NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 140.

Předpis § 268 c. ř. s., dle něhož jest civilní soudce vázán obsahem právoplatného odsuzujícího nálezu soudu trestního, platí také v řízení ve sporných věcech manželských.
»Soudem trestním« míněn jest v § 268 c. ř. s. jak civilní tak i vojenský trestní soud tuzemský. (Rozh. ze dne 15. dubna 1919, Rv II 109/19.)
Soud prvé stolice (krajský soud v Těšíně) prohlásil po šetření, konaném na oznámení A-ové, manželství její s B-em neplatným z viny tohoto. Důvody: Zjišťuje se, že В uzavřel s A-ovou sňatek dle ritu římsko-katolického dne 22. ledna 1918 a s C-ovou dne 27. února 1915. Právoplatným rozsudkem vojenského soudu jest zjištěno, že В byl uznán vinným, že, ač byl ode dne 27. února 1915 oddán s C-ovou, přece dne 22. ledna 1918 vešel se svobodnou A-ovou v manželství, a že byl za to pro zločin dvojženství dle § 511 voj. tr. zák. potrestán. Tento rozsudek jest dle § 268 c. ř. s. pro soud, jemuž přísluší rozhodovati o platnosti .manželství, závazným. Vyskytla se proto ohledně manželství, o něž jde, překážka svazku manželského podle § 62 obč. zák., již odstraniti dle § 98 obč. zák. nelze. Že prvá manželka C-ová v době, kdy В opětně vešel v manželství, byla ještě na živa, vyplývá z té skutečnosti, že byla podle spisů vojenského soudu dne 16. dubna 1918 vyslýchána jako svědkyně. Proto bylo druhé manželství jako neplatné zrušiti a to z viny В-a, ježto stávající svazek manželství A-ové zamlčel. — Odvolací soud (vrchní zemský soud v Brně) potvrdil rozsudek soudu prvé stolice. Důvody: Podle § 9 nař. min. spravedlnosti ze dne 9. prosince 1897 č. 283 ř. z. dlužno, vyšetřuje-li se platnost manželství, bráti zřetel k předpisům §§ 94—102, 115—117 obč. zák., při čemž sluší dle § 97 obč. zák. z povinnosti úřadu dbáti pravé podstaty věci. V tom směru byl po náhledu odvolacího soudu, který jest v řízení, týkajícím se platnosti manželství, oprávněn, by samostatně hodnotil důkazy v první stolici provedené, celkovým výsledkem vyšetřování u nalézacího soudu provedeného podán úplný důkaz, že В nejprve dne 27. února 1915 s C-ovou a pak dne 22. ledna 1918 s A-ovou druhý sňatek uzavřel, ač prvá manželka ještě byla na živu. Že by v čas, kdy druhý sňatek byl uzavřen, nebylo první manželství již stávalo po právu, nebylo nikým uplatňováno a není pro to také nijaké opory. Jest tedy také další objasnění skutečnosti, že prvé manželství stává po právu, naprosto zbytečné. Podle stavu věci byl manželství uzavřenému dne 22. ledna 1918 překážkou stávající svazek manželský po rozumu § 62 obč. zák. i jest následkem toho ono druhé manželství protizákonné a neplatné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání obhájce svazku manželského.
Důvody:
Dovolání obhájce svazku manželského vytýká rozsudku odvolacího soudu, jinak odvolávajíc se na vývody spisu odvolacího, že vzal tak jako soud prvé stolice za základ rozsudek zeměbraneckého divisního soudu ze dne 17. května 1918, maje za to, že jest soud civilní nálezem tím podle § 268 c. ř. s. vázán. K tomuto názoru dlužno přisvědčiti. Ve vládní osnově civ. řádu soudního bylo v §§ 599 a 609 obsažena řada ustanovení o řízení ve věcech manželských. Ustanovení ta však stálý výbor sněmovny poslanců ze zákona vyloučil, maje za to, že vládní osnovou nebylo nařízení dvor. dekretem ze dne 23. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s. upraveném nic podstatného změněno a že následkem toho není třeba, by se manželský proces nově upravoval. Skutečně stal se civ. řád soudní zákonem, aniž obsahoval nějakých ustanovení o sporech manželských. Poněvadž tedy řízení ve sporných věcech manželských nepatří k předmětům, které byly v civ. řádu soudním upraveny (čl. I. odst. 2 uvoz. zák. k с. ř. s.), zůstal dvor. dekret ze dne 23. srpna 1819 č. 1595 sb. z. s. i nadále v platnosti. Aby pak dvorní dekret ten uveden byl v soulad s předpisy civ. řádu soudního, vydáno bylo na základě čl. LV uvoz. zák. k c. ř. s. nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 9. prosince 1897, č. 283 ř. z. Podle § 1 tohoto nařízení budiž s výhradou těch zvláštností, které na jevo jdou z ustanovení všeobecného zákonníka občanského, z uvozovacího zákona k civ. řádu soudnímu a z následujících nařízení, šetřeno předpisů zákona o soudním řízení v občanských rozepřích právních ze dne 1. srpna 1895 č. 113 ř. z. také v řízení ve sporných věcech manželských, v §§ 94, 97 a 107 obč. zák. předepsaném. Zvláštností nějakých v příčině závislosti neb nezávislosti civilního soudce od právoplatného odsuzujícího nálezu soudu trestního ani v občanském zákonníku, ani v uvozovacím zákonu k civ. řádu soudnímu, ani pak v dvor. dekretu ze dne 23. srpna 1819 č. 1595 sb. z. s. neb v nař. min. spravedlnosti ze dne 9. prosince 1897 č. 283 ř. z. není, proto platí § 268 c. ř. s. také v řízení ve sporných věcech manželských, i byl následkem toho soud první stolice vázán obsahem vydaného 0 tom právoplatného odsuzujícího nálezu soudu trestního. Při tom nezáleží na tom, že v tomto případě vydán byl odsuzující nález vojenským soudem. Neboť civ. řád soudní nerozeznává mezi civilním a vojenským soudem trestním a míní výrazem »soud trestní« zajisté oba, ač-li jsou tuzemskými. Nad to jsou si civilní a vojenské soudy trestní od platnosti vojenského trestního řádu ze dne 5. července 1912 č. 130 ř. z. v té pří- čině úplně na roveň postaveny, jelikož nyní má vojenský soud trestní tytéž prostředky к vypátrání pravdy po ruce, jako trestní soud civilní. Z právoplatného rozsudku zeměbraneckého divisního soudu ze dne 17. května 1918 jde však na jevo, že В uzavřel manželství nejprve s C-ovou dne 27. února 1915 a pak dne 22. ledna 1918 s A-ovou a že prvější manželka jeho včas, kdy druhé manželství bylo uzavřeno, byla ještě na živu. I tato poslednější skutečnost jest nálezem trestního soudu na jisto postavena, jelikož by vojenský trestní soud В-a byl nemohl pro zločin dvojnásobného manželství odsouditi, kdyby včas uzavření druhého manželství byla první manželka již zemřela. Že pak byla v čas uzavření druhého manželství (22. ledna 1918) ještě na živu, vyplývá kromě toho také z toho, že byla dne 16. dubna 1918 u vojenského soudu jako svědkyně vyslýchána. Po prozkoumání sporných spisů z povinnosti úřední shledal dovolací soud rozhodnutí obou nižších soudů správnými a nevyhověl proto dovolání obhájce manželského svazku.

Citace:

č. 140. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 289-291.