NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15302.

K výkladu pojmu »jednoduchá většina« ve stanovách hospodářského společenstva (družstva) a přípustnost výkonu t. zv. užší volby.
(Rozh. ze dne 17. června 1936, R II 221/36.)
Prvý soud vyhověl stížnosti Františka B-ého do usnesení valné hromady Občanské záložny, týkajícího se užší volby mezi stěžovatelem a Dr. Josefem R-em za náhradníky, a usnesení to zrušil. Rekursní soud vyhověv rekursu Dr. Josefa R-a změnil usnesení prvého soudu a stížnost Františka B-ého do uvedeného usněsení valné hromady zamítl. Důvody: Podle § 17 stanov jest k usnášení o změnách stanov a o zrušení společenstva potřebí většiny dvou třetin přítomných, jindy postačuje jednoduchá většina. Z obsahu tohoto ustanovení jest patrno, že k jiným usnesením jest třeba jednoduché většiny přítomných. Jestliže se jednalo o to, kdo má býti zvolen náhradníkem, a původně navržený František B. dostal 387 hlasů z 910 hlasů přítomných osob hlasy ty zastupujících, nedosáhl jednoduché většiny, totiž aspoň 456 hlasů, a nebyl proto zvolen on, nýbrž Dr. Josef R., který při druhé volbě dostal 617 hlasů. Slova »jednoduchá většina« — zřejmě, jak nahoře uvedeno, z přítomných — jsou zcela jasná a značí vzhledem k slovu většina vyšší počet než poloviční z přítomných po případě platně odevzdaných hlasů (tak zvaná zásada majority i v obch. zák. v čl. 190 uznávaná). Názor prvého soudu, který mluví o relativní většině, jest mylný a nemůže správnost názoru jeho odůvodniti ani to, že ve stanovách není uvedeno, co se má státi, není-li dosaženo nadpoloviční většiny aneb při rovnosti hlasů; neboť v takovém případě i podle stanov není věc usnesena a jest na valné hromadě, aby se usnesla tak, že pro věc hlasuje nadpoloviční většina.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Jest plně souhlasiti s výkladem rekursního soudu v příčině pojmu »jednoduchá věětšina«. Slova předposledního odstavce § 17 stanov »jindy postačuje jednoduchá většina« jsou zřejmě použita jako protiváha vůči většině kvalifikované, t. j. dvoutřetinové většině přítomných, jaké je nutno k usnášení podle téhož odstavce o změnách stanov a o zrušení společenstva. V této souvislosti nelze rozuměti slovům jednoduchá většina tak, že by tu stačila jakákoli většina (relativní), nýbrž že tu musí býti skutečná většina přítomných. Stanovy samy přece kladou váhu na důležitost voleb a proto předpisují volbu hlasovacími lístky, a je to docela přirozené, poněvadž volbami se pověřuji osoby a jimi se svěřuje vedení celého podniku, a je proto potřebí, aby se tyto osoby těšily důvěře co nejširšího kruhu členstva, což se právě projevuje docíleným počtem většiny z přítomných, a zajisté by nehovělo tomuto účelu, kdyby, zejména při větším počtu soutěžících kandidátů, měla rozhodovati většina jen relativní, činící případně jen nepatrný nepatrný počet hlasů z přítomných u jednotlivých kandidátů. Podle spisů také v poslední době na valných hromadách od roku 1930 konaných, vždy také bylo při volbách dosaženo absolutní většiny pro jednotlivé kandidáty, takže ani nebylo potřebí k užší volbě přikročovati. Výkonem užší volby v souzeném případě nebylo také jednáno proti duchu a smyslu stanov, poněvadž odpovídá to všeobecným zásadám a praxi při provádění voleb.

Citace:

Čís. 15302.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 700-701.