NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 3062.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: I. Není vadou řízení, vyřídil-li úřad žádost za udělení koncese hostinské až za několik roků a slyšel-li obec dvakráte o žádosti takové. — II.) Místní potřebu jest posuzovati podle doby udělení konsese, nikoliv podle doby podání žádosti. — III. Pouhá skutečnost, že se živnost hostinská provozuje, byť neoprávněně, řadu let a že prosperuje, nedokazuje sama o sobě řádnou místní potřebu této živnosti.
(Nález ze dne 5. ledna 1924 č. 22520/23).
Věc: Pavlína N. v P. (adv. Dr. Jaroslav Košek z Prahy) proti zemské politické správě v Praze o koncesi k provozování živnosti ho- stinské a výčepní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 30. dubna 1914 požádala st-lka okr. hejtmanství v P. za udělení koncese k výčepu pálených lihových nápojů v domě č. p. v P.
Městské zastupitelstvo v P., byvši o žádosti té slyšeno, vyjádřilo se, že proti udělení koncese žadatelce nečiní ani s hlediska místní potřeby ani z jiných důvodů námitek, naproti tomu však společenstvo hostinských v P. sdělilo úřadu, že se zřetelem na všeobecné poměry jest proti udělení koncese.
Když žadatelce nedocházelo vyřízení žádosti již v roce 1914 podané, urgovala dne 20. května 1920 její vyřízení, načež osp vyžádala si opětně vyjádření obce i společenstva. Obec znovu doporučila úřadu udělení žádané koncese, společenstvo pak opětně prohlásilo, že koncese neměla by býti žadatelce udělena, ježto místní potřeba toho nevyžaduje.
Vým. z 12. července 1922 zamítla osp žádosti st-lky pro nedostatek místní potřeby a podotkla že tato dostatečně jest kryta koncesemi v městě již existujícími.
Odvolání, jež z tohoto rozhodnutí st-lka podala, předložila osp druhé stolici se zprávou, že obec P. čítá dle posledního sčítání lidu 25.171 obyvatel, že v ní jest 25 oprávnění k výčepu pálených lihových nápojů, a že zvláště v té části města, kde by se měl zříditi nový výčep dle žádosti, jest již o potřebu obyvatelstva v tom směru dostatečně postaráno.
Zsp výn. z 22. listopadu 1922 zamítla odvolání z důvodů rozhodnutí prvé stolice.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost uplatňuje tři námitky:
1. Osp nebyla oprávněna vznášeti na obec dvojí dotaz, nýbrž měla po dojití odpovědi na dotaz prvý ihned rozhodnouti, a nikoliv teprve po uplynutí 7 let.
2. Úřad má přihlížeti k místní potřebě dle toho, jak zde byla v okamžiku podání žádosti. Že potřeba pro zřízení nového výčepu lihovin v době podání žádosti v roce 1914 zde byla, patrno již z toho, že úřad od té doby udělil koncesi třem žadatelům jiným.
3. Úřad může udíleti neb odpírati koncesi dle své volné úvahy, nikoliv však dle své libovůle. V domě, kde dle žádosti výčep pálených lihových nápojů má býti zřízen, provozuje se tato živnost již po dlouhou řadu let, což samo nasvědčuje tomu, že pro živnost onu potřeba zde jest, neboť jinak by ona živnost nemohla prosperovati.
Nss nemohl uznati důvodnost těchto námitek.
ad 1. Okolnost, že úřad nespokojil se s jedním vyjádřením obce o podané žádosti, nýbrž vyžádal si opětovně sdělení jejího názoru v této věci, není vůbec vadou řízení, tím méně ovšem vadou podstatnou, pro kterou by nař. rozhodnutí musilo býti zrušeno. Dle § 18, odst. 4 živn. řádu má sice úřad před udělením koncese slyšeti obec, ve které má býti stanoviště budoucí živnosti, předpis ten však nevylučuje, aby úřad, uznal-li toho potřebu, třeba opětovně v téže věci dobrozdání obce si vyžádal. V případě tomto uplynula od dřívějšího vyjádření obce doba přes 6 roků, během které zajisté místní poměry mohly se změniti, jednal tedy úřad jen dle své povinnosti, když si opětovně vyžádal vyjádření obce, a nelze proto v tomto postupu jeho spatřovati nějakou vadu řízení.
