Čís. 4272.

Odpůrčí žalobou nemůže se správce úpadkové podstaty domáhati výmazu napadeného knihovního práva zástavního, nýbrž jen jeho bezúčinnosti vůči úpadkovým věřitelům.
(Rozh. ze dne 15. října 1924, Rv I 840/24.)
Úpadková podstata pozůstalosti po Josefu V-ovi domáhala se na žalované záložně, by zástavní právo, vtělené na nemovitostech Josefa V-a pro pohledávání žalované bylo prohlášeno vůči úpadkovým věřitelům za bezúčinné a by po právní moci rozsudku byla zástavní práva z pozemkové knihy vymazána. Oba nižší soudy shledaly odpůrčí žalobu za opodstatněnu a uznaly dle její prosby.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované potud, že zamítl žalobu ohledně nároku, by zástavní právo za pohledávky bylo vymazáno po právní moci rozsudku a uvedl v tomto směru v důvodech:
Soudy nižších stolic vyhověly prosbě žalobní i v tom směru, že může býti právo zástavní za pohledávky žalované strany po právní mосi rozsudku vymazáno. Odvolací soud sice správně praví, že věřitel jest dle §u 39 konk. ř. povinen, aby ruční zástavu vrátil do úpadkové podstaty, jelikož tohoto vrácení jest potřebí k tomu, aby ony movité věci mohly býti v úpadkovém řízení zpeněženy. Ale nelze odvolacímu soudu v tom směru přisvědčiti, že věřitel jest povinen upustiti od zástavního práva na nemovitosti a že dojde-li ke zrušení úpadku bez realisace úpadkového jmění, obživne právo zástavní tak, že by žalovaná byla oprávněna domáhati se nového vkladu jeho v původním pořadí. Knihovní zákon nezná výmaz práv pouze podmínečný anebo z druhé strany zase vklady s pořadím dřívějším, není-li tu poznámky pořadí (§ 93 kn. zák.). V tomto sporu není vyslovena naprostá neplatnost závazků, oněmi dlužními úpisy založených, nýbrž jen jejich bezúčinnost vůči konkursním věřitelům. Proto nelze vysloviti, že tato práva zástavní mohou býti vymazána po pravomoci rozsudku.

Citace:

čís. 5740. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 488-489.