NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 90.

Trestní soud není oprávněn, by v rozsudku, odsuzujícím pro předražování, uznal jako na vedlejší trest na vypovězení ze státního území.
(Rozh. ze dne 16. října 1919, Kr II 173/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zrušil po ústním líčení ku zmateční stížnosti obžalovaného Habera M. do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Uh. Hradišti ze dne 2. září 1919, č. j., jímž byl obžalovaný Haber M. uznán vinným pokusem přečinu dle § 8 tr. z. a § 25) č. 4 cís. nař. z 24. března 1917, č. 131 ř. z. a přestupkem podílnictví na krádeži dle § 464 tr. z. v odpor vzatý rozsudek ve výroku, jímž vysloveno bylo vypovězení obžalovaného z československé republiky po odpykání trestu.
Důvody:
Rozsudek první stolice v odpor brán jest pouze obžalovaným a to jen u výroku, jímž vysloveno bylo vypovězení obžalovaného z československé republiky po odpykání trestu, ze zmatečního důvodu § 281 č. 11 tr. ř. Zmateční stížnost je odůvodněna. Rozsudek dovolává se dotyčně ustanovení § 249, 2. odst. tr. z. a odůvodňuje výrok ohrožením zájmů státu a celku skutkem obžalovaného, pročež jeví se účelným, jej jako cizince, který by po odpykání trestu řetězový obchod zajisté dále provozoval, z československé republiky vykázati ve smyslu § 249, odst, 2 tr. z. a per analogiam § 522 tr. z. Avšak výrok tento jest nezákonitý, jím překročil soud své právo trestné a nutno rozsudek v bodu tom, vyhovujíc oprávněné zmateční stížnosti obžalovaného, zrušiti a tím výrok tento odstraniti. Již v druhém odst. § 5. zákona ze dne 27. října 1862 ř. z. č. 87, na ochranu osobní svobody výslovně je nařízeno, že nikdo, vyjímaje případy zákonem označené, nesmí býti z určitého místa neb určité oblasti vyhoštěn. Pro vypovězení obžalovaného v přítomném případě chybí však zákonitý podklad § 249, odst. 2 tr. z., jehož se rozsudek dovolává, vyslovuje toliko, že vypovězení z veškerých zemí býv. rakouského státu má místa jen u cizozemců, neupravuje však vůbec otázku, kdy na vypovězení může soudem býti uznáno. Ani § 465 tr. z., jenž ustanovuje trest pro přestupek podílnictví na krádeži, ani cís. nař. o předražování, dle něhož trest v přítomném případě byl vyměřen, nezná trestu vypovězení z oblasti státu po odpykání trestu. Analogie § 522 tr. z. jest však dle zásady v § 259 tr. z. vytknuté, že pro trestní čin určený způsob trestu nesmí býti vůbec (krom výjimek § 260 až 262 a 266 tr. z., jež tuto místa nemají) zaměněn, zásadně vyloučena. Také zostření trestu ve smyslu § 250 tr. z. spojením více jednotlivých trestů omezeno jest v tomto paragrafu výslovně na případy, pro které v zákonu trestním jest určeno. Jelikož dle toho chybí pro výrok v odpor vzatý jakýkoli zákonitý podklad, bylo zmateční stížnosti obžalovaného vyhověti a uznati tak, jak shora uvedeno. Podotýká se, že by v daném případě mohl o vyhoštění obžalovaného rozhodovati toliko úřad politický.

Citace:

Čís. 90. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 135-136.