Čís. 1600.

V řízení o zajištění důkazů nelze povoliti prozatímní opatření.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1922, R I 381/22.)
Navrhovatelé domáhali se zajištění důkazu soudním ohledáním pachtovních i vlastních budov odpůrců. Poněvadž však doba silných mrazů znemožnila předsevzíti komisi, navrhli žadatelé, by odpůrcům bylo uloženo, by dosavadního stavu střech na zpachtovaných objektech, kromě díry na střeše ve stodole, neměnily, střech těch neopravovali až do příštího roku, který bude od soudu ustanoven k zajištění důkazu, leč že by živelní pohroma vyžadovala opravu střechy. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud jej zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rckursu.
Důvody:
V řízení o zajištění důkazu dle § 384 n. n. c. ř. s. není pro návrh, o nějž jde, a pro opatření, jež první soudce na něj učinil, žádného místa. Opatření to dle obsahu svého činí pořízení, jež je předmětem prozatímního opatření po rozumu § 382 čís. 5 ex. ř., aniž by však podmínky jeho byly dány, ba navrhovateli, kteří návrh svůj s tohoto hlediska vůbec nečinili, i jen tvrzeny. Nehledě k ostatním předpokladům, chybí zejména podmínka, aby šlo o ohrožení nároku ve smyslu § 381 ex. ř., kde se míní materielní nárok a předpokládá se obava, že by soudní postih neb uskutečnění jeho bylo zmařeno neb značně stiženo, kdežto v tomto případě uplatňují navrhovatelé pouze obavu, že by důkaz byl zmařen nebo stižen, v jakém stavu se střecha, o niž jde, nalézá. Rovněž nejde o opatření ve smyslu § 458 c. ř. s., protože nejde o rušenou držbu. Jiných prozatimních opatření, než dle exekučního řádu a tohoto § pak dle specielních zákonů (na př. patentního), které se sem vztahovati nemohou, platné právo však nezná. Soudce tedy neměl o návrhu, na žádané opatření vůbec jednati, nýbrž prostě jej zamítnouti, jako v zákoně nepředvídaný a tudíž nemístný. Skutečně také byla by opatřením tím dotčena práva stran, jichž hájení musí jim samým zůstaveno býti a jež touto cestou rozhodovati nelze. Praví-li navrhovatelé v dovolací stížnosti, že odpůrci, odevzdavše již dme 31. prosince 1921 budovy, o něž jde, jim, nemají práva více jimi disponovati, tedy střechu opravovati, tož ani řečeného opatření soudního potřebí nemají, neboť pak závisí to jen od jejich vůle, zdali odpůrcům opravu připustiti chtějí čili nic, a kdyby tito bez jich svolení se do oprav pustili, je jim k službám žaloba o rušenou držbu: a případné prozatímní opatření, nehledě ani k právu svépomoci dle § 344 obč. zák. Oni sice neudávají, nač odpůrce žalovati chtějí, zda na náhradu škody, či na provedení oprav — dle čl. 5 pachtovní smlouvy jest jim vyhraženo právo po bezvýsledném vyzvání k opravám dáti je provésti a náklady tím vzniklé z kauce si sraziti.— ale раk-li jen náhradu škody žádati oprávněni jsou, platí to, co právě řečeno, раk-li však mohou žádati opravy, tu právě je nemohou odpůrcům zbraňovati a ve výkonu jich povinnosti jim překážeti. A to tito také uplatňují, tvrdíce, že se při odevzdání pachtovních předmětů dne 31. prosince 1921 mimo jiné právě i ty které vady na střeše opraviti zavázali, v čemž by jim žádané opatření ale naopak zase bránilo. Právní poměr mezi stranami, bez jehož zjištění nelze říci, která strana jest s návrhem svým ohledně připuštění neb nepřipuštění oprav v právu, nemožno však v řízení o zajištění důkazu řešiti.

Citace:

č. 1600. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 350-351.