NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2443.

Převzal-li kupitel smlouvou zaplacení dávky z přírůstku hodnoty,
může se prodatel domáhati na kupiteli splnění závazku, jakmile mu
dávka byla předepsána.
(Rozh. ze dne 28. března 1923, Rv I 889/22.)
V kupní smlouvě zavázal se kupitel, že zaplatí dávku z přírůstku
hodnoty. Když prodateli doručen byl platební rozkaz na dávku z přírůstku hodnoty, zaslal jej kupiteli s žádostí, by dávku zaplatil. Kupitel
však dávky nezaplatil, načež prodatel byl zemským inspektorátem důrazně upomenut, by dávku sám zaplatil. Žalobu prodatele na kupitele,
by bylo uznáno právem, že žalovaný jest povinen zaplatiti zemské pokladně zemskou dávku z přírůstku hodnoty, procesní soud prvé
stolice zamítl. Duvody: Po náhledu soudu nelze závazek, žalovanou dle smlouvy převzatý, totiž zaplatiti dávku z přírůstků hodnoty,
posuzovati dle předpisu §u 881 obč. zák. o smlouvách ve prospěch osob třetích. Dle nařízení vlády republiky Československé ze dne 23. září 1920. čís. 545 sb. z. a n., má povinnost, platiti dávku z přírůstků hodnoty, zcizitel, tedy v tomto případě žalující, a teprve při nedobytnosti
dávkv u zcizitele ručí za ni nabyvatel, tedy v tomto případě žalovaná.
Dle téhož nařízení vlády dávku tu vyměřuje a vybírá v Čechách zemský
inspektorát pro zemské dávky, a jest dávku zaplatiti u zemské pokladny.
Nárok zemské pokladny na zaplacení dávky z přírůstků majetku v první
řadě proti žalujícímu, a teprve pro případ nedobytnosti u žalujícího
proti žalované spočívá v předpisu práva veřejného bez ohledu na zavázání se té neb oné strany, a povinnost žalujícího jako zcizitele ku placení dávky trvá přes závazné prohlášení žalované jako nabyvatelky;
teprve, je-li nárok na zaplacení dávky naproti zciziteli nedobytným, coz
zjistí se teprve při vedení exekuce, mohl by zemský inspektorát požadovati a vymáhati zaplacení na nabývající. Žalobce měl by oprávnění
k žalobě na žalovanou jen tenkráte, kdyby prokázal, že předepsanou
dávku z přírůstků hodnoty zemskému inspektorátu sám zaplatil; toho
však žalobce ani netvrdí, a slušelo proto neodůvodněnou žalobu zamít- nouti. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: V této při
jde o zaplacení dávky z přírůstku hodnoty, kterou podle §u 13 (1) vl. nařízení ze dne 23. září 1920, čís. 545 sb. z. a n., platí zcizitel, kterým
je v tomto případě žalobce. Této zákonem mu uložené povinnosti mohl
by se žalobce s účinkem zbaviti a ji na žalovanou přesunouti jen za
souhlasu oprávněného inspektorátu pro zemské dávky, který ji podle
§u 15 zmíněného zákona vyměřuje a vybírá, poněvadž podle třetího
odstavce §u 13 žalovaná jako nabyvatelka za ni pouze ručí v případě
nedobytnosti u zcizitele. Souhlas ten oprávněným inspektorátem dán
nebyl, neboť týž, upomenuv žalobce, odmítl výslovně žádost žalované
na placení dávky v nabízených splátkách a že by byl později souhlas
projevil a na místě žalobce přijal žalovanou, žalobce ani netvrdí, tím
méně dokazuje. Podle toho má ujednání, obsažené ve smlouvě, že kupující se zavazuje zaplatiti i dávku z přírůstku hodnoty, o které žalobce
nárok opírá, toliko ten význam a účel, že žalovaná nahradí žalobci dávku,
kterou on po zákonu zaplatiti musí. Důsledkem toho nelze uznati žalobcovo oprávnění k této žalobě, pokud nevykáže, že dávku zaplatil.
Nejvyšší soud uznal dle žaloby.
Důvody:
Dle předpisu přil. 2. k cís. pat. ze dne 9. prosince 1915, čís. 83 z. zák.
pro Čechy, kterou zavedena byla obecní a zemská dávka z přírůstku
hodnoty, jest nepochybně dávka tato dávkou veřejnou, kterou platiti jest
povinen zcizitel, v tomto případě žalobce. Tato veřejnoprávní povaha
dávky z přírůstku hodnoty nevylučuje však soukromoprávního závazku
žalované, by, jak v kupní smlouvě skutečně učinila, zavázala se, za žalobce dávku tuto přímo zaplatiti, neboť takovýto přesun povinnosti zcizitele k zaplacení dávky z přírůstku hodnoty není ani v onom řádu ani
v jiných předpisech zákonných zakázán, nýbrž jest naopak v uvedeném
zemském zákoně možnost a přípustnost jeho předpokládána. Sluší proto
přisvědčiti tvrzení dovolání, že závazek žalované k zaplacení dávky z přírůstku hodnoty za žalobce jako zcizitele zákonně jest přípustným, i když
jedná se o dávku veřejnoprávní, která proti zciziteli jako dlužníku a nabyvatelce jako ručitelce politickou exekucí má býti vymáhána. Z toho
plyne, že není správným názor soudu odvolacího, že žalobce, pokud sám
dávku z přírůstku hodnoty nezaplatil, nebo pokud inspektorát pro zemské
dávky, který v tomto případě dávku vyměřil, na místě žalobce žalovanou
jako jedinou dlužnici nepřijmul, nemá práva domáhati se na žalované splnění smluvně převzaté povinnosti k zaplacení dávky z přírůstku hodnoty, neboť veřejnoprávní povaha této dávky a předepsaný způsob jejího vymáhání nemají se soukromoprávní povinností žalované,
smluvně převzatou, co činiti a žalobce má právo, když mu dávka z přírůstku hodnoty byla předepsána a on o její zaplacení jest upomínán, žádati na žalované, by své smluvní povinnosti ohledně zaplacení této dávky vyhověla, ať již sám dávku zaplatil čili nic a ať inspektorát pro zemské dávky platy na předepsanou dávku z přírůstku hodnoty žalovanou učiněné, přijal od ní jako jediné dlužnice nebo jako zástupkyně (plnomocnice) žalobcovy. Okolnost, že snad inspektorát pro zemské dávky se žalovanou ohledně zaplacení této dávky jednal a jí ochoten byl měsíční splátky povoliti, na stav věci a soukromoprávní povahu závazku žalované, dávku tu za žalobce zaplatiti, nemá vlivu, zvláště když soudy nižšími zjištěno nebylo a ze spisů není patrno, že zemský inspektorát pro
dávky skutečně žalované lhůty k zaplacení zažalované dávky z přírůstku
hodnoty povolil.

Citace:

Rozhodnutí č. 2443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 546-548.