Čís. 4265.

Tím, že o odporu (§ 397 ex. ř.) právoplatně rozhodnuto, stal se bezpředmětným rekurs do povolení prozatímního opatření.
(Rozh. ze dne 14. října 1924, R II 196/24.)
Usnesením ze dne 9. února 1924 bylo povoleno prozatímní opatření. Navrhovatelův odpůrce podal proti povolujícímu usnesení jednak odpor, jednak rekurs. Prve, než bylo rozhodnuto o rekursu, byl vyřízen odpor v ten rozum, že bylo potvrzeno usnesení, povolující prozatímní opatření. Do usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odporu, nebyl podán rekurs. Rekursu do usnesení, povolujícího prozatímní opatření, rekursní soud po té vyhověl a zamítl žádost o povolení prozatímního opatření.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Tím, že zůstalo nenapadnutým usnesení, jímž bylo k odporu prozatímní opatření potvrzeno, stal se rekurs odpůrce ohrožené strany bezpředmětným, neboť základem rozhodnutí o odporu byly výsledky ústního jednání, kde stranám byla dána možnost, aby své stanovisko ve všech směrech náležitě vysvětlily a o svých tvrzeních nabídly důkazy, což se také stalo, a byly důkazy, pokud je soud pokládal za rozhodné, také provedeny. Tím zjednán byl šíře rozvětvený skutkový děj, který poskytnul daleko spolehlivější podklad pro posouzení oprávněnosti a přiměřenosti navrženého prozatímního opatření (§ 398 ex. ř.). Nabylo-li tedy rozhodnutí soudu prvé stolice, vydané na tomto širším základě, právní moci, stalo se další jednání o rekursu, jež tohoto pevného podkladu postrádá a tím i rekurs sám bezpředmětným.

Citace:

č. 4265. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 437-437.