NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6563.

Služebnost pastvy nelze vydržeti. K předpisu §u 43 cís. pat. ze dne 5. července 1853, čís. 130 ř. zák. dlužno přihlédnouti z úřadu.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1926, Rv 2 436/26.) Žalobu, že služebnost pastvy, již si osobují žalovaní, není po právu a že žalovaní jsou povinni zdržeti se výkonu služebnosti té, o b a nižší soudy zamítly.
N e j v y š š í soud uznal podle žaloby.
Důvody: Oba nižší soudy zamítly dle svých rozhodnutí žalobní nárok domáhající se soudního výroku, že služebnost pastvy v žalobě blíže dotčená, kterou si žalovaní osobují, není po právu a že žalovaní jsou povinni se výkonu služebnosti té zdržeti, z toho důvodu, že mají dle provedených důkazů za zjištěno, že žalovaní tuto služebnost vydrželi nerušeným více než třicetiletým výkonem, trvajícím od roku 1872. Nižší soudy, rozhodujíce případ, přehlédly, že služebnost pastvy dle §u 43 cis. pat. ze dne 5. července 1853, čís. 130 ř. zák. nemůže býti předmětem vydržení a že služebnost taková může býti platně založena jenom se souhlasem k tomu povolaného úřadu správního. (Viz rozhodnutí bývalého Vídeňského nejvyššího soudu Gl. U. č. 10932, dále Dr. Ehrenzweig, System des österr. allg. Privatrechtes, 1. sv. str. 376 a 377). Rozhodnutí nižších stolic, které přes tento zákonný předpis povahy velící, k němuž dlužno hleděti z úřední moci, uznaly na vydržení služebnosti té, odporuje tedy zákonu a bylo na dovolání tyto právně vadné rozsudky nižších soudů změniti a uznati dle žalobní prosby.

Citace:

č. 6563. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 791-792.