NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 3358.

Požití většího množství alkoholu osobou, která byla duševně chorou, třebas byla v době činu prohlášena za zdravou, může po případě způsobiti u ní stav pathologické opilosti tak, že si není svého jednání vědoma; takový stav, třebas nespadá pod § 2 písm. b) tr. zák., rovná se s hlediska příčetnosti úplnému opilství podle § 2 c) tr. zák.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1928, Zm I 332/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé. stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje číselně sice jen hmotněprávní zmatek podle čís. 9 a), b) § 281 tr. ř., avšak poukazem též důvod neúplnosti podle čís. 5 § 281 tr. ř., vytýkajíc rozsudku, že nehodnotil v souvislosti se zodpovídáním se obžalovaného, že obžalovaný byl dříve duševně chorým a že požil 15 až 20 půllitrů piva, takže požití takového množství alkoholu právě ve spojení s jeho dřívější chorobou mohlo na něho působiti tak, že byl v době činu ve stavu střídavého pominutí smyslů podle § 2 písm. b) tr. zák. V tomto směru nelze zmateční stížnosti upříti oprávnění. Napadený rozsudek se skutečně nezabýval subjektivní stránkou trestného činu v tom- směru, že požití 15 — až 20 půllitrů piva na osobu, která byla duševně chorá, byť i nyní byla prohlášena za zdravou, mohlo působiti tak, že u ní nastal stav pathologické opilosti, takže si svého jednání nebyla nebo nemohla býti vědoma. Takový stav, třebas nespadá právě pod § 2 b) tr. zák., rovnal by se s hlediska příčetnosti úplnému opilství podle § 2, písm. c) tr. zák. Výtka ta je tím spíše oprávněna, ježto rozsudek neuvádí pro zjištění zlého úmyslu obžalovaného vůbec žádných důvodů a subjektivní stránkou se takto vůbec nezabývá, a přijde tu v úvahu, zda stěžovatel nechtěl snad jen překazili, by jeho bratr Václav nebyl od strážníka obuškem uhozen a ho tak bránili, jak se zodpovídá. Bylo proto zmateční stížnosti vyhověli, napadený rozsudek zrušili a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

Čís. 3358. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 818-819.