Praktické případy.Za konkursu lze žalovati úpadce o zaplacení činže osobně, žádáno-li za uspokojení výlučně z věcí vnesených podle § 1101 o. z. o. nenáležejících konkursantu, nýbrž členům jeho rodiny. Na spor takový nemá vyhlášení konkursu vlivu a správce konkursní podstaty může ke sporu přistoupiti jako vedlejší intervenient.Pronajimatel K. H. žaloval nájemníka Fr. V., o jehož jmění byl vyhlášen konkurs, o zaplacení nájemného Kč 3317,65, avšak výlučně z výtěžku věcí vnesených do najatého bytu podle § 1101 o. z. o., nenáležejících do konkursní podstaty, nýbrž vlastnicky patřících členům rodiny žalovaného.K ústnímu jednání o žalobě té dostavil se správce konkursní podstaty Dr. K. A. a žádal jako takový a nemaje od žalovaného nájemníka — úpadce — ani od členů jeho rodiny zmocnění, za připuštění k jednání a za přerušení sporu. Soud I. stolice ho do řízení sporného nepřipustil, ježto pronajimatel žaluje úpadce osobně na zaplacení z věcí do konkursní podstaty nepatřících. Ke stížnosti správce konkursní podstaty Dr. K. A. soud stolice II. připustil jej do sporu v podstatě z toho důvodu, že žalobce se domáhá na žalovaném zaplacení činže a že tento nárok lze za trvání konkursu uplatňovati pouze proti konkursnímu správci.Nejvyšší soud v Brně obnovil usnesení I. stolice z těchto důvodů: Jest pravda, že žalobce se domáhá zaplacení činže na žalovaném, o jehož jmění byl prohlášen konkurs, nelze však přehlédnouti, že žalobce žádá zaplacení výslovně jen z výtěžku věcí členů rodiny žalovaného, žijících s ním ve společné domácnosti, a že tedy zaplacení nežádá ze jmění žalovaného. Tím se žalobce vzdal úhrady z konkursní podstaty a v takovém případě prohlášení konkursu není na závadu, aby nebylo se domáháno zaplacení pohledávky přímo na úpadci. Srovnej rozh. ve Sbírce Vážného 4297. Nejde-li však o nárok týkající se konkursní podstaty, byl správně žalován sám úpadce osobně a nebylo třeba spor přerušiti ani v něm pokračovati proti správci úpadkové podstaty. Správci konkursní podstaty není ale bráněno, aby v této rozepři k žalovanému nepřistoupil jako vedlejší intervenient.Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 12. III.1931, RI157/31. Dr. Jan Gottveis.