Č. 6755.


Samospráva obecní. — Administrativní řízení: * Proti prohlášení, jímž zsp ve smyslu § 2 ob. zříz. vznáší námitky proti sloučení dvou obcí, jest zúčastněná obec oprávněna podati opravný prostředek k min. vnitra.
(Nález ze dne 27. září 1927 č. 18048).
Prejudikatura: Boh. 333/20 adm.
Věc: Městská obec Ú. (adv. Dr. Jos. Stark z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran odmítnutí odvolání ve věci sloučení obcí jako nepřípustného.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Obecní zastupitelstva obce B. a města Ú. usnesla se na sloučení obou obcí v jednu místní obec a to zastupitelstvo B-ské ve schůzích konaných dne 28. ledna 1921, resp. 3. května 1921, zastupitelstvo C-cké pak ve schůzi ze 16. března 1921. Ve schůzi ze 14. prosince 1923 schválila osk v C. zamýšlené sloučení obou obcí. Odvolání z tohoto usnesení Emilem D. a spol. podané bylo rozhodnutím zsv-u v Praze z 28. srpna 1924 jako nepřípustné odmínuto. Podáním z 11. prosince 1924 předložila osk v O. věc zsp-é v Praze k dalšímu opatření.
Výměrem z 19. října 1925 projevila zsp v Praze svoje mínění podle § 2 obec. zříz. s tím. že nesouhlasí, aby bylo povoleno sloučení místních obcí B. a Ú. vzhledem k tomu, že pro toto sloučení obcí není závažných důvodů a značná část obyvatelstva obce B. projevila proti sloučení odpor. Odvolání městské obce Ú. podané z tohoto výměru a zdůrazňující prospěšnost zamýšleného sloučení, bylo nař. rozhodnutím odmítnuto jako nepřípustné, ježto prohlášení zsp-é podle § 2 obec. zříz. není rozhodnutím nebo opatřením, jemuž by podle § 1 zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. bylo lze odporovati v řádném pořadu instančním, nýbrž toliko projevem úřadu, že z ohledů veřejných proti žádanému sloučení jsou nebo nejsou námitky.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Hledě k dané procesní situaci nebylo třeba zabývati se otázkou 1. zda by obec mohla uplatňovati porušení svých práv před tímto tribunálem, kdyby žádané sloučení příslušnými úřady bylo bývalo odepřeno a 2. zda povolení udělené ve smyslu § 2 ob. zř. bylo by v adm. pořadu instančním v zásadě legitimovanou stranou naříkatelno; neboť předmětem sporu jest toliko st-lkou tvrzené, nař. rozhodnutím však popřené procesní právo obce, nastoupiti rekursem proti námitkám vzneseným zsp-ou proti požadovanému sloučení obcí.
Maje zodpověděti tuto spornou otázku, uvážil nss, že vznesení námitek zsp-ou zcela vylučuje další projednávání návrhu na sloučení obcí, takže k případnému úhrnnému aktu státních a autonomních úřadů, jímž sloučení se povoluje, vůbec nemůže dojíti. Žádosti obcí za sloučení dostává se věcného vyřízení již výrokem zsp-é, jímž tato proti sloučení vznesla námitky. Výrok tento rovná se ve svém výsledku zamítnutí žádosti obcí za sloučení. Výrok takového obsahu dotýká se však, byť snad ne subj. práva, tož aspoň zájmů zúčastněných obcí na zamýšleném, zákonem v zásadě připuštěném sloučení a působí proti obcím jako rozhodnutí o jejich návrhu na sloučení. Jest proto způsobilým předmětem instančního opravného prostředku. Ježto pak další instanční postup positivním předpisem vyloučen není a ježto, kde zákon výslovně pořad stolic neomezuje, sluší pokládati za vůli zákona, že straně přísluší právo odvolati se vždy až k oné instanci, která podle zákonné organisace úřadů a podle jejich hierarchického pořadí má vůči prvé stolici rozhodovací postavení instance jí nejvýš nadřízené, nelze nalézti důvodu, ze kterého by bylo možno právo rekursu k min. vnitra zásadně odpírati.
Nař. rozhodnutí, založené na opačném právním názoru, odporuje tudíž zákonu.
Citace:
č. 6820. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 357-358.