Čís. 15409.

Jde o jednotnou pohledávku, byť i jednotlivé částky vyvěrající z téhož právního poměru byly splatný v různých obdobích.
(Rozh. ze dne 18. září 1936, R I 847/36.)
Odvolací soud odmítl jako nepřípustné odvolání) žalobcovo do rozsudku, jímž jeho žaloba na zaplacení výměnkářských dávek byla zamítnuta, protože podle jeho názoru jde o čtyři nároky, t. j. o výměnkářské dávky splatné v různých obdobích, tedy o nároky samostatné, které nedosahují jednotlivé hranice určené v § 448 c. ř. s., v odvolání pak se neuplatňuje žádný z důvodů zmatečnosti vytčených v § 477 čís. 1 až 7 c. ř. s. (§ 501 c. ř. s.).
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Názor odvolacího soudu nelze považovati za správný. I odvolací soud považuje všechny nároky za nároky vyvěrající z téhož právního důvodu, jejich samostatnost pak odůvodňuje tím, že jde o nároky splatné v různých obdobích. Ale tím není dána skutková různost důvodu, z něhož vznikly. Nároky ty jsou opřeny o smlouvu o věno a odstupné, podle které jest žalovaná povinna odváděti ročně dávky tam určené žalobkyni. Každá roční dávka jest ovšem potud samostatnou pohledávkou, že po splatnosti může bytí samostatně žalobou uplatněna. Neuplatní-li se však a přistoupí-li k ní ještě další nezapravené dávky, mizí samostatná povaha jednotlivých dávek a tyto tvoří úhrnnou a jednotnou pohledávku z jednoho důvodu, jejíž úhrnná výše jest rozhodná pro otázku přípustnosti opravných prostředků. V souzeném případě převyšuje úhrn dávek 500 Kč, nejde tedy o věc nepatrnou a ustanovení § 501 c. ř. s. tu neplatí.

Citace:

č. 15409. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 837-837.