NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 16488.

Není-li ze zápisu zástavního práva vloženého pro číselně uvedenou pohledávku v tuzemské měně zřejmé, že o měně byla umluvena zlatá doložka, nelze přikázati věřiteli z nejvyššího podání za vydraženou nemovitost vyšší peněžitou částku připadající na jeho nárok ze zlaté doložky, odporují-li tomu zadní knihovní věřitelé.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1937, R I 1211/37.)
Srov. rozh. č. 10643, 16192 Sb. n. s.
Na vydraženém domě č. p. 1307 v P., zapsaném ve vložce č. 1274 kat. území P., vázne podle notářských spisů zástavní právo jednak za pohledávku vymáhající věřitelky 591000 Kč s 5 1/4% úroky, 7% úroky z prodlení a vedlejšími závazky do 65000 Kč, jednak za pohledávání téže věřitelky 609000 Kč se 7% úroky, 7% úroky z prodlení, 1/4% příspěvkem správním a vedlejšími závazky až do výše 65000 Kč. K rozvrhu nejvyššího podání za vydraženou nemovitost přihlásila vymáhající věřitelka nedoplatek obou pohledávek s přísl. podle smluvené hodnoty 1 Kč = 44,58 mg ryzího zlata, tvrdíc, že bylo při poskytnutí zápůjčky ujednáno, že československou korunou se rozumí československá koruna v hodnotě stanovené opatřením Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929, č. 166 Sb. z. a n., t. j. 1 Kč rovná se 44,58 mg ryzího zlata, a že kdyby hodnota československé koruny klesla v době nějakého placení ze zajištěných zápůjček pod tuto míru, že bude povinnost připlacení úroků, úroků z prodlení, amortisace nebo zbytku kapitálu stanovena opětně v Kč podle shora uvedené (v kursu 1 Kč rovná se 44,58 mg ryzího zlata vypočtené) zlaté hodnoty té částky, kterou jest platiti, a že rozdíl mezi vnitřní hodnotou československé koruny a shora stanovenou zlatou hodnotou, t. j. 1 Kč rovná se 44,58 mg ryzího zlata, musí býti od dlužníků zaplacen takovým způsobem, aby věřitelka v každém případě obdržela celou svoji pohledávku s úroky, úroky z prodlení a ostatním příslušenstvím v československých korunách v hodnotě zlata, sta- novené a vypočtené opatřením Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929, č. 166 Sb. z. a n., t. j. 44,58 mg ryzího zlata za 1 Kč; pro stanovení hodnoty ryzího zlata jsou v prvé řadě rozhodující záznamy v Londýně. Proti přikázáni přihlášených pohliedávek podle ujednané zlaté hodnoty podal vydražitel odpor. Exekuční soud zamítl vydražitelův odpor a přikázal vymáhající věřitelce přihlášené pohledávky ze zápůjček podle zlaté doložky. Rekursní soud zrušil napadené rozvrhové usnesení a uložil soudu prvé stolice, aby po právní moci zrušujícího usnesení dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Píro nárok vymáhající věřitelky resp. pro rozsah uspokojení jejího nároku z rozdělované podstaty je rozhodující nikoli pohledávka, nýbrž právo zástavní, což vyplývá jak z ustanovení § 216 č. 4 ex. ř., tak z ustanovení § 14 knih. zák., podle nichž nevázne zástavní právo pro pohledávku číselně neurčitou, jejíž výše by byla závislá na budoucích a předem nepředvídaných okolnostech, dokonce již ne pro pohledávku, která by přesahovala co do jistiny částky shora uvedené, nýbrž pro určité peněžité pohledávky, tedy 591000 Kč a 609000 Kč mimo přísl., nehledě na jistotu za vedlejší závazky. Zápis zástavního práva za peněžitou pohledávku, která by nebyla číselně stanovena, nebyl by možný ani s hlediska § 14, odst. 1, knih. zák. O případ § 14, odst. 2, knih. zák. nejde. Již z toho, co uvedeno, vyplývá, že při rozvrhu nejvyššího podání lze přihlížeti co do jistiny a úroků pouze k těm částkám, pro něž podle pozemkové knihy vázne zástavní právo. Neprávem tedy prvý soud přihlížel v té příčině k zlaté doložce ve smlouvě obsažené a dospěl k částkám vyšším, než které byly kryty zástavními právem, jak se jevilo podle exekučních spisů a pozemkové knihy. Také z věcných důvodů nelze souhlasiti s prvým soudem, ježto zásada důvěry ve veřejné knihy, podle níž zadní zástavní věřitelé dali dlužníkům na jejích nemovitosti další