Authors:
= Váž. tr., 9 (1927)
PDF

Čís. 3003.


Přečin podle § 486 a) tr. zák. jest deliktem ryze pořádkovým; k jeho skutkové podstatě nenáleží, by z něho vzešlo poškození věřitelů; doba, kdy vyšly na jevo jeho škodlivé následky pro věřitele, nemá významu v otázce promlčení; podmínky § 531 a), b) tr. zák. nemohou tu podle povahy věci přicházeti v úvahu; promlčecí doba činí tu tři měsíce.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1927, Zm I 694/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 14. října 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 486 a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku odsuzujícím obžalovaného pro tento přečin, jakož i ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících jako zmatečný a věc vrátil krajskému soudu v Chebu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a o ní rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud se dovolává důvodů zmatečnosti podle § 281 čís. 9 b) tr. ř., vytýkajíc rozsudku, že rozhodl právně mylně v otázce promlčení trestnosti. Nalézací soud vyloučil promlčení jednak z toho důvodu, že obžalovaný sám doznal nepřetržité trvání svého trestného činu, pokud se týče jeho předpokladů, t. j. trvalého nepořádného vedení knih (nevčasného sestavení předepsané bilance), jednak z toho důvodu, že trvání trestného činu do poslední doby jest i tím prokázáno, že právě v poslední době vyšly najevo škodlivé, následky trestného činu pro třetí osoby, pro věřitele, a obžalovaný nebyl a není s to, by je zcela odstranil. Pokud se týče druhého z uvedených důvodů, dlužno připomenouti, že přečin podle § 486 a) tr. zák. jest podle své povahy deliktem ryze pořádkovým, a že k jeho skutkové podstatě nenáleží, by z něho vzešlo poškození věřitelů, a že tedy doba, kdy vyšly na jevo jeho škodlivé následky pro věřitele nemá v otázce promlčení významu. Po této stránce jsou tudíž úvahy rozsudku právně pochybené. Pokud jde o prvý důvod, z něhož nalézací soud vyloučil promlčení trestnosti, trpí rozsudek neúplností, která se týká okolností s hlediska § 281 čís. 9 b) tr. ř. pro posouzení věci rozhodných. Promlčecí doba při přečinu podle § 486 a) tr. zák. činí podle § 532 tr. zák. pouze tři měsíce. Avšak nalézací soud nezjistil vůbec, do které doby spadá trestné opomenutí, jehož se obžalovaný dopustil, zejména nezjistil přesně, do které určité doby opomenutí to trvalo a kdy přestalo. Mimo to neobíral se vůbec otázkou, jakým procesním úkonem a v které době nastalo přerušení promlčení, a zda byla splněna podmínka promlčení podle § 531 c) tr. zák., neboť podmínky § 531 a), b) tr. zák. nemohou tu podle povahy věci přicházeti v úvahu.
Citace:
Čís. 3003. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 915-916.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).