Čís. 12408.Pro oposiční žalobu (§ 35 ex. ř.), opírající se o exekuční titul podle § 1 čís. 12 ex. ř. (rozhodnutí zemského úřadu o výplatě dvou třetin požitků obecnímu zaměstnanci až do konečného výsledku trestního řízení proti němu vedeného) jest pořad práva nepřípustný, třebaže se žalobním návrhem, by exekuce na žalobcovu pohledávku byla prohlášena za nepřípustnou, byl spojen další návrh, by částka poddlužníkem do soudní úschovy složená byla za souhlasu žalovaného vydána žalobci. (Rozh. ze dne 2. března 1933, Rv I 2309/31.) Žalovanému bylo pravoplatným usnesením obecní správní komise města L. v Čechách ze dne 9. prosince 1927 přiznáno vyplácení dvou třetin veškerých požitků jako městského úředníka až do konečného výsledku trestního řízení, jež se proti němu konalo. Žalovanému byla povolena exekuce proti městské obci L. zabavením pohledávky městské obce L. proti státu na přirážky proti Čsl. státu a pohledávky proti poštovnímu úřadu šekovému v Praze pro 8418 Kč jako nedoplatek zadrženého platu a přikázáním pohledávek těch k vybrání až do výše vymáhané pohledávky. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se městská obec L. na žalovaném, by bylo uznáno právem, že nárok žalovaného z usnesení obecní správní komise města L. ze dne 9. prosince 1927, uplatněný návrhem na povolení exekuce ze dne 12. prosince 1929 ve výši 8418 Kč s přísl. byl placením a exekučním zabavením platu žalované strany až na částku 2100 Kč s útratami zrušen s tím, by žalovaný byl uznán povinným svoliti k tomu, by 7280 Kč složených poddlužníkem poštovním šekovým úřadem v Praze k soudu, bylo vyplaceno žalobkyni, pokud přesahují 2100 Kč s útratami. V žalobě uváděla žalobkyně, že žalovanému přísluší snížený měsíční plat 1019 Kč, jen do 23. března 1929, poněvadž usnesením z tohoto dne byl žalovaný ze služeb městské obce L. propuštěn, dále, že i bez zřetele k zániku platební povinnosti města L. proti žalovanému dnem 23. března 1929 byl případný nárok žalovaného na zaopatřovací plat až do 31. prosince 1929 zrušen placením po případě soudním zabavením až na částku 2100 Kč, poněvadž na plat žalovaného byly již od počátku roku 1928 vedeny exekuce, takže muže za léta 1928—1929 požadovati jen existenční minimum 12000 Kč, na kterouž částku bylo žalovanému celkem 9900 Kč před povolením exekuce přímo vyplaceno. Oba nižší soudy žalobu zamítly. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.Důvody:Jde zřejmě o žalobu oposiční podle § 35 ex. ř., kterou žalující obec vznesla za exekučního řízení námitku, že nárok, pro který byla žalovanému proti ní povolena exekuce usnesením okresního soudu v H. ze dne 14. prosince 1929, zanikl po vzniku exekučního titulu, pokud převyšuje 2100 Kč s útratami, zaplacením pokud se týče exekučním zabavením pro věřitele žalovaného. Na této povaze žaloby nic nemění, že k ža- lobní žádosti o uznání zániku exekučně dobývaného nároku připojila žalobkyně také ještě návrh, by žalovaný byl uznán povinným svoliti k tomu, by částka 7280 Kč s přísl., složená poddlužníkem poštovním úřadem šekovým v Praze u okresního soudu v H. byla vyplacena žalující obci, pokud přesahuje částku 2100 Kč s útratami, neboť tento další návrh není samostatný, nýbrž jest pouhým důsledkem žalobní žádosti o uznání, že vymáhaný nárok žalovaného zanikl, a jest na ní závislý, takže pro rozhodnutí o něm jest předurčujícím rozhodnutí o námitkách žalující obce proti nároku žalovaným vymáhanému. Exekučním titulem bylo v tomto případě rozhodnutí zemského úřadu v Praze ze dne 22. dubna 1929 o výplatě dvou třetin požitků žalovanému až do konečného výsledku trestního řízení proti němu vedeného. Jde tudíž o exekuční titul podle § 1 čís. 12 ex. ř. Podle poslední věty druhého odstavce § 35 ex. ř. jest námitky proti nároku, který se opírá o exekuční titul uvedený v § 1 čís. 12 ex. ř., podati u úřadu správního, od něhož vyšel exekuční titul, nikoliv u soudu. Nižší soudy tudíž jednaly a rozhodovaly o věci nepatřící na pořad práva (viz rozhodnutí čís. 11174 sb. n. s.). Rozsudky obou nižších soudů i s předcházejícím řízením trpí tudíž zmatečností podle § 477 čís. 6 c. ř. s., která sice nebyla vytýkána, k níž však jest podle § 42 prvý odstavec j. n. přihlížeti z úřadu v každém období rozepře. O tomto důvodu zmatečnosti nebylo dosud rozhodováno, takže tu nepřichází v úvahu ustanovení třetího odstavce § 42 j. n.