Č. 3935.

Bytová péče: K výkladu pojmu »letní byt« podle § 2 zák. č. 225/1922.
(Nález ze dne 22. září 1924 č. 16371)
Věc: Zikmund H. v P. proti zemské správě politické v Praze o příkaz k pronajmutí bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 8. února 1923 vyslovila osp na Smíchově toto: Dle provedeného vyšetření má st-l ve svém domě v R. nepronajatý a neobydlený byt o 4 pokojích a kuchyni s příslušenstvím; byt se hodí k obývání a byl v r. 1921 po více než 6 měsíců obydlen. Podle ustanovení § 2 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. nařizuje osp st-li jako vlastníku domu, aby byt ve lhůtě 14 dnů pronajal, jinak by bylo proti němu zakročeno dle trestních ustanovení § 18 cit. zák. Pronajmutí bytů s uvedením nájemníků jest st-li v téže lhůtě oznámiti.
K námitce, že st-l zamýšlí napříště používati bytu v uvedeném domě jako bytu letního, nebylo lze přihlížeti, jelikož ustanovení odst. 2. § 2 cit. zák. lze vztahovati toliko na byty, dosud a zejména též v kritickém roce pouze dočasně jako letní byty používané, čemuž tak v tomto případe nebylo.«
Odvolání, jímž se st-l domáhal zrušení příkazu k pronajetí bytu, ježto jde o letní byt, který neztratil povahu svou jako letní byt tím, že byl svého času zabrán, z něhož ostatně pouze polovina byla v roce 1921 pronajata, ježto dva pokoje byly st-li ponechány k umístění nábytku z ostatních pokojů, nevyhověla zsp nař. rozhodnutím, ježto jsou zde zákonné předpoklady shora cit. zákonného ustanovení.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Zák. č. 225/1922 stanoví v odst. 1 § 2, za jakých předpokladů může úřad naříditi vlastníku domu, aby nepronajaté místnosti pronajal. V odst. 2. tohoto § pak praví, že toto ustanovení se nevztahuje mimo jiné na »t. zv. letní byty«. Poněvadž zákon sám neobsahuje nějakého podrobnějšího ustanovení o tom, co rozuměti jest letním bytem ve smyslu tohoto předpisu a poněvadž není možno ani jinak nalézti nějaké bezpečné objektivní znaky, jimiž by se letní byty odlišovaly od bytů jiných, nezbývá než pokládati pro otázku, jsou-li určité místnosti letním bytem čili nic, za rozhodnou disposici vlastníka domu, t. j. okolnost, zda místnosti ty k užívání za letní byty určil, a to tím spíše, ježto zákon sám mluví o bytech určených jen k občasnému užívání, k nimž právě počítá také letní byty. Se zřetelem k tomu nelze však míti za to, že by místnosti, jichž podle vůle vlastníka jako letních bytů se fakticky užívalo, této povahy pozbyly již tím, že pro určitou překážku mimo vůli vlastníka ležící, zakládající se buď na faktických buď na právních okolnostech, nemohlo jich přechodně za letní byt býti používáno.
Disposici vlastníka jako jediné rozhodné pro kvalifikaci určitých místností jako letního bytu, sluší naopak — i když snad po dobu trvání takového překážky byla neúčinná — přiznati plnou účinnost, jakmile překážka ta pominula.
St-l uváděl v řízení správním, že bytu ve své vile, na nějž se sporný příkaz vztahuje, užíval až do převratu jako letního bytu a že od r. 1919 ho tímto způsobem používati nemohl proto, že dvě místnosti z bytu byly zabrány a přikázány vnucenému nájemci, druhé dvě pak ponechány byly st-li k uložení nábytku z místností zabraných. Tím st-l tvrdil, že mu užívání oněch místností jako letního bytu od r. 1919 bylo nemožno pro překážku, jejíž odklizení nebylo v jeho moci.
Úřady správní, pokládajíce, jak z uvedeného odůvodnění nutno souditi, za rozhodující jen, bylo-li místností v roce 1921 i po té až do vydání příkazu k pronajetí fakticky jako letního bytu užíváno, správnost tvrzení st-lova vůbec nezkoumaly. Ježto však názor, že místnosti vlastníkem domu za letní byt určené povahy letního bytu ve smyslu odst. 2. § 2 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. faktickým nepoužíváním k tomu účelu po nějakou dobu pozbývají za všech okolností, tedy i tenkráte, když toto nepoužívání bylo způsobeno překážkami na disposici vlastníkově nezávislými, nemá, jak svrchu bylo vyloženo, v zákoně opory, zrušil nss nař. rozhodnutí na tomto mylném právním názoru založené, aniž bylo zapotřebí, aby se zabýval ještě ostatními námitkami ve stížnosti vznesenými.

Citace:

č. 3935. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 430-432.