NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 3653.

Vyrovnací dlužník není povinen nahraditi věřiteli náklad, jenž mu vznikl právním zastupováním v řízení vyrovnávacím, leda že jsou tu podmínky nároku na náhradu škody.
(Rozh. ze dne 26. března 1924, Rv II 16/24.)
K návrhu žalovaného bylo zahájeno o jeho jmění vyrovnávací řízení a po jeho zastavení zaplatil žalovaný žalobkyni celou její pohledávku. Žalobě na náhradu útrat, jež vznikly žalobkyni za příčinou řízení vyrovnávacího, procesní soud prvé stolice vyhověl, maje za to, že žalovaný, podav na soudě návrh na zavedení vyrovnacího řízení a pak řízení to zastaviv a celou pohledávku zaplativ, jednal proti dobrým mravům a v úmyslu, žalobkyni poškoditi. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalující strana byla vzhledem k ustanovení §u 1295 obč. zák. povinna v tomto sporu dokázati, že jednání žalovaného bylo nedovolené, nebo že se příčilo dobrým mravům, že mezi tímto jednáním žalovaného a mezi škodou, jí vzešlou právním zastupováním ve vyrovnávacím řízení, byla příčinná souvislost. Důkaz nepodařil se jí ani v tom ani v onom směru. V čase, když žalovaný navrhl zahájení řízení vyrovnávacího, byl nezpůsobilý platiti; podle §u 1 vyr. ř. a §u 68 konk. ř. byl tudíž oprávněn k tomuto návrhu. Že návrh tento učinil úmyslně, by žalující firmě způsobil útraty advokátského zastupování ve vyrovnávacím řízení, z obsahu spisů nikterak neplyne; tvrditi nelze ani, že žalovaný v době zahájení vyrovnávacího řízení věděl, že žalující firma dá se v řízení tomto zastupovati advokátem, neboť neměla k tomu zákonné povinnosti. Podobného ustanovení, jako § 41 c. ř. s. o povinnosti strany, ve sporu podlehnuvší, by odpůrci nahradila náklady rozepře, nebo § 394 ex. ř. o povinnosti strany, navrhnuvší povolení prozatimného opatření, by nahradila odpůrci útraty, řád vyrovnací neobsahuje. Žalující firma, uživši pomoci právního zástupce ve vyrovnávacím řízení žalovaného, musila věděti, že bude povinna, poskytnouti mu odměnu za jeho činnost v tomto řízení; škoda, která jí vzešla ve výši odměny, právnímu zástupci za tuto jeho činnost zaplacené, způsobena byla vlastním jednáním žalující firmy, z její vůle a z jejího vlastního rozhodnutí za tím účelem, by v řízení vyrovnávacím, podle zákona zahájeném a vedeném, hájila své zájmy a po případě snad i společné zájmy jiných věřitelů žalovaného. Z toho neplyne nikterak povinnost žalovaného, by zažalovanou pohledávku zaplatil žalující firmě.

Citace:

č. 5540. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 684-685.