Č. 8258.

Tiskové právo. — Samospráva obecní — Řízení správní: Knihovní rada obecní knihovny je legitimována k rekursu do zákazu, rozšiřovati mezi vojskem letáky zvoucí k návštěvě knihovny.
(Nález ze dne 26. listopadu 1929 č. 20390.)
Věc: Knihovní rada německé obecní knihovny v Opavě proti ministerstvu vnitra o rozšiřování letáků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Knihovní rada v Opavě vydala jménem obecní knihovny v Opavě leták, vybízející vojsko k návštěvě obecní knihovny. Policejní ředitelství v Opavě sdělilo výměrem z 28. února 1925 obecní knihovně v Opavě, že obsah tohoto letáku shledalo nezávadným, avšak z důvodu veř. pořádku a bezpečnosti zakazuje ve smyslu § 25 tisk. zák. ze 17. prosince 1862 č. 6 ex 1863 ř. z. rozšiřování tohoto letáku mezi vojskem. Odvolání podané proti uvedenému výměru knihovní radou něm. knihovny v Opavě bylo rozhodnutím zsp-é v Opavě z 27. března 1925 zamítnuto z důvodů věcných. — Nař. rozhodnutím odmítl žal. úřad další odvolání podané knihovny rady jako nepřípustné pro nedostatek legitimace st-lky, vysloviv, že obecní knihovny podle zák. č. 430/19 jsou veř. ústavy obecními, které řídí knihovní rada a že působnost knih. rady vypočtena jest taxativně v § 8 cit. zák., resp. v prov. nař. č. 562/19, že však vydávání a rozšiřování letáků, jako se stalo v daném případě, nelze zařaditi mezi záležitosti knihovní radě zákonem přikázané a není tudíž knih. rada v daném případě legitimována k podání stížnosti.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto: — — — —
Stížnost shledává nezákonnost v tom, že žal. úřad odpírá rozhodnouti o rekursu podaném knih. radou s odůvodněním, že knih. rada vůbec není oprávněna vydávati a rozšiřovati letáky. Podle názoru stížnosti nemohl žal. úřad — měl-li za to, že knih. rada není vůbec oprávněna vydávati a rozšiřovati letáky — odmítnouti rekurs pro nedostatek legitimace, nýbrž bylo jeho povinností, aby zrušil rozhodnutí nižších stolic a nařídil, aby vydaly nové rozhodnutí meritorní vyhovující právnímu názoru žal. úřadu. Touto námitkou vytýká stížnost, že důvod, pro který žal. úřad odepřel st-lce legitimaci, důvodem pro takový formální výrok vůbec není. Tuto námitku stížnosti uznal nss důvodnou.
Jde o zákaz rozšiřování letáku určeného vojákům mezi vojskem. Zákaz ten opřelo policejní ředitelství v Opavě o § 23 tisk. zák. a II. stolice mimo to o ustanovení § 22 min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. Stěžovati si do policejního zákazu jest legitimován každý, proti němuž se tento zákaz obrací. Nelze proto ani stěžující si knihovní radě odpírati legitimaci, aby proti zákazu jí svědčícímu použila opravných prostředků podle zákona přípustných. Legitimaci tu nelze odepříti ani poukazem na to, že knihovní rada nebyla oprávněna zmíněný leták vydati a rozšiřovati, jak to činí žal. úřad, neboť tato otázka jest otázkou merita. Lze-li podle § 23 tisk. zák., resp. podle min. nař. č. 10/1853, jichž dovolaly se nižší stolice nebo snad z jiného o jinou normu se opírajícího důvodu zapověděti rozšiřování letáků vydaných někým, kdo k tomu oprávněn nebyl, a otázka, zda stěžující si knih. rada je oprávněna letáky zvoucí k návštěvě knihovny způsobem, o jaký šlo, vydávali a rozšiřovati, jsou zřejmě otázky merita. Otázkou merita se žal. úřad zřejmě neobíral a ani obírati nechtěl, odmítnuv rekurs k němu podaný pro nedostatek legitimace st-lky. Tuto legitimaci nesměl však žal. úřad odepříti stěžující si knihovní radě proto, že podle jeho názoru překročila vydáním letáku obor působnosti zákonem jí vyměřený, neboť tato okolnost není důvodem pro odmítnutí opravného prostředku podaného proti zákazu policejnímu pro nedostatek legitimace k jeho podání.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo možno zabývati se otázkou, přísluší-li podle zák. č. 430/ 19 knihovní radě obecní knihovny také oprávnění vydávati a rozšiřovati letáky čili nic, a byla-li by skutečnost ta důvodem pro zákaz, nař. rozhodnutím v platnosti ponechaný.

Citace:

č. 8258. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 439-440.