NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14353.

Přijal-li soud žalobní odpověď sepsanou v jazyku menšinovém, ač nebylo podmínek pro použiti tohoto jazyka, a nařídil-li ústní jednání, rozhodl tím, že odpověď byla podána včas a hodí se k tomu, by bylo o ní dále po zákonu jednáno. Do rozhodnutí toho jest rekurs přípustný.
Přijetí žalobní odpovědi na soud je úkonem soudní pravomoci, jež podléhá přezkumu vyšších soudů.
(Rozh. ze dne 4. května 1935, R II 151/35.)
Prvý soud přijal žalobní odpověď sepsanou v jazyku německém, ačkoliv žalovanému nepřísluší právo německé menšiny, a nařídil ústní jednání o žalobě. Rekursní soud odmítl rekurs žalobcův do tohoto usnesení. Důvody: Tvrdí-li žalobce, že napadeným usnesením prvý soud přijal také žalobní odpověď, je to v rozporu se spisy, podle nichž usnesením tím byl ustanoven jenom rok k ústnímu jednání. Přijetí žalobní odpovědi bylo jen předběžnou otázkou, kterou si soud I. stolice musel rozřešiti, než nařídil rok k ústnímu jednání. Řešení této předběžné otázky nebylo však předmětem napadeného usnesení, které se obmezilo jenom na ustanovení roku. Proti takovému usnesení není podle § 130 odst. 2 c. ř. s. samostatného prostředku a musel proto býti rekurs jako nepřípustný odmítnut. Skutečnost, že žalobci s usnesením tím byla doručena také žalobní odpověď — což podle obsahu spisů se stalo bez výslovného nařízení soudcovského soudní kanceláří —, nelze považovati za soudní usnesení ve smyslu § 514 c. ř. s., nebo za písemné vyhotovení ve smyslu § 521 odst. 2 c. ř. s., od jehož doručení by počala běžeti lhůta k podání rekursu. Podle § 514 c. ř. s. lze rekursy podávati jenom proti soudním usnesením, nikoliv také proti jejich důvodům, tedy také nikoliv proti tomu, jak snad si řešil soud při vydání usnesení o nařízení roku předběžné otázky, aniž by to vůbec byl v usnesení samotném nebo v jeho důvodech vyslovil. Nemůže proto nepodáním rekursu nabýti moci práva proti straně žalující řešení předběžné otázky, které bylo jednou ze složek, které k vydání usnesení o nařízení roku vedly. Doručení žalobní odpovědi není usnesením, nýbrž jen opatřením soudu, případně soudní kanceláře a proti tomu podle § 514 c. ř. s. rekurs přípustný není.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a uložil mu, by o rekursu žalobcově věcně rozhodl.
Důvody:
Nejvyšší soud neshledává příčiny, aby se uchýlil od názoru vysloveného a zevrubně odůvodněného v rozhodnutích čís. 9786 a 8028 sb. n. s. Jestliže první soud přijal žalobní odpověď sepsanou v jazyku německém, ačkoliv žalovanému nepřísluší právo německé menšiny, a nařídil ústní jednání, rozhodl tím, že odpověď byla podána včas a hodí se k tomu, aby bylo o ní po zákonu dále jednáno (§ 244 c. ř. s.). Tím odňal žalující straně možnost, aby podala návrh na vynesení rozsudku pro zmeškáni podle § 398 c. ř. s. a mohla tato uhájiti svůj nárok z tohoto důvodu jen rekursem podaným proti onomu rozhodnutí soudnímu. Jinak by se stalo přijetí odpovědi na soud pravoplatným a nemohla by už býti odpověď dodatečně odmítnuta ani podle čl. 4 odst. 3 jaz. nař., ani podle předpisů civilního řádu soudního. Tuto ochranu právní jest žalujíc straně přiznati. Přijetí odpovědi jest zároveň úkonem soudní pravomoci, jenž podléhá přezkumu vyšších soudů, ježto jsou s ním spojeny účinky práva hmotného nebo procesního. Jest proto rekurs proti onomu usnesení přípustný.

Citace:

Čís. 14353. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 391-392.