NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 118.

Překročení obžaloby. Obžaloba, znějící na § 23 č. 3 cís. nař. ze dne 24. března 1897 čís. 131 ř. z. nezahrnuje v sobě obžalobu pro § 20 čís. 1 téhož cís. nařízení.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1920, Kr II 121/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností obžalované Julie F. do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 14. května 1919, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou přestupkem dle § 20, č. 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., a zrušil v odpor vzatý rozsudek ve výroku odsuzujícím jako zmatečný.
Důvody:
Zmateční stížnost brojí proti odsouzení obžalované pro přestupek dle § 20 cís. nař. ze dne 24. března 1917, ř. z. č. 131 a uplatňuje zmateční důvody § 281, č. 5, 8, 9 a), číselně též 9 c) tr. ř. Stížnost jest odůvodněna již s hlediska důvodu zmatečnosti § 281, č. 8 tr. ř., pokud vytýká, že odsuzujícím výrokem byla obžaloba proti předpisu § 262, 267 tr. ř. překročena. Obžaloba zněla na přečin § 23, č. 3 cís. nař. a vinila stěžovatelku, že v roce 1918 předměty potřeby, totiž cukr a kávu nakupovala a obchod jimi obmezovala, aby jejich ceny stupňovala do výše. Dodatkem k obžalobě navrhl státní zástupce, by výsledky dodatečného vyhledávání byly při hlavním přelíčení přečteny a vyhradil si pro toto další stihání obviněné pro přestupek § 20, č. 1 cís. nař. spáchaný zdražováním kávy, cukru a mouky. Jakkoli při hlavním přelíčení obžaloba ve smyslu této výhrady rozšířena nebyla, odsoudil soud nalézací obžalovanou jen pro přestupek § 20, č. 1 cís. nař., poněvadž prý za předměty potřeby — a sice, dle důvodů, za mouku a cukr v roce 1918, využívajíc mimořádných válkou vyvolaných poměrů, žádala ceny zřejmě přemrštěné, sprostiv ji současně dle § 259 č. 3 tr. ř. od obžaloby dle spisu obžalovacího. Již z okolnosti, že se obžaloba pro přečin dle § 23, č. 3, cís. nař. týkala jen kávy a cukru, o mouce vůbec se však nezmínila, jest zřejmo, že odsouzení pro předražování mouky vybočuje nepochybně z mezí obžaloby. Než ani ohledně cukru nelze tvrditi, že by obžaloba, jež obžalovanou vinila z nakupování a obmezování obchodu s tímto předmětem potřeby, stihání pro předražování však si pro hlavní přelíčení pouze vyhradila, měla za předmět již i toto předražování. Byť i oboje trestní ustanovení cís. nař. čelila k témuž cíli, totiž k ochraně obecenstva proti poškozování lichvou s předměty potřeby, hledí přece jen postihnouti lichvu v různých obdobích obchodování s těmito předměty. Skutková podstata obou trestných ustanovení jest podstatně rozdílná, oba trestní činy mohou spolu reálně konkurovati a nelze proto všeobecně připustiti, že by obžaloba, znějící na jednu z nich, nutně musila též druhou pojímati, takže by šlo toliko o odchylnou právní kvalifikaci téhož zažalovaného skutku. To uznal pro přítomný případ nejen obžalobce shledav za nutné, aby si dodatečné stiháni obžalované pro předražování při prodeji zvláště vyhradil, nýbrž i soud tím, že vynesl zvláštní výrok osvobozující od obžaloby pro přečin §u 23, č. 3 cís. nař. Jest proto rozsudek ve výroku odsuzujícím dle § 281, č. 8 tr. ř. zmatečným a bylo jej zrušiti.

Citace:

Čís. 118. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 179-180.