NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15775.

Členy výrobního družstva, provozujícího družstevní mlýn a pekárnu, mohou býti jen mlynáři a pekaři, kteří jsou zároveň majiteli pozemků a pěstují zemědělské plodiny.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1937, R II 509/36.)
Prvý soud zapsal Rolnický družstevní mlýn a pekárnu, zapsané společenstvo s r. o., do společenstevního rejstříku. Rekursní soud zamítl návrh na zápis tohoto družstva do rejstříku společenstev. Důvody: Zápisem byl porušen zákon ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. Společenstva ve smyslu § 1 řečeného zákona jsou spolky s neuzavřeným počtem členů, jichž účelem jest podporovati výdělek nebo hospodářství svých členů společným provozováním podniku (závodu). Podle § 3 předložených stanov je jedním z účelů družstva zpracovati a zpeněžiti zemědělské plodiny vypěstované na pozemcích členů a dodané jimi do společenstevní provozovny k zpracování a prodeji a k tomu cíli vystavěti a provozovati družstevní mlýn a pekárnu. Podle § 4 čís. 2 týchž stanov se může státi členem družstva každá fysická, svéprávná osoba, která se zabývá zemědělstvím. Z doslovu § 3 lit. b) stanov, kde se mluví o zpracování a zpeněžení zemědělských plodin jako o účelu družstva, nelze seznati, že činnost ta jest omezena jen na členy, naopak dopouští úsudek, že se tato činnost má vztahovati i na nečleny. Tím však činnost družstva vybočuje z mezí činnosti vytčené v § 1 zák. č. 70/1873 ř. z. (srv. rozh. č. 11062 Sb. n. s.). Kdyby byla do rejstříku společenstev zapsána firma v tomto znění s účelem podle § 3 lit. b) stanov, stali by se členové družstva, jimiž mohou býti podle § 4 čís. 2 uved. stanov fysické osoby, které se zabývají zemědělstvím, totiž rolníci, — podnikateli a jejich družstevní činnost nesměřovala by již přímo k podpoře jich výdělku nebo hospodářství tím, aby levněji získali pro sebe mlynářské výrobky a z nich zhotovené pečivo, nýbrž k tomu, aby jako každý jiný podnikatel dosáhli zisku prodejem těchto výrobků komukoli, čímž by vyvíjeli činnost mlynářů a pekařů a nikoli osob, jež se zabývají zemědělstvím. Závod, který, nehledě ke svým členům, se vztahuje také na nečleny tím, že těmto nečlenům mají býti prodávány výrobky zhotovené ze zemědělských plodin dodaných členy, příčí se tedy povaze společenstva (družstva) ve smyslu zákona č. 70/1873 ř. z.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vládním nařízením ze dne 18. května 1935, č. 116 Sb. z. a n. byla v § 2 činnost výdělkových a hospodářských společenstev, zřízených podle zákona č. 70/1873 ř. z., rozšířena, pokud mají povahu výrobních družstev, a to v tom směru, že jsou oprávněna prodávati své výrobky komukoli, tedy i nečlenům. Přes to, že k této skutečností rekursní soud nepřihlédl, nelze dovolacímu rekursu přiznati oprávnění. Rekurenti sice uznávají, že ustavené družstvo je družstvem výrobním, — a nelze o tom pochybovati se zřetelem na jeho účel, vyjádřený v § 3 b) stanov, — avšak při tom přehlížejí, že členy takového výrobního družstva mohou býti podle platné prakse (rozhodnutí č. 10996 Sb. n. s.) jen ti, kdo se sami zaměstnávají příslušnou výrobou. Jde o podnik, jenž spadá do živnosti mlynářské a pekařské a který má zpracovati a zpeněžiti zemědělské plodiny, vypěstované na pozemcích členů a jimi do podniku dodané. Povaha výrobního družstva toho druhu by předpokládala, že jeho členy budou osoby povoláními mlynáři a pekaři, kteří jsou zá-
6* roveň majiteli pozemků a pěstují zemědělské plodiny. Jen v této souvislosti bylo by lze míti za to, že jejich společnou osobní činností bude dosaženo účelu požadovaného v § 1 společenstevního zákona, že totiž společným provozováním závodu bude podporován výdělek nebo hospodářství jeho členů, úkol to svépomocné hospodářské kooperace vrstev nemajetných. Tomuto požadavku nevyhovují připojené stanovy, ježto vůbec pomíjejí povolání stavu mlynářského a pekařského, stanovíce v § 4 č. 2, že se členem může státi každá svéprávná osoba, která se zabývá zemědělstvím, a pod č. 4 též právnické osoby, provozují-li zemědělství a mají podniky zpracovávající zemědělské výrobky, tedy na příklad družstevní škrobárny, lihovary, cukrovary a pod., a konečně přijímají za členy i své zaměstnance (§ 16, poslední věta,) beze zřetele na vlastnosti zemědělce, mlynáře neb pekaře. Za tohoto stavu není zvolená forma družstevní vhodná pro takový podnik, neboť jde tu ve skutečnosti o sdružení kapitálové, vypočtené na zisk, což se příčí povaze a účelu družstva ve smyslu § 1 zák. č. 70/1873 ř. z.

Citace:

Čís. 15775.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 114-116.