NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 172591

I za účinnosti čl. V. č. 5 a 6 zák. č. 69/1935 Sb. z. a n. se zajištění dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti (dod. III. k nař. č. 143/1922 Sb. z. a n.) děje obdobně podle předpisů §§ 284 a dalších zák. o př. daních.
(Rozh. ze dne 8. září 1938, R I 886/38.)
Srov. rozh. č. 14616 Sb. n. s.
Soud prvé stolice povolil usnesením ze dne 28. března 1938 vymáhajícímu věřiteli zemskému inspektorátu pro zemské dávky v P. proti povinnému zajišťovací exekuci záznamem zástavního práva pro dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti ve výši 3000 K s vedlejšími závazky 300 K ve vložkách č..... pozemkové knihy v O. Rekursní soud zamítl návrh. Důvody: Povinný si stěžuje na napadené usnesení proto, že vyměřovací úřad neuložil mu písemným, ihned proveditelným příkazem, aby dávku zajistil, když ona dávka jest ohrožena, a dále z toho důvodu, že takového ohrožení tu není. Stížnosti nelze upříti oprávnění. Podle § 284 zák. č. 76/1927 ve znění zák. č. 15/1937 Sb. z. a n. může vyměřovací úřad, je-li vybrání daně dosud nepředepsané nebo nesplatné ohroženo, uložiti poplatníkovi písemným ihned proveditelným příkazem, aby dávku zajistil. Že takový příkaz povinnému nebyl dosud doručen, vyplývá z návrhu vymáhajícího věřitele, že dávka bude pravděpodobně proti nabyvateli, tudíž proti povinnému, vyměřena ve stejné výši jako proti zciziteli, takže dávka dosud předepsána nebyla a není ani splatná, a vyměřovací úřad měl tudíž povinnému dáti příkaz k zajištění. Avšak není tu ani druhé podmínky nutné k zajištění, totiž ohrožení dávky, neboť v zákoně č. 15/1937 Sb. z. a n. v připomínce k § 284, odst. 1, jsou výslovně uvedeny případy ohrožení, že se totiž poplatník hodlá vystěhovati, nebo že marnotratně hospodaří, nebo následkem předlužení hrozí ohlášení konkursu, nebo že jmění bude rozděleno. Vymáhající věřitel odůvodnil ohrožení tím, že z dopisu povinného vyplývá, že je předlužen. To však ještě není důkazem, že by povinnému hrozilo prohlášení konkursu, když není dokázáno, že by se proti němu vedly četné exekuce. Nejsou tedy splněny podmínky zajišťovací exekuce a bylo proto stížnosti jako odůvodněné vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V rozhodnutí č. 14616 Sb. n. s. vyslovil a obšírně odůvodnil nejvyšší soud, že se zajištění dávky z přírůstku hodnoty (dod. III k nař. č. 143/1922 Sb. z. a n.) děje obdobně podle předpisů §§ 284 a násl. zák. o př. d. Není příčiny od této zásady se odchýliti ani v souzeném případě. Doslov § 41, odst. 3, a § 44, odst. 3, zák. č. 329/1921 Sb. z. a n., novelisovaný čl. V č. 5 a 6 zák. 69/1935 Sb. z. a n., neposkytuje žádného základu k tomu, že v tomto směru měla nastati změna proti stavu předchozímu. To vyplývá ostatně i z důvodové zprávy k vládnímu návrhu k uvedené novele (tisk č. 2833). Je proto rozhodnutí rekursního soudu správné a vývodům dovolacího rekursu nepodařilo se je vyvrátiti.

Pod č. 17259 až 17281 jsou uveřejněna rozhodnutí z roku 1938, ježto setak nemohlo státi včas.

Citace:

č. 17259. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 228-229.