NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 13598.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Byl-li pracovním soudem ve sporu přes 300 Kč vydán rozsudek pro zmeškání podle §§ 396 a 442 (1) c. ř. s. a v odvolání byl uplatňován jen odvolací důvod zmatečností podle § 28 čís. 2 a 4 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n. a § 447 čís. 2 a 4 c. ř. s., nelze před odvolacím soudem projednávati celou věc znovu, nýbrž jest na odvolacím soudě, by zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by byla podle zákona projednána procesním soudem.
V takovém případě rozhodne odvolací soud o odvolání usnesením v neveřejném zasedání v senátě, jenž musí býti složen ze tří soudců z povolání a ze dvou přísedících.
(Rozh. ze dne 1. června 1934, Rv II 53/33.)
Žalobě o 5220 Kč pracovní soud rozsudkem pro zmeškání žalovaného podle §§ 396 a 442 (1) c. ř. s. vyhověl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Proti rozsudku prvého soudu podala žalovaná odvolání z důvodu zmatečnosti, činíc návrh, by napadený rozsudek byl zrušen, a věc byla vrácena pracovnímu soudu. Důvody odvolací nebyly shledány správnými a odkazuje se odvolatelka na vývody napadeného rozsudku, jež odpovídají zjištěnému skutkovému a právnímu stavu a nebyly odvoláním nijak vyvráceny. Zmatečnost namítá odvolatelka proto, že nebyl pracovní soud řádně obsazen, ježto rozsudek pro zmeškání byl vydán bez přísedících a že jí byla odňata možnost projednávati dne 1. října 1932 před soudem, ana neobdržela písemné vyrozumění o stání, jak jí při prvém roku bylo oznámeno. Proti tomu udal žalobce, že nešlo dne 1. října 1932 o sporný rok, nýbrž o odložený I. rok, jenž dne 24. září 1932 konán nebyl, takže rozsudek pro zmeškání byl právem vydán bez přísedících a že žalovaná o stání na den 1. října 1932 byla ústně vyrozuměna. Ve smyslu § 33 zák. čís. 131/1931 o pracovních soudech jest o odvolání znovu rozhodnouti v mezích určených návrhy stran, neplatí proto ustanovení §§ 471, 477 a 478 c. ř. s., takže odvolací návrh žalované strany na zrušení rozsudku a na vrácení věci procesnímu soudu je nepřípustný, a mimo to podle § 33 odst. (3) cit. zák. nemůže býti učiněn. Nebylo proto lze o odvolání věcně rozhodnouti, pročež bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání opřenému o dovolací důvody čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s. nelze upříti oprávnění. Pokud jde o pracovní spory hodnoty větší než 300 Kč, stanoví § 33 odst. (1) zák. čís. 131/1931 sb. z. a n., že se věc projednává před odvolacím soudem znovu v mezích určených návrhy stran v odvolání. Při tom zákon ovšem předpokládá, že věc byla již jednou v prvé stolici projednávána. Avšak o projednání věci nelze mluviti, nebyl-li prvý soud řádně obsazen a vůbec ne, byl-li prvým soudem vydán rozsudek pro zmeškání podle §§ 396 a 442 (1) c. ř. s. K odvolání z rozsudku pro zmeškání, jež uplatňuje jen odvolací důvody zmatečnosti podle § 28 čís. 2 a 4 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n. a § 477 čís. 2 a 4 c. ř. s., nelze tedy před odvolacím soudem projednávali celou věc znovu, když o ní dosud vůbec projednáno nebylo a ani rozsudek nebyl vydán soudem řádně obsazeným, a odvolací soud, jenž má v takových věcech činiti nápravu, nemůže postupovati jinak, než zrušením zmatečného rozsudku a vrácením věci prvé stolici, by věc byla podle zákona projednána procesním soudem, což se dosud nestalo. Nejvyšší soud vyslovil proto v rozhodnutí čís. 13109 sb. n. s. právní názor, že v podobných případech rozhodne odvolací soud o odvolání usnesením v zasedání neveřejném v senátě, který musí býti složen ze tří soudců z povolání a ze dvou přísedících (§ 32 zák. čís. 131/1931). Dovolatelka tedy nepochybila, učinivši odvolací návrh, by napadený rozsudek i s řízením mu předcházejícím byl zrušen, pochybil však odvolací soud, maje nesprávně za to, že vzhledem na takto upravený odvolací návrh se nemusí věcně obírati obsahem odvolání, nepřipustiti důkazy navržené oběma stranami k dolíčení pokud se týče k vyvrácení uplatňovaných důvodů zmatečnosti, a zamítl-li tudíž odvolání na podkladě úplně nedostatečném (§ 503 čís. 4 a 2 c. ř. s.). Bylo proto podle § 35 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n. a § 510 c. ř. s. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušiti a věc vrátiti odvolacímu soudu s příkazem ve výroku uvedeným.

Citace:

Čís. 13598.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 656-657.