NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 8749.

Příslušnost podle § 88, druhý odstavec, j. n.
Bylo-li k příkazu (tuzemského) kupitele zboží zasláno osobě rozdílné (do ciziny), jest pro včasnost dojití faktury ve smyslu § 88, druhý odstavec j. n. rozhodno, zda zboží došlo adresáta dříve anebo současné s dojitím faktury kupiteli.
(Rozh. ze dne 28. února 1929, R II 53/29.)
Žalobu o zaplacení za dodané zboží zadal žalobce na okresním soudě v Opavě, prý místně příslušném podle § 88, druhý odstavec, j. n. a odůvodnil tuto příslušnost tím, že před zbožím došla žalovanému Emilu K-ovi faktura ze dne 19. ledna 1918 opatřená doložkou, že je platiti v Opavě, a že také žaloby mohou býti podávány v témže místě z tohoto obchodu. Vagon se zbožím byl prý odeslán dne 16. ledna 1918 firmou L. v Mor. Ostravě firmě Sch., na kterou se mělo zboží podle disposice žalovaného dirigovati, došel do Vídně teprve dne 26. ledna 1918, kdežto faktura ze dne 19. ledna 1918 poštou žalovanému odeslaná, musela nejpozději dne 21. ledna 1918 dojiti žalovanému. Žalovaný prý již v dopisu ze dne 26. ledna 1918 podal zprávu, že bylo místo objednaných 10000 kg naftalinu dodáno jen 8944 kg a že žalovaný tuto čistou váhu mohl zvěděti jen z faktury. Žalovaný namítl místní nepříslušnost soudu a tvrdil, že žalovaný fakturu ze dne 19. ledna 1918 neobdržel, že faktura nebyla opatřena doložkou »splatno a žalovatelno v Opavě« a popíral, že by faktura došla před zbožím anebo zároveň se zbožím. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: První soud vyhověl námitce místní nepříslušnosti, mylně se domnívaje, že právní názor strany žalující, že pro platnost doložky účtu rozhodnou je okolnost, že žalovaný byl teprve telegramem ze dne 26. ledna 1918 zpraven o do- jití zboží do Vídně, že teprv od tohoto okamžiku mohl se zbožím na- kládat! a že proto jen tento okamžik pro platnost doložky na účtu může býti rozhodným, je v rozporu s doslovem § 88, druhý odstavec, j. n. a nemůže proto býti uznán správným. Podle názoru prvního soudu byl by žalobce musel prokázati, že účet žalobcem žalovanému zaslaný došel žalovaného v Brně již před anebo současně s dojitím zboží zaslaného z Moravské Ostravy podle příkazu žalovaného na firmu Sch. ve Vídni. Jest přisvědčiti vývodům stížnosti , že nesejde tu na době dojití na místo určení, nýbrž na době dojití u kupitele, poněvadž z přijetí zboží i účtu bez námitek jest usuzovati, že souhlasí s doložkou účtu. Příjemce musí míti možnost, by, vyčta z účtu došlého dříve nebo současně podmínku fakturního sudiště, mohl přijetí zboží po případě odepříti, není-li mu tato podmínka vhod. Uskutečnění úmluvy o sudišti spočívá na projevu vůle příjemcovy, který jest vyjádřen tím, že příjemce převezme napřed účet s doložkou o sudišti bez námitek a na to odebere zboží. V souzeném případě nemůže býti řečí o přijetí zboží žalovaným v době, kdy ještě vůbec o tom nevěděl, že zboží ve Vídni již jest. Druhý projev vůle žalovaného, zakládající příslušnost soudu, spočívá v převzetí zboží od Sch., které se stalo teprve po 26. lednu 1918, tedy po té, co účet ze dne 19. ledna 1918 s doložkou o sudišti bez námitek byl přijat. Z průvodního řízení vyplývá, že žalovaný již před 26. lednem 1918 účet dostal, kdežto o dojití zboží do Vídně byl zpraven teprv telegramem ze dne 26. ledna 1918 a také vídeňský zasílatel teprve z telegramu z téhož dne zvěděl, že žalovaný má právo nakládati se zbožím. Že žalovaný vrátil účet s dopisem ze dne 26. ledna 1918, obsahujícím výtky, nemohl právem již první soudce pokládati za prokázáno, článek 345 obch. zák. ustanovuje, že odevzdáním prodaného zboží povozníku přechází nebezpečí, které by zboží postihlo, na kupitele, Není však zákonitého ustanovení, že se povozník po převzetí zboží к dopravě stává mandatářem kupitelovým v tom smyslu, že zboží odevzdané povozníku к dopravě.pokládati jest již za odevzdané kupiteli. Kdyby však v tomto směru byly ještě pochybnosti, pak z ustanovení čl. 347 obch. zák., že kupitel zboží z jiného místa zaslané má neprodleně po odebrání prohlédnouti, zcela jasně vyplývá, že teprve dojitím zboží u kupitele smlouva je splněna, nikoli snad již jeho odevzdáním povozníkovi. Byl-li však žalovaný, označený jako příjemce účtu v jeho držení dne 26. ledna 1918, bylo to včas ve smyslu § 88, druhý odstavec, j. n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
K založení fakturního sudiště podle § 88 druhý odstavec j. n. vyžaduje zákon, by faktura, opatřená doložkou, že jest splatná a žalovatelná v určitém stejném místě, došla kupce ještě před dojitím zboží nebo zároveň s ním. Sudištní doložka nemá právních účinků, došla-li faktura s doložkou příjemci až po zboží, a kupec nemusí na ni odpovídati, poněvadž pro opožděnost faktury nemůže již fakturní sudiště ani mlčky býti založeno (srv. plen. rozhodnutí ve sb. n. s. 2956). Bylo na žalující firmě, aby předpoklady pro založení fakturního sudiště prokázala, což však se jí nezdařilo. Prvý soud zjistil, že zboží, o něž tu jde, bylo k příkazu žalovaného odesláno z Moravské Ostravy do Vídně na zasílatelskou firmu Sch. dne 16. ledna 1918. Kdy však došlo zboží na tuto firmu pro žalovaného, žalující firma neprokázala ani potřebných důkazů o tom za sporu nenabídla (na př. nákladním listem na zboží, nebo firmou Sen.), ač pro posouzení otázky, zda faktura žalovanému došla před anebo zároveň se zbožím, byla tato okolnost rozhodnou. Rekursní soud zaměňuje dobu skutečného dojití zboží pro žalovaného na označenou jim firmu do Vídně s dobou, kdy byl žalovaný telegraficky vyrozuměn žalující firmou, že zboží jest již ve Vídni (telegramem ze dne 26. ledna 1918), neboť tento telegram neprokazuje, kdy skutečně zboží došlo na firmu Sch. (srovn. sb. n. s. 590). Ani druhý předpoklad, doba, kdy žalovaný obdržel fakturu, spolehlivě prokázán nebyl a prvý soud, vyslechnuv strany k důkazu a zhodnotiv jejich seznání, neuvěřil tvrzení majitele žalující firmy, že fakturu dne 19. ledna 1918 osobně na poštu odevzdal, a nepřijal ani tuto okolnost za zjištěnou. Nebylo-li však zjištěno, že žalovaný obdržel fakturu buď ještě před dojitím zboží na firmu Sch. ve Vídni, neb aspoň zároveň současně, nebylo prokázáno založení fakturního sudiště podle druhého odstavce § 88 j. n., jehož se žalující firma pro žalobu dovolávala a nesejde ani na tom, zda žalovaný fakturu vrátil, či nikoli.

Citace:

č. 8749. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 307-310.