Čís. 17351.

Zemědělské vyrovnání.
Vyrovnací kvótu jest vyměřiti a platiti z celé k vyrovnání přihlášené, v čas přijetí vyrovnání ještě nezaplacené pohledávky, a to i z její částí, která je zajištěna odděleným právem zástavním na nemovitostech zemědělského podniku.
(Rozh. ze dne 30. června 1939, Rv II 208/39.)
Proti exekuci, kterou vede žalovaná proti žalobcům k vydobytí pohledávky ve zbytku 20.543 K, brání se žalobci oposiční žalobou podle § 35 ex. ř. tvrdíce, že v roce 1936 ohlásili u krajského soudu v Uh. H. zemědělské vyrovnání, které bylo věřiteli přijato s tím, že žalobci jsou povinni zaplatiti na jejich pohledávky, nepožívající přednostního práva, 35%, z nichž první 5% kvóta byla splatná 15. srpna 1937 a další 5% kvóta vždy 15. srpna dalšího roku. Žalovaná strana přihlásila k zemědělskému vyrovnání vykonatelnou pohledávku 33092 K 49 h. Z této částky byla nedotčena vyrovnacím řízením, částka 9004 K 53 h, ježto byla kryta 80% ní hodnotou nemovitostí žalobců, a co do zbytku 24084 K 95 h bylo žalované straně přiznáno hlasovací právo. Žalobci dne 18. července 1937 zaplatili 5% vyrovnací kvótu splatnou 15. srpna 1937 ve výši 1204 K, odpovídající částce 24084 K 95 h. Pokud jde o částku 9004 K 53 h, která nebyla zemědělským vyrovnáním dotčena, jsou prý žalobci oprávněni zaplatiti ji ve splátkách podle vlád. nař. č. 250/1935 Sb. z. a n. Na tuto zaplatili dne 6. října 1937 1000 K. Dopisem ze dne 7. října 1937 uplatnili prý z opatrnosti nárok na úlevy, ačkoliv tyto jim dle vlád. nař. č. 250/1935 Sb. z. a n. náleží, a žádali žalovanou, aby jim. oznámila přesnou výši povinných splátek, na což žalovaná neodpověděla. Proto nejsou další splátky z této částky splatné a exekuce jest í ohledně částky 9004 K 53 h nepřípustná. Konečně prý ztráta výhod dle cit. vlád. nař. č. 250/1935 nenastala, poněvadž žalovaná strana nedala žalobcům předepsanou dodatečnou lhůtu šesti týdnů k zaplacení dlužných splátek. Žalovaná proti žalobě namítla, že podle uzavřeného vyrovnání měli žalobci zaplatiti 35% kvótu, a to první splátku ve výši 5% splatnou dne 15. srpna 1937 z celé přihlášené pohledávky 33092 K 49 h, která činí 1654 K 25 h a nikoliv pouze z částky 24084 K 95 h, ohledně níž přiznáno bylo žalované hlasovací právo, poněvadž celá pohledávka jest nedělena. Octli se tudíž žalobci v prodlení částkou 450 K 25 h, kterou nezaplatili přes to, že byli doporučeným, dopisem vyzváni, aby rozdíl jako nedoplatek první splátky vyrovnali do 8 dnů pod následky uvedenými v § 67 vyrovnacího řádu. — Žalovaná připouští, že 8. října 1937 poukázali žalobci 1000 K, avšak na částečnou úhradu oddělných práv, takže zůstali v prodlení s placením vyrovnací kvóty. Uzavřené vyrovnání stalo se bezúčinným a žalovaná proto jest oprávněna požadovati zaplacení celé pohledávky v plné výši. Procesní soud žalobu zamítl zaujav stanovisko, že žalobci měli 35%ní kvótu zaplatiti z celé přihlášené pohledávky 33092 K 49 h, a nikoliv pouze z pravděpodobného schodku nekrytého oddělným právem, takže, když přes vyzvání žalované nedoplatili na první vyrovnací 35%ní kvótu