NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 1002.

Přenesení soudnictví na Hlučínsku.
Nejvyššímu soudu republiky Československé jako soudu zrušovacímu nelze jednati o zmateční stížnosti v trestní věci, jež dle zákonů Československé republiky nepatří na soud, třebas byla vzhledem k cizozemským předpisům rozhodnuta cizozemským soudem.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1922, Kr II 49/22.)
Do rozsudku trestní komory zemského soudu v Ratiboři ze dne 19. prosince 1919, jímž rozhodnuto bylo o přečinu neoprávněného dovozu lihovin, byla podána zmateční stížnost, již státní zastupitelství v Ratiboři, postoupilo na základě úmluvy o přenesení soudnictví na Hlučínsku ze dne 3. února 1921, vyhlášené pod čís. 253 sb. z. a n. na rok 1921, zemskému soudu v Opavě, jenž ji předložil nejvyššímu jako zrušovacímu soudu v Brně.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vrátil spisy zemskému soudu v Opavě s příkazem, by je postoupil příslušnému úřadu důchodkovému k případnému dalšímu jednám. Důvody:
Dle čl. I. zákona ze dne 23. května 1873, čís. 119 ř. zák. je nový trestní řád, jím zavedený, jediným pravidlem o řízení ohledně zločinů, přečinů a jiných činů trestných, soudům k rozsouzení přikázaných. Předpokladem, by ten aneb onen soud předsevzal úkony, trestním řádem mu uložené, je tudíž, aby předmětem řízení byl čin, k pravomoci soudů příslušející. Na této zásadě nebylo ničeho změněno ani československo-německou úmluvou z 3. února 1921, vyhlášenou ve sbírce zákonů a nařízení pod čís. 253 z r. 1921, o přenesení soudnictví na Hlučínsku. Naopak řídí se zřejmě i tato úmluva zásadou, že československé soudy pokračují v trestním řízení, které bylo před 4. únorem 1920 zahájeno soudy německými, za ostatních předpokladů v úmluvě vytčených jen tehdy, pakliže trestný čin také dle trestního zákona — tedy trestními soudy — československého státu stihán býti může. To plyne z ustanovení čl. 2. § 5 úmluvy, dle něhož výkon trestů soudy v Ratiboři nebo v Hlučíně před účinností úmluvy právoplatně vyřčených převezmou úřady místa pobytu odsouzencova (je-li příslušníkem státu, v němž se zdržuje), jen za zmíněného předpokladu. Dle § 95 ústavní listiny přísluší soudní moc ve věcech trestních soudům trestním, pokud věci tyto nemají býti podle všeobecných předpisů projednávány trestním řízením policejním nebo finančním. V čl. IV. a IX. uvozovacího zákona k trestnímu zákonníku je vytknuta zásada, že o tom, je-li skutek zločinem, přečinem nebo přestupkem, před soud příslušejícím, rozhodují zákony, v době spáchání skutku platné, a nelze trestního zákona použiti na činy, kterých se někdo dopustil, než trestní zákon nabyl účinnosti. Předmětem rozsudku zemského soudu v Ratiboři, jehož přezkoumání revise odsouzenců se domáhá, byl podloudný dovoz lihu z československé republiky do území, které bylo v době, kdy byl trestný čin spáchán, součástí říše německé. Stihání a potrestání podloudného vývozu a dovozu děje se dle trestního zákona důchodkového ze dne 11. července 1835 — k němuž poukazuje čl. V. uvozovacího zákona k zák. tr., — úřady důchodkovými, po případě též dle § 11 vl. nařízení ze dne 23. listopadu 1919, čís. 654 sb. z. a n. a § 3 vlád. nař. ze dne 9. prosince 1919, čís. 653 sb. z. a n. úřady politickými. Z této výlučné pravomoci finančních a politických úřadů byly ovšem vybaveny a soudní pravomoci přikázány případy podloudného vývozu předmětů potřeby v ceně nejméně 50 K zákonem ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. Než zákon ten nabyl účinnosti teprve 15. dubna 1920, tedy dávno po spáchání činu, o který jde. Tento čin nespadá proto do pravomoci československých soudů a to ani tehdy, posuzuje-li se jako vývoz z čsl. republiky, nikoliv pouze — jak o něm bylo výhradně uvažováno v stolici prvé — jako dovoz. Zrušovací soud nemá tudíž — třebaže napadený nález byl vynesen soudem, dle cizozemských zákonů proň platných, příslušným — zákonného podkladu pro soudní řízení v této záležitosti a jest proto věc postoupiti finančnímu úřadu, by po případě opatřil dle § 26 vlád. nař. ze dne 4. května 1920, čís. 321 sb. z. a n„ čeho třeba.

Citace:

č. 1002. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 515-516.