NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14329.

K výkladu § 904 obč. zák.
Úmluva, že má býti plněno podle libovůle dlužníkovy, omezuje práva věřitelova více než úmluva, že se má plniti »podle možnosti« nebo »až se dá«.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1935, Rv I 979/33.)
Strany ujednaly, že zápůjčka bude splatnou a vrácena teprve tehdy, až auto, dané žalobkyni k zajištění její pohledávky do zástavy, změní vlastníka. Nižší soudy zamítly žalobu na zaplacení zápůjčky pro tentokráte. Z důvodů odvolacího soudu: Ustanovení § 904 obč. zák. připouští, aby dlužník zůstavil dobu splnění své libovůli a zároveň určuje, že v takovém případě se má vyčkati smrti dlužníkovy, když jde — jako v daném případě — o povinnost, jež přechází na dědice. Není proto také správným náhled, že soud měl určití dobu splnění podle zásad slušnosti, neboť ustanovení § 904 v. obč. zák. přichází v úvahu při povinnostech pouze osobních, což u placení dluhu ze zápůjčky není. Převzetí auta třetí osobou do vlastnictví nebylo vůbec tvrzeno. Podle zjištěné úmluvy nastává platnost zápůjčky skutečným převzetím, auta od třetí osoby. Dokud žalovaná jest vlastnicí auta, není povinna platiti. Že dosud vlastnicí auta jest, není popíráno; nenastala tudíž dosud splatnost zápůjčky žalující vymáhané.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a nařídil nové jednání a rozhodnutí, vysloviv v důvodech tento právní názor: Co do splatnosti a vrácení zápůjčky bylo ujednáno, že má býti splatna teprve tehdy, když auto dané žalobkyni do zástavy změní vlastníka. Podle této dohody nebyla stanovena určitá doba pro vrácení zápůjčky, nevychází však z ní také nade vší pochybnost jasně najevo, že čas splnění měl býti ponechán libovůli žalované, obzvláště, že bylo ponecháno úplně libovůli žalované, chce-li zmíněné auto prodati a tím vykonati jednání, na němž záviselo vrácení zápůjčky. Nebylo zajisté úmyslem stran, aby se žalovaná mohla případným oddálením s prodejem auta vyhnouti svému závazku ke vrácení ,zápůjčky, nýbrž zjištěnou dohodu lze rozumně vykládat! jen tak, že povinnost žalované k vrácení zápůjčky měla býti odložena na dobu, až vrácení bude žalované možné, t. j. po prodeji auta, kterým měla žalovaná získati potřebných prostředků, aby vrátila zápůjčku, a že žalobkyně patrně počítala s tím, že k prodeji auta dojde v dohledné době. Omluva, že má býti splněno podle libovůle dlužníkovy, omezuje práva věřitelova více než úmluva, že se má splniti »podle možnosti« nebo »až se dá« a jest proto takovou nejasnou úmluvu vyložiti tak, že se splnění pokládá za ujednané »podle možnosti« nebo až se dá«. Měl proto soud podle § 904 třetí věta obč. zák. určiti dobu plnění podle slušnosti, t. j. tak, aby se dbalo podle možnosti zájmů obou stran.

Citace:

Čís. 14329. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 362-363.