splatnou 15. srpna 1937 — 1654 K 25 h, rozdíl 450 K 25 h, ač jím byla poskytnuta osmidenní dodatečná lhůta, vyrovnání pozbylo ve smyslu § 67 vyr. řádu účinnosti. Odvolací soud uznal částečně podle žaloby, vysloviv, že jest exekuce, o niž jde, nepřípustná, pokud jí žalovaná vymáhá na žalobcích částku převyšující 8004 K 53 h. Důvody: Podle názoru odvolacího soudu byla celková pohledávka žalované 33092 K 49 h rozštěpena na dvě samostatné pohledávky, a to 9004 K 53 h krytou Vs hodnotou nemovitostí žalobců a na pohledávku 24084 K 95 h, kterou měli žalobci splatiti ve výši 35%. Dle § 21 vl. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. nemohou pohledávky zajištěné zástavním právem ve veřejných knihách býti po zahájení zemědělského vyrovnacího řízení až do doby, do které má býti vyrovnání splněno, z nemovitostí vymáhány, jestliže dlužník řádně platí splátky, k nimž jest zavázán, počítajíc v to splátky podle vl. nař. čís. 250/1935 Sb. z. a n. Z toho jest vidno, že podkladem pro vyměření a placení vyrovnacích splátek, jest částka 24084 K 5 h, poněvadž zbytek 9004 K 53 h nebyl vyrovnacím řízením dotčen, neboť jest zajištěn nárokem na oddělné uspokojení a jest tuto žalobcům uhraditi celou. Žalobci měli tudíž platiti vyrovnací kvóty (35%) pouze z částky 24084 K 95 h vzhledem k ustanovení § 21 vl. nař. čís. 76/1936 Sb. z. a n., kterým pohledávka do vyrovnání přihlášená, jest rozštěpena na dvě částky a sice jednak na splacení kvóty podle vyrovnání zemědělského, jednak podle úlev dle vl. nař. čís. 250/1935 Sb. z. a n. Zbytek pohledávky žalované až na část 9004 K 53 h podléhal tedy pouze placení 35%ní vyrovnací kvóty, takže, když žalobci zaplatili včas z této částky dvě splátky z titulu 5%ní vyrovnacích kvót, nenastala ztráta výhod vyrovnání ve smyslu § 67 vyr. řádu vzhledem k speciálnímu ustanovení § 21 vl. nař. čís. 76/1936 Sb. z. a n., takže tu neplatí zásady vyslovené v rozh. č. 3999 Sb. n. s. Naproti tomu co do částky 9004 K 53 h nemohou se žalobci dovolávati zemědělských úlev ve smyslu vl. nař. čís. 250/1935, poněvadž dle § 7, resp. 18 cit. vl. nařízení neoznámili včas do 30. června (1. října) 1936 žalované doporučeným dopisem, že hodlají úlevy užiti a proto zmeškáním této lhůty nastala ztráta tohoto práva. Důsledkem toho stala se pohledávka 9004 K 53 h nyní ve zbytku 8004 K 53 h 1000 K bylo totiž na tuto pohledávku zaplaceno 6. října 1937 — splatnou.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Ve sporu jde po právní stránce o to, zda v zemědělském vyrovnacím řízení musí dlužník platiti vyrovnací kvóty z celé k vyrovnání přihlášené a z části zástavou pojištěné pohledávky, anebo pouze z částky, která není zajištěna oddělným právem zástavním. Z celkové pohledávky 33092 K 49 h žalovanou do vyrovnání přihlášené zůstala totiž vyrovnacím řízením nedotčena částka 9004 K 53 h, která je kryta 80% hodnotou nemovitostí žalobců. Podle § 3 vládního nařízení čís. 76/1936 Sb. z. a n. platí předpisy vyrovnacího řádu — není-li výjimek — také pro zemědělské vyrovnací řízení. Jak bylo již blíže vyloženo v rozhodnutí