NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12458.

K rozhodnutí o tom, zda má býti dána obcí v Čechách výpověď z nájemní smlouvy, jest příslušná obecní rada, nikoliv obecní zastupitelstvo.
Stačí, byla-li výpověď k 31. říjnu doručena dne 15. října.
Proti výpovědi a vrácení najatého předmětu nelze započtením uplatňovati nárok na vrácení jistoty. Proti nároku na zaplacení činže nelze uplatňovati započtením nárok na vrácení jistoty, není-li dosud zjištěno, zda nájemce kromě dlužné činže má i jiné závazky.
(Rozh. ze dne 17. března 1933, Rv I 427/33.)
Žalovaný měl od žalující městské obce v Čechách v pachtu hostinec. Na základě usnesení městské rady navrhla žalující obec, by byl proti žalovanému vydán vyklizovací příkaz ke dni 31. října 1932. Jako důvod vyklizení uváděla obec, že byl žalovaný v prodlení s placením činže. Proti vyklizovacímu příkazu, jenž byl žalovanému doručen dne 15. října 1932, namítl žalovaný mimo jiné: 1. že mu byl vyklizovací příkaz doručen opožděně, 2. že k rozhodnutí o tom, by mu byla dána výpověď, bylo oprávněno jen obecní zastupitelstvo, nikoliv městská rada, 3. že jest sice dlužen činži, avšak že má u žalující obce jistotu, již namítá započtením. Procesní soud prvé stolice ponechal vyklizovací příkaz v platnosti a uvedl k vyvrácení námitky započtení, že jest započtení nepřípustné, ježto nárok na vyklizení není stejnorodý s nárokem na vrácení jistoty. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Správný jest názor odvolacího soudu, že pro rozhodnutí se k výpovědi nájemní smlouvy jest příslušná městská rada a nikoliv městské zastupitelstvo. Neboť ani § 31 obecního zřízení pro Čechy, ani § 23 čís. 3 obecní finanční novely nezařaďuje rozhodnutí o tom do příslušnosti městského zastupitelstva a nelze na to souditi ani úsudkem z opaku z rozhodnutí nejvyššího správního soudu čís. 7232/28 sb. n. spr. s. Naopak vyhražuje § 31 čís. 1 obec. zřízení pro Čechy zastupitelstvu jen usnesení o tom, má-li býti učiněno opatření co do kmenového jmění, avšak výkon tohoto usnesení patří podle § 51 obec. zřízení pro Čechy městské radě jakožto orgánu, vedoucímu správu. Takovýmto výkonem schválené nájemní smlouvy jest i výpověď na základě ustanovení schválené nájemní smlouvy. Jde zde proto jen o správu obecního kmenového jmění a nikoliv o zásadní opatření co do kmenového jmění. Třebaže se nevztahuje § 31 čís. 3 zákona na ochranu nájemníků na souzený případ, jest v něm nalézti oporu pro zmíněný názor. Nelze dovolateli přisvědčiti ani v tom, že výpověď nemá platnosti proto, že mu byla v rozporu se stěhovacím řádem pro Čechy ze 26. června 1924, čís. 172 sb. z. a n., doručena až 15. října 1932, neboť přehlíží, že podle § 1 platí i stěhovací řád jen potud, pokud se strany nesmluvily jinak. Přichází proto k účinnosti ustanovení § 563 c. ř. s., podle něhož musí soudní výpověď, aby měla platnost ve lhůtě nejblíže příští, býti doručena před vypršením lhůt v § 560 čís. 1 a 2 c. ř. s. ustanovených. To se stalo. Neboť, ana byla doručena výpověď 15. října 1932 k 31. říjnu 1932, připadla celá smluvená čtrnáctidenní výpovědní lhůta žalovanému k dobru. Tvrdí-li dovolatel, že mu i podle zákona o ochraně nájemníků přísluší čtvrtletní výpovědní lhůta, odporuje si sám, an napřed tvrdil, že zákon ten nemá ustanovení o výpovědních lhůtách. Že nelze namítati proti výpovědi a vrácení najatého předmětu k započtení nárok na vrácení kauce asi 6300 Kč odůvodnily nižší soudy sice správně. Nejde však o takovéto započtení, nýbrž o započtení na nárok na činži, jež by ovšem bylo podle § 1438 obč. zák. přípustné, avšak brání mu ustanovení § 1439 obč. zák., podle něhož jest započtení mezi splatnou a nesplatnou pohledávkou nepřípustné. Nárok na vrácení kauce není ještě splatným, neboť kauce jest podle čl. XII nájemní smlouvy zástavou k zajištění všech smluvních závazků nájemce, mezi něž patří i závazek k náhradě škody způsobené nájemcem nebo jeho lidmi na najatém předmětu (čl. V smlouvy a § 1111 obč. zák.). Není však zjištěno, zda žalovaný kromě dlužné činže nemá jiné závazky, a není proto skutkového podkladu pro zánik zástavního práva a pro vrácení kauce podle § 469 obč. zák.

Citace:

Čís. 12458.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 406-408.