Čís. 14273.

Pro pořadí knihovní žádosti je rozhodnou jen doba, kdy podání došlo do podatelny, ne však doba, kdy došlo podání listovnímu, anebo doba, kdy listovní proti předpisům jednacího řádu zapsal knihovní žádost do deníku pro věci knihovní.
Předpis § 76 (3) j. ř. vztahuje se jen na případy, kde se podání dostane listovnímu omylem, nikoli z vůle žadatelovy.
(Rozh. ze dne 28. března 1936, Rv I 200/35.) Žalobu o knihovní přednost práva zástavního zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Nejde o rozpor skutkového předpokladu se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), praví-li odvolací soud, že podání žalobcovo za exekuci nuceným zřízením práva zástavního podle podacího razítka přišlo k okresnímu soudu dne 25. října 1933 o 16. hodině, neboť není sporu o tom, že žádost byla v podatelně prvého soudu opatřena podací značkou ze dne 25. října 1933. Jde tudíž v pravdě jen o odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), při němž běží jen o řešení sporné právní otázky, zda svrchu dotčená exekuční a spolu knihovní žádost byla podána řádně u prvého soudu tím, že byla dne 26. června 1933 odevzdána v době, kdy podatelna byla u soudu zavřena, poslem žalobcovým na chodbě soudu bývalému listovnímu s prosbou, aby žádosti (byly to dvě knihovní žádosti, týkající se zápisů v knihovní vložce č. 250 pozemkové knihy pro katastrální území Velká Ú. II) v podatelně odevzdal, což listovní slíbil učinili. Marně snaží se dovolatel dovodili, že žádost došla ke knihovnímu soudu dne 26. června 1933, a byla k soudu řádně podána tím, že byla odevzdána knihovnímu, který prý byl tehdy ještě v činné službě. Dovolatel přezírá ustanovení § 62 j. ř., podle něhož veškerá podání v občanských a trestních věcech, která jsou řízena na soud, má přijmouti osobně kancelářský úředník, určený k tomu přednostou soudu, v úřední místnosti (podatelně); podle tohoto ustanovení nejsou ani soudcovští úředníci, ani ostatní kancelářští úředníci oprávněni takováto podání přijímati a zvláště je přímo od stran přejímali, jen podání, která omylem se dostala listovnímu nebo přednostovi knihovního úřadu, mají býti ihned, nebyvše zapsána do deníku, zaslána podatelně nebo, je-li známo místo, povolané je zpracovali, přímo tomuto (§ 76 (3) jed. ř.). Podle zjištění nižších soudů nedostala se žádost — o kterou tu jde — listovnímu omylem, nýbrž z vůle posla žalobcova, a neplatí tu tedy ustanovení § 76 (3) jed. řádu. Šilo tu o exekuci nuceným zřízením práva zástavního na nemovitost ve veřejné knize zapsanou a platí proto podle § 88 ex. ř. pro povolení a výkou vkladu ustanovení obecného zákona knihovního ze dne 25. července 1871 čís. 95 ř. z. s obměnami, jež v souzeném případě nepřicházejí v úvahu. Rozhodnou pro posouzení knihovní žádosti jest doba, kdy došla knihovního soudu (93 kn. zák.). Pořadí zápisu řídí se podle § 29 knih. zák. podacím číslem, které obdrží podání u knihovního soudu, nyní číslem, které podání obdrží v deníku pro knihovní podání (§ 77 (1) jed. ř.). Podle § 76 (1) jed. ř. jest mimo jiné všechna podání, která se vztahují na exekuci na nemovitosti zapsané v pozemkové knize soudu, z podatelny odeslali úředníku, kterému jest svěřeno vésti deník pro knihovní podání (listovnímu, případně přednostovi knihovního úřadu), který musí zapsali do deníku podání podle časového pořadí, ve kterém došla do podatelny (§ 77 (3) č. 1 jed. ř.). Jest tudíž pro pořadí jedině rozhodnou doba, kdy podání došlo do podatelny (srov. rozh. býv. nejvyššího. soudu ve Vídni čís. 2188 sb. Gl. U. n. ř.), což stalo se dne 25. října 1933 a je tedy v příčině té bez významu jak doba, kdy dotčená žádost byla předána býv. listovnímu, tak i doba, kdy tento žádost tu zanesl proti svrchu uvedeným předpisům do deníku pro věci knihovní.

Citace:

č. 14273. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 285-287.