze samotných aktů i bez individuelního vyrozumění o nich před 1. prosincem 1928, resp. že vyrozumění po tomto termínu stačí k založení práv st-lových. Ani po této stránce nemohl soud st-li přisvědčiti. Již v nál. Boh. A 10815/33 vyslovil soud právní názor, na němž trvá i dnes, že úředník býv. zastupitelského okresu v zemi české mohl nabýti »platových práv« ve smyslu § 10 org. zák. jen z oněch usnesení zákonných orgánů uvedených okresů, o nichž byl orgány těmi řádně vyrozuměn před 1. prosincem 1928, jakož i že vyrozumění okresního hejtmana akty ty nahraditi nemohlo. Nenabyl proto ani st-l práva na příjmy 4. platové stupnice a neporušil žal. úřad zákon, nevzal-li platy této stupnice za základ úpravy platů st-le při jeho přestupu do státní služby.
Zbývá námitka, která se obrací proti tomu, že žal. úřad přiznal st-li od 1. prosince 1928 plat 6. plat. stupnice stupně c) a vyrovnávací přídavek ročních 540 Kč za současného zrušení vyrovnávacího přídavku určeného zemským úřadem. Stížnost dovozuje, že je v tom sice obsaženo zlepšení co do základního platu, že však toto zvýšení je předstiženo oduznáním vyrovnávacího přídavku 5076 Kč, takže fakticky žal. úřad provedl bez oprávnění reformationem in peius. To je však po názoru stížnosti nepřípustné.
Této výtce nemohl soud odepříti důvodnost. Správní proces úřednický tvoří jako řízení správní vůbec až do výroku konečné stolice jednotný celek. Odvolací úřad nemá nikdy pouze postavení úřadu kasačního nebo úřadu přezkoumávajícího rozhodnutí nižší stolice jen in jure, nýbrž úřadu nově rozhodujícího. Při tom je však vázán návrhy stran a může nalézati právo jen v rámci opravného prostředku. Bez specielní normy chránící určitý význačný veřejný zájem tak intensivně, že mu musí ustoupiti i nabyté právo, nemůže odvolací stolice jiti ultra petitům ani in peius práv odvolatele. Takovéto speciální normy není v personálním právu úředníků polit, správy a nemohl proto ani žal. úřad jako stolice odvolací, nemaje pro to podkladu v odvolání st-le, provésti sám z úřední moci novou revisi platových nároků st-lových a stanoviti základnu příjmovou spolu s vyrovnávacím přídavkem, který je s ní v úzké spojitosti, odchylně od stolice prvé v neprospěch st-le.
Slušelo proto nař. rozhodnutí, pokud změnilo úpravu platu provedenou zem. úřadem, zrušiti pro nezákonnost, jinak však stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 12140. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 514-517.