Čís. 17405.

Není zapotřebí, aby pojištěnci, mají-li míti po dovršení věku a čekací doby podle § 20, odst. 1 zákona č. 26/1920 Sb. z. a n. nárok na důchod podle tohoto předpisu, se vzdali svého zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti.
(Rozh. ze dne 6. října 1939, Rv I 222/39.)
Žalobkyně přednesla, že, kdyby ji byl žalovaný včas a řádně přihlásil k pensijnímu pojištění a kdyby býval také řádně zaplatil příslušné pojistné, byla by měla podle § 20, odst. 1 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. nárok na starobní důchod v roční výši 4565 K počínajíc dnem 1. října 1933, neboť do 30. září 1933 by byla bývala dovršila šedesát příspěvkových měsíců ve svém pensijním pojištění. Dne 23. března 1933 jí bylo 60 let. Ježto se tak nestalo, vyplácí jí úřadovna »A« starobní důchod pouze ve výši 4494 K 12 h ročně, t. j. 374 K 50 h měsíčně, a to ještě teprve od 2. června 1934. Tím jest poškozena na celém ušlém důchodu od 1. října 1933 do 31. května 1934 ve výši 380 K 40 h měsíčně, což činí celkem 3043 K 20 h, jejichž zaplacení se domáhá na žalovaném. Prvý soud uznal podle žaloby do výše 1043 K 20 h, ježto částka 2000 K byla žalobkyni zaplacena v jiném sporu, vedeném proti N., který žalobkyni ručil za tvrzenou škodu rukou společnou a nedílnou se žalovaným. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud usoudil, že žalobkyně nemá nároku na starobní důchod za dobu od 1. října 1933 do 31. prosince 1933, poněvadž v té době byla ještě zaměstnána, a zamítl žalobu proto, že částka 2000 K, kterou žalobkyně dostala na úhradu utrpěné škody, převyšuje ušlý starobní důchod za dobu od 1. ledna 1934 do 31. května 1934. Podle § 20, odst. 1 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. ve znění, které ve sporné době platilo, přísluší ženským pojištěncům starobní důchod ve výši a na místě invalidního důchodu bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokončení čekací doby, když dokonali 60. rok života. Jest tedy starobní důchod podle tohoto odstavce starobním důchodem bezpodmínečným, vázaným pouze na podmínku čekací doby a dovršení určitého roku života. Není zapotřebí, aby pojištěnci, mají-li míti nárok na důchod, se vzdali svého zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti. Byla by tedy žalobkyně, jež, jak nebylo popřeno, dosáhla dne 23. března 1933 60 let a dne 30. září 1933 čekací doby 60 příspěvkových měsíců, kdyby byla všemi zaměstnavateli řádně k pensijnímu pojištění přihlášena, dostala starobní důchod již od 1. října 1933. Činí proto výše starobního důchodu za dobu od 1. října 1933 do 1. června 1934 celkem 3043 K 20 h (380 K 40 h X 8). Od této částky jest však odečísti 2000 K, jak doznává i žalobkyně v dovolání a o kteréžto částce bylo již pravoplatně rozhodnuto, takže zbývá 1043 K 20 h.

Citace:

č. 17405. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 492-493.