Čís. 1772.
Při odhadech v nesporném řízení dlužno použíti nejen předpisů civ. řádu soudního, nýbrž i exekučního řádu.
(Rozh. ze dne 11. července 1922, R I 841/22.)
Návrhu, by za příčinou vyměření pozůstalostních poplatků byla usedlost odhadnuta, soud prvé stolice vyhověl a celá usedlost s příslušenstvím byla odhadnuta na 40307 Kč 25 h. Usnesením ze dne 29. května 1922 ustanovil prvý soudce nový odhad s jinými znalci z důvodu, že v pozůstalostním řízení byla usedlost dědici oceněna na 150000 Kč, takže vzhledem na rozpětí v ocenění nelze soudu určiti odhadní cenu. Rekursní soud toto usnesení potvrdil. Důvody: Dle výslovného ustanovení § 272 nesp. říz. sluší při dobrovolných odhadech co do způsobu provedení postupovati dle předpisů procesního řádu, tedy civ. řádu soudního a řádu exekučního, a se zřetelem na ustanovení § 144 ex. ř. i dle nař. ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. z. o odhadu nemovitosti. Dle § 30 odh. ř. má cenu odhadní stanoviti soud dle volného svého uvážení, a dle § 362 odstavec druhý c. ř. s. může naříditi opakování důkazu, když podané dobrozdání jeví se nedostatečným. Soud, stanovící odhadní cenu, musí podle své povinnosti pečlivě uvážiti vše, co pro rozhodnutí je důležitým; nemohl proto nechati bez povšimnutí, že v roce 1920 v pozůstalosti po Františku H-ovi stranami samými, nemajícími pražádné příčiny, by udávaly sumy nad skutečnou cenu, byla usedlost odhadována asi na 150000 Kč. Za tohoto stavu bylo zajisté nejvýše nutným, aby tento značný nepoměr k nynější odhadní ceně byl náležitě vysvětlen a aby znalci své dobrozdání důkladně odůvodnili, by soudce na základě posudku mohl cenu odhadní spolehlivě stanoviti. Než z protokolu odhadního je zřejmo, že znalci nejen tohoto nepoměru nevysvětlili, nýbrž že své dobrozdání vůbec ničím neodůvodnili, a v tom spočívá zajisté vada řízení, bránící důkladnému posouzení věci. Za toho stavu dlužno podané dobrozdání považovati za nedostatečné a rozhodnutí soudu, který nový odhad nařídil, je zákonem odůvodněno.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a nařídil prvému soudu, by po konaném šetření vydal ve věci nové rozhodnutí.
Důvody:
Právem napadá dovolací stěžovatel usnesení rekursního soudu mimořádným opravným prostředkem, jelikož se zakládá na zřejmé nezákonnosti, čímž jest dán jeden z předpokladů § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. Dle § 272 cit. cís. pat. nutno použíti při odhadech v nesporném řízení co do způsobu provedení předpisů procesního a dražebního řádu. Dle čl. 12. uvoz. zák. k ex. ř. jsou stanoveny zásady ohledně formálního řízení, jehož při odhadech dlužno šetřiti, odhadním řádem ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák. a jsou proto nejen předpisy civ. řádu soudního, nýbrž i ex. řádu a odh. řádu směrodatnými při odhadech v nesporném řízení. Nižší soudy měly se tedy zachovati dle předpisů obsažených v těchto řádech. Dovolávání se § 362 odstavec druhý c. ř. s. v tomto případě není ospravedlněno, jelikož toto ustanovení předpokládá, že posudek je nedostatečný nebo že se rozcházejí znalci ve svých názorech. Žádného z těchto předpokladů tu není. Nedostatečný posudek není, jelikož není ani vadně ani nedůsledně odůvodněn, ani v něm není rozporu, a znalci svůj posudek podali souhlasně. Rozpětí mezí odhadní cenou, znalci určenou, a oceněním dědiců jest ovšem značné, avšak tu bylo právě na soudu, aby se zachoval — maje dle volného uvážení stanoviti odhadní cenu — dle § 30 odstavec druhý odhad. řádu, měl-li pochybnosti proti posudku odhadnímu (lit. b) cit § 30). V takovém, případě ustanovuje § 30 odstavec druhý odhad. řádu, by soud v nejkratší a nejjednodušší formě provedl šetření, jež má za nutná, a poukazuje se při tom na § 55 ex. ř. Bylo tedy na prvém soudci, když nebylo dle § 362 odstavec druhý c. ř. s. příčiny k novému odhadu, by výslechem znalců a po případě stran rozpětí odhadu vysvětlil a své pochybnosti odstranil a po případě, že by nastal rozpor mezi znalci, se teprve zachoval dle § 362 odstavce druhý c. ř. s. Pominutím ustanovení zmíněného § 30 odstavec druhý lit. b) odhad. řádu a nesprávným použitím § 362 odstavec druhý c. ř. s. byl zákon porušen a jest proto mimořádný dovolací rekurs odůvodněn.
Citace:
č. 1772. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 661-662.