NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 2297.

Jest věcí mimosporného soudce, by prozkoumal, zda pravdivými jsou tvrzení manžela, že byl druhým manželem donucen k podpisu protokolů o smírčích pokusech.
(Rozh. ze dne 20. února 1923, R I 158/23.)
Soud prvé stolice povolil manželům S-ovým dobrovolný rozvod manželství od stolu a lože. Ve stížnosti vytýkala manželka, že byla manželem donucena k podepsání protokolů o smírčích pokusech. Rekursní soud stížnosti nevyhověl. Důvody: Tvrzení stížnosti ze spisu patrna nejsou. Naopak protokol ze dne 18. prosince 1922 je podepsán stěžovatelkou, aniž nějaká výtka byla učiněna. Právem proto první soud vydal napadené usnesení. Má-li stěžovatelka za to, že dohoda při roku ze dne 18. prosince 1922 je z jakéhokoliv důvodu neplatnou, nemůže to uplatňovati stížností proti usnesení, vyhovujícímu zákonu (§ 103 a násl. obč. zák. a zákon ze dne 31. prosince 1868, čís. 3 ř. zák. z r. 1869), nýbrž jedině pořadem práva.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a uložil mu, by, nehledě k použitému zamítacímu důvodu, o rekursu po předběžném šetření znovu rozhodl.
Důvody:

Dle §u 2, odstavec druhý čís. 5 nesp. pat. má soudce ve věcech řízení nesporného postupovati sám od sebe a vždy hleděti k tomu, by se dopátral skutečné pravdy, od kteréž povinnosti ho ani doznání strany nemůže osvoboditi. Soudce nesporný má přihlížeti dle §u 2 odstavec druhý čís, 5 nesp. pat. i k okolnostem, o kterých zvěděl mimoúředně, tím spíše jest mu vyšetřiti, zda na pravdě spočívají námitky, kterými se hájí strana v rekursu. V řízení o dobrovolném rozvodu má se soudce i po ukončených třech smiřovacích pokusech snažiti, by vypátral pravou vůli stran, zda opravdu chtějí se dáti rozvésti. Tvrdila-li tedy Marie S-ová ve svém rekursu, že hrozbami zabitím, kopáním, bitím, ničením majetku a jiným zlým nakládáním ji manžel nutil ku podepsání smíru a ku podepsání protokolu o smiřovacích pokusech, tvrdila-li dále, že ku třetímu smiřovacímu roku, nechtíc se dáti rozvésti, se v 10 hod. dopol. nedostavila, leč až teprve ve 12 hod. pod dojmem manželových hrozeb, byvši jím násilím z domu vyvedena а k soudu přitažena, na soudní chodbě škrcena a že tudíž její podpis na listinách těch nevyšel z její svobodné vůle a neodpovídá skutečné její vůli, nýbrž byl učiněn z bázně před dalším trýzněním manželovým, bylo povinností rekursního soudu, by vhodným šetřením zjistil, zda tyto údaje manželky na pravdě spočívají a zda dle výsledku toho šetření lze souditi, že její souhlas k dobrovolnému rozvodu byl opravdovým, skutečným, či snad toliko vynuceným, pravdě neodpovídajícím. Poněvadž rekursní soud, vycházeje z mylného názoru, že jest mu stížnost zkoumati pouze podle obsahu soudních spisů a že netřeba se mu přesvědčovati, zda obsah jich pravé vůli stran odpovídá, žádného šetření k tomu cíli, aby zjištěno bylo, zda údaje stížnosti na pravdě spočívají, nezavedl, jest jeho rozhodnutí ukvapené a tím zřejmě protizákonné.

Citace:

Čís. 2297. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 298-299.