Čís. 6586.


Žaloby podle §§ 35—37 ex. ř. nejsou prázdninovými věcmi ve smyslu §u 223, druhý odstavec, c. ř. s.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1926, R I 1077/26.)
Žalobu o zrušení exekuce vyklizením procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud odmítl odvolání žalobcovo proto, že prý jde o věc prázdninovou a že odvolání bylo podáno až dne 31. srpna 1926, ač rozsudek prvého soudu byl žalobci doručen dne 31. července 1926.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nehledě k odmítacímu důvodu, jehož použil, jednal o odvolání podle zákona.
Důvody:
Odvolací soud odmítl žalobcovo odvolání proto, že prý jde o věc prázdninovou a že odvolání bylo podáno až 31. srpna 1926, ačkoliv rozsudek prvního soudu byl doručen dne 31. července 1926. Rekurs žalobcův jest oprávněn. Ať již jde o žalobu podle §u 35 ex. ř. (námitky proti nároku), nebo podle §u 36 čís. 3 ex. ř. (námitky proti povolení exekuce), nejde o věc prázdninovou podle §u 223 druhý odstavec c. ř. s. Tento předpis má na mysli jen exekuční řízení v užším smyslu, čítajíc k němu i jednání o rozvrhu nejvyššího podání, ale nikoliv spory, které sice vznikly za exekučního řízení a z jeho podnětu, avšak pro jichž provedení není v exekučním řádě předpisů, takže i pro ně platí předpisy civilního řádu soudního. Takové spory liší se od jiných sporů jen potud, že pro ně v exekučním řádu jest stanovena přesně příslušnost (§§ 17, 35 druhý odstavec, § 36 předposlední odstavec, § 37 třetí odstavec а k tomu § 51 ex. ř.) a u některých z nich také předpoklady a obsah nároku (§ 35 — Čís. 6587 —
1871
prvý odstavec, § 36 prvý odstavec, § 37 prvý odstavec ex. ř.), ale jinak zůstávají rozepřemi úplně samostatnými. Protože v tomto případě není vymáhán nárok peněžitý, nýbrž nárok na vyklizení věci nemovité (§ 349 ex. ř.) a protože žalobce ocenil si podle §u 56 druhý odstavec j. n. předmět sporu na 5000 Kč, tedy daleko přes meze bagatelní a nemá tu místa předpis §u 224 čís. 7 c. ř. s., začala odvolací lhůta běžeti až po skončení soudních prázdnin (§ 225 prvý odstavec c. ř. s.), takže odvolání bylo podáno včas a neprávem je odvolací soud pro opožděnost odmítl.
Citace:
Č. 11696. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 381-383.