Rovněž okolnost, že úřad vyřídil žádost st-lky teprve po uplynutí delší doby, nečiní rozhodnutí samo vadným nebo nezákonným, neboť není předpisu, dle něhož by žádost o koncesi k provozování živnosti hostinské musila býti do určité lhůty vyřízena a koncese po uplynutí této lhůty nesměla již býti odepřena.
ad 2. Námitka, že úřad, když rozhoduje o udělení koncese, má přihlížeti k potřebě obyvatelstva, jaká zde byla v době podání žádosti, a nikoliv v době udělení koncese, spočívá na mylném výkladu zákona. Činí-li tento existenci místní potřeby jedním z předpokladů pro vznik zmíněného živnostenského oprávnění, pak nemůže býti pochybnosti o tom, že předpoklad ten musí zde býti v době vzniku tohoto oprávnění, tedy v době, kdy úřad o udělení koncese rozhoduje. Nelze tedy při zkoumání místní potřeby utkvěti na okamžiku podání žádosti o koncesi, nýbrž nutno otázku, vyžaduje-li místní potřeba toho, aby nové živn. oprávnění vzniklo, řešiti se zřetelem na tu dobu, kdy právě by nové oprávnění mělo vstoupiti v život, aby hovělo potřebě obyvatelstva. Dle toho možno sice uděliti koncesi, jestliže místní potřeba vzešla teprve po podání žádosti, nutno ji však odepříti, když místní potřeba existující v době podání žádosti zanikla před rozhodnutím o ní. Nemá tedy uvedená námitka stížnosti opory v zák. a jest proto bezdůvodná.
ad 3. Otázka, vyžaduje-li místní potřeba udělení hostinské koncese či nikoliv, jest otázkou skutkovou, jejíž řešení může nss přezkoumati pouze s hlediska § 6 zák. o ss, totiž v tom směru, zda si úřad pro svůj úsudek v tom směru zjednal v řádně provedném řízení správním dostatečný skutkový podklad a není-li výrok jeho v rozporu se spisy.
Po této stránce nss nějakých závad neshledal.
O žádosti st-lky za udělení koncese po dvakráte podala dobrozdání obec i živnostenské společenstvo, osp pak sdělila úřadu druhé stolice, že obec P. čítá dle posledního sčítání lidu 25.171 obyvatel, že v ní jest 25 oprávnění k výčepu lihových nápojů, a že zvláště v té části města, kde by se měl dle žádosti nový výčep zříditi, jest již o potřebu obyvatelstva v tom směru dostatečně postaráno.
Nelze tedy tvrditi, že by si úřad pro své rozhodnutí nezjednal dostatečný podklad, neb že by úsudek jeho ohledně místní potřeby byl v odporu se spisy.
Samotná okolnost, že živnost, o kterou zde jde, provozuje se byť neoprávněně již do dlouhou řadu let a prosperuje, netvoří absolutní důkaz pro existenci místní potřeby. Zajisté i nadbytečné výčepy pálených nápojů mohou prosperovati a delší dobu se udržeti, jestliže požívání lihových nápojů v obci vzroste nad míru přípustnou a přec nebude lze o nich tvrditi, že by existence jich byla odůvodněna řádnou místní potřebou.
Dospěl-li tedy úřad přes to, že dotyčný výčep trvá již delší dobu a prosperuje, k závěru, že výčepu toho místní potřeba nevyžaduje, neoctl se tím nikterak v odporu se spisy ani nevybočil z mezí daných zák. jeho úvaze.
Bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8703. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 74-77.