Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 2
PDF

Čís. 8225.
Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
I přestupky proti manželské věrnosti, jichž se manžel dopustil ještě před dobrovolným rozvodem manželství, zakládají jeho vinu na hlubokém rozvratu manželství. Ojedinělá urážka slovem a skutkem, jíž manželka reagovala na ony poklesky manželovy, není ani samostatným důvodem rozlukovým ani důvodem hlubokého rozvratu manželství.
(Rozh. ze dne 17. srpna 1928, Rv I 1301/27.)
Žaloba manžela o rozluku manželství pro hluboký rozvrat byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Vykládati zákon tak, jak činí dovolání, bylo by vykládati jej zřejmě proti dobrým mravům. Mylné jest, že se žalobci nemají přičítati jeho přestupky proti manželské věrnosti, jichž se dopustil ještě před dobrovolným rozvodem, vždyť přece ty právě byly aspoň pro žalovanou důvodem rozvodu, jimiž rozvrat manželství osvědčen a tudíž důvodem rozvratu. Jeho výlučná vina na rozvodu je dokázána, neboť to, že ho jednou žalovaná nazvala padouchem a jednou ho kabelkou udeřila do obličeje, byla jen omluvitelná reakce na jeho poklesky manželské, jež pro ni byly příkořím příliš citelným, než aby to nebylo lidsky úplně vysvětlitelné, když se dala citem strhnouti a dala pohoršení svému výraz. Nemůže proto toto její jednání sloužiti ani za samostatný důvod rozluky pro žalobce ani za důvod rozvratu, který ostatně už před tím vinou jeho nastal a nebylo proto lze žalobci jako jedině neřkuli převážně na rozvratu vinnému rozluku povoliti.
Citace:
č. 8225. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 66-66.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).