čís. 3999 Sb. n. s., na které se poukazuje, jest ponechati oddělovací práva za vyrovnacího řízení nerealisovaná při výpočtu vyrovnací kvóty nedotčena; nedojde tedy k rozštěpení celkové pohledávky. Podle § 9, odst. 1 a 9, vl. nař. čís. 76/1935 Sb. z. a n. rozhodne vyrovnací komisař podle odhadu, pro kterou část oddělné pohledávky zaniká oddělné právo; tím je rozštěpena jen oddělná pohledávka na část oddělným právem a na část se zaniklým oddělným právem. Osobní (vyrovnací) pohledávka zůstává však nedočtena. Vyrovnací kvóta příslušela podle toho žalované z celé do vyrovnání přihlášené, v čase přijetí vyrovnání ještě nezaplacené pohledávky, nikoliv pouze z její části nekryté zástavním právem na nemovitosti. Podle zjištění nižších soudů nezaplatili žalobci z této celkové pohledávky ve smyslu přijatého vyrovnání včas vyrovnací kvóty, a poněvadž ostatní podmínky § 67 vyr. ř. byly podle nenapadeného zjištění nižších soudů splněny, pozbyly účinnosti slevy a výhody poskytnuté žalobcům ve vyrovnání. Právem proto zamítl prvý soud jejich žalobu o nepřípustnost exekuce. Dovolací soud nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu co do výkladu ustanovení § 21 vládního nařízení čís. 76/1936 Sb. z. a n. Z ustanovení tohoto neprávem vyvozuje odvolací soud, že vyrovnací kvóty je vypočísti pouze z části pohledávky nekryté právem zástavním. Otázku, z jaké částky je počítati vyrovnací kvótu, toto ustanovení vůbec neřeší a chrání pouze zemědělského dlužníka proti vedení exekuce na nemovitost zemědělského podniku na základě oddělného práva, pokud dlužník řádně platí veškeré splátky, k nimž je povinen, a tedy ovšem i splátky vyrovnacích kvót. Vyměřením kvóty z celé pohledávky se nestíží ani nezmaří úlevy, které má dlužník podle vlád. nař. čís. 250/1935 Sb. z. a n. a podle § 21 cit. vlád. nař. čís. 76/1936 Sb. z. a n. Neboť z nekryté části odpadají úlevy a na jejich místo nastupuje vyrovnací kvóta z této části, která je výhodnější, neboť poskytuje slevy, kdežto úlevy odsunují hlavně jen dobu splácení. U kryté části zůstávají úlevy v platnosti. K tomu přistupuje ovšem i placení kvóty vyrovnací z této části. To není však nevýhoda pro dlužníka, poněvadž se tím snižují i splátky úlevové, které se již nevyměřují z celé pohledávky, nýbrž jen z části kryté oddělným právem. Nevýhoda, spočívající v tom, že splátky kvóty jsou po případě krátkodobější než splátky úlev a že pro nesplnění těchto snížených splátek z úlev je možno vymáhati pohledávku (§ 21 vlád. nař. čís. 76/1936 Sb. z. a n.), je takovou nevýhodou, která nastává obdobně i v obyčejném vyrovnacím řízení, kde může věřitel vésti exekuci na nemovitost, nezaplatí-li dlužník 100% na oddělnou pohledávku, třebaže vyrovnací kvóty řádně a plně zaplatil. Nevadí-li to ve vyrovnacím řízení, aby kvóta nebyla vyměřena z celé pohledávky, nemůže to vaditi ani v zemědělském vyrovnacím řízení, když zemědělské vyrovnací řízení nemá v tom směru zvláštních ustanovení (§ 3 vlád. nař. čís. 76/1936 Sb. z. a n.).

Citace:

č. 17351. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 399-402.