zápůjčky, nedovoluje řešení opačné; jinak by pohledávka, ač byla určena v penězích, a přesto, že bylo pro číselně stanovenou peněžitou částku získáno zástavní právo, mohla přesahovati číselně určené částky, patrné z pozemkové knihy, na újmu zadních knihovních věřitelů, kteří dali zápůjčky v důvěře ve právnost knihovního zápisu, vyznačujícího maximální rozpětí předchozího knihovního zajištění. Z vyložených důvodů je souhlasiti s názorem rekursu, že částka, připadající ve prospěch vymáhající věřitelky ze zlaté doložky, připojené k smlouvě o zápůjčku, neměla býti přikázána vymáhající věřitelce v pořadí vymáhané pohledávky. Jinak však rekursní soud nesouhlasí s jeho právním názorem, že by zlatá doložka byla neplatná se zřetelem na ustanovení čl. I, odst. 3, zák. č. 25/1934 a § 1, odst. 5, zák. č. 262/1936 Sb. z. a n. Praví-li se v uvedených zákonných ustanoveních, že Kč, stanovená podle odst. 1 a 2, nahrazuje ve všech poměrech, které počítají s Kč, dosavadní měnovou jednotku v poměru 1:1, netýká se to, jak jasně vyplývá z důvodové zprávy (tisk č. 633 posl. sněmovny) úmluv tuzemských či mezinárodních, jež znějí na Kč, vyjádřené určitým obsahem zlata (rozh. č. 15714 Sb. n. s., stejně Sedláček: Právní prakse I., str. 81 a sl.). Odchýlil se tudíž nejvyšší soud od opačného názoru, obsaženého v rozh. č. 14920 Sb. n. s. a hájeného také částečně v litera- tuře (Nebesář-Winternitz, Právo čs., roč. I., č. 1). Nebude tudíž závady, aby prvý soud přihlížel k dotčené zlaté doložce, ovšem jen potud, pokud stačí jistota za vedlejší závazky u obou pohledávek vymáhající věřitelky, nikoli však v pořadí pohledávky. Pří tom ovšem musí míti zřetel na obsah zlata v československé koruně podle úpravy zákona č. 262/1936 Sb. z. a n., tedy obsah 31,21 mg. Ježto prvý soud vycházeje z jiného právního názoru, nejednal o dalších nárocích, o které tu podle názoru rekursního soudu jde, protože podle toho, co bylo řečeno, rozdělovaná podstata nebude vyčerpána pohledávkou vymáhajícího věřitele, bylo napadené usnesení zrušeno a na prvém soudě bude, aby ve smyslu ustanovení § 212, odst. 2, ex. ř. dále jednal o dalších nárocích, které by mohly míti význam, a znova rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky.
Důvody:
V otázce významu zlaté doložky a jmenovitě významu příslušného knihovního zápisu jest uznati stanovisko rekursního soudu za správné. Nejde tu o vzájemný poměr mezi smluvci anebo mezi jejich nástupci, nýbrž běží o zájmy třetích osob na smlouvě nezúčastněných, to jest zadních knihovních věřitelů. Nelze pochybovati o tom, že hledíc na potřebu právní jistoty u hypotekárních úvěrů, jest právě k ochraně jejich zájmů určen zvláštní předpis § 14 knih. zák. Jde o předpis formálního práva a proto musí býti striktně vykládán. Proto správně uvádí rekursní soud, že vůči zadním věřitelům jest rozhodující stav, jaký se jevil podle zápisu v pozemkové knize, na který se smí další věřitel právě se zřetelem na zvláštní předpis § 14 knih. zák. spolehnouti jako na rozhodující pro číselnou výši dluhu a rozsah zástavního práva, za nímž následuje. Podle knihovního výtahu není u příslušných položek C 77 a 81 v knihovním zápisu žádné zmínky o zlaté doložce, nýbrž jsou tam číselně uvedeny jak pohledávky co do jistiny, výše úroků a také číselná výše vedlejšího příslušenství, a to v tuzemské měně Kč bez jakéhokoli dodatku o měně. Za toho stavu nebylo tu pro zadní věřitele popudu k tomu, aby před poskytnutím úvěru nahlédli také do sbírky listin. V souzeném případě by padalo na váhu ještě také to, že hledíc na doložku, jak jest uvedena v přihlášce a v rozvrhovém usnesení, jsou pro stanovení hodnoty ryzího zlata na prvním místě rozhodující záznamy v Londýně, tedy kolísající hodnota zlata, čímž byla sem vnesena další podstatná neurčitost, jež se nesrovnává s předpisem knih. zák. Bylo proto se zřetelem na obsah knihovního zápisu potvrditi napadené usnesení.

Citace:

Čís. 16488. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 577-579.