— Čís. 6995 —
704

Čís. 6995.

Stala-li se matka dětí choromyslnou a byla dopravena do ústavu pro choromyslné, neobývá byt, jí najatý, bez právního důvodu manželský otec dětí, jenž se do bytu nastěhoval se schválením opatrovnického soudu k vůli opatrování dětí. Lhostejno, že ho opatrováním nepověřila manželka (matka dětí) a že manželé byli rozvedeni.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1927, Rv II 147/27.) — Čís. 6996 —
705
Nájemkyně bytu, o nějž jde, byla dopravena do ústavu pro choromyslné a zanechala v bytě malé děti. Se svolením opatrovnického soudu navrátil se do bytu rozvedený manžel nájemkyně a ujal se opatrování dětí. Žaloba pronajímatele bytu proti manželi o vyklizení bytu, ježto prý ho žalovaný užívá bez důvodu, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jest pravda, že žalovaný není ani nájemcem ani podnájemeem bytu, jehož vyklizení domáhá se žalující strana. Ale dovolání přezírá, že žalovaný neužívá bytu mocí vlastního práva, nýbrž mocí nájemních práv své manželky, která v červnu 1926 byla dodána do ústavu choromyslných, zanechavši v bytě tři malé děti ve stáří od 2 do 6 let, jimž v každém případě dostati se musí náležitého opatrování. Jelikož manželka žalovaného potřebné opatření učiniti nemohla, což uznává samo dovolání, bylo na žalovaném jako na otci dítek (§ 139 obč. zák.), by se jich ujal a zařídil, čeho bylo třeba. Pokládá-li žalovaný za správné a účelné, by děti osobně opatroval a o ně pečoval, a nastěhoval-li se za tímto účelem a to dokonce za schválení opatrovnického soudu do bytu své choromyslné manželky, není osobou cizí, jak mylně za to má dovolání, nýbrž osobou pověřenou opatrováním dětí, zanechaných v bytě bez dozoru a péče, a jest proto oprávněn užívati bytu, pokud se týče v něm se zdržovati právě tak, jako každá jiná tímto úkolem pověřená osoba. Naprosto nepadá na váhu, že pověření nestalo se samou nájemnicí, která tehdy vůbec nebyla způsobilá k právním jednáním, když za ni jednal žalovaný jako její opatrovník za schválení soudu, a zejména nezáleží na tom, že manželé jsou rozvedeni od stolu a lože, neboť tím nezanikl poměr otce k dětem, jež podle dohody manželů zůstati měly ve výchově matčině. Že žaloba byla zamítnuta jen pro tentokráte, nestalo se na úkor žalobců.

Citace:

Čís. 6995. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 730-731.