NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16221.

K přerušení promlčení ve smyslu § 1497 obč. zák. stačí ovšem uznání pohledávky co do důvodu, avšak uznávací prohlášení musí býti do té míry určité a přesné, aby bylo možno z něho seznati důvod pohledávky.
Dlužníkův výrok, že má vědomost o tom, že jest věřiteli ještě dlužen peníze a že zaplatí podle možnosti nebo ve splátkách, postrádá potřebné určitosti závazného prohlášení, zejména jde-li o palmární pohledávku za advokátské práce vykonané v několika věcech klientových.
(Rozh. ze dne 23. června 1937, Rv I 2425/35.)
Proti žalobě, jíž se žalující advokát domáhal na žalovaných Josefu a Marii K-ových zaplacení palmární pohledávky 3789 Kč s přísl., omezených za sporu na 3489 Kč, a to za právnické práce konané na příkaz žalovaných v době od roku 1927 do roku 1933, namítli žalovaní, uznávajíce toliko částku 157 Kč z účtu za práce konané v roce 1932 až 1933, promlčení za práce konané v letech 1927 až 1931. Žalobce přednesl naproti tomu, že nastalo přerušení promlčení tím, že jednak žalovaní zaplatili dne 15. října 1929 na účet jeho palmární pohledávky 300 Kč, jednak že prvý žalovaný Josef K. v roce 1932 při rozhovoru v jeho kanceláři výslovně prohlásil, že ví, že jsou on a jeho manželka žalobci ještě dlužni peníze, a že by zaplatili, aby však jim žalobce poskytl jen lhůtu. Soud prvé stolice uznal podle omezené žalobní žádosti. Důvody: Výpovědmi svědků Karla B. a Helgy K. soud zjistil, že prvý žalovaný ne déle než před dvěma lety byl v kanceláři žalobcově a na oznámení žalobcovo, že (žalobce) má od něho něco k požadování a že obdrží žalovaný účty, odvětil, že ví, že jest žalobci ještě dlužen, že nemůže toho času okamžitě platiti, ježto nemá příjmů resp. hotovosti, že však zaplatí podle možnosti nebo ve splátkách. Podle uvedeného zjištění uznal tedy žalovaný žalobcovu pohledávku, a je proto promlčení přerušeno. Toto uznání se jeví tím věrohodnější, že žalovaný zaplatil dne 15. října 1929 na účet palmární pohledávky 300 Kč. Odvolací soud zamítl žalobu co do částky 3332 Kč s přísl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Žalobce neprávem vytýká nesprávné posouzení věcí odvolacím soudem. Dovolací soud souhlasí sice s právním stanoviskem dovolatele, opřeným o právnickou literaturu, že k přerušení promlčení ve smyslu § 1497 obč. zák. stačí uznání pohledávky dlužníkem co do důvodu a že není třeba uznání výše pohledávky. Tento právní názor sdílí též judikatura (rozh. č. 10369 Sb. n. s.). V zjištěném prohlášení prvního žalovaného Josefa K. nelze však spatřovali uznání co do důvodu pohledávky. Nehledíc na to, že ze zjištěných skutečností nelze dovoditi právní závěr, že prohlášení to bylo učiněno i jménem druhé žalované Marie K. a že i ji váže, nelze v něm spatřovati ani uznání zažalované pohledávky co do důvodu prvým žalovanými Josefem K., protože v prohlášení není uveden důvod pohledávky a nelze na jeho základě určití rozsah převzatého závazku ani co do důvodu. Výrok tohoto žalovaného, že má vědomost o tom, že je žalobci ještě dlužen a že zaplatí pohledávku žalobcovu podle možnosti po případě ve splátkách, postrádá určitosti a přesnosti závazného právního prohlášení tím více, že jde o palmární pohledávku žalobcovu., pocházející z advokátské práce vykonané v několika různých věcech prvé a druhé žalované strany, a proto pro nedostatek bližšího označení nelze určití, které z vykonaných prací resp. které věci se týká učiněné prohlášení. Zaplacení částky 300 Kč se podle skutkového zjištění stalo dne 15. října 1929, od té doby do podání žaloby uplynula promlčecí lhůta, určená v § 1486 obč. zák., a proto i tehda, kdyby bylo možno pokládati splátku za uznání pohledávky žalobcovy za práce konané před splátkou, nemá uvedená skutečnost za právní následek neodůvodněnost námitky promlčecí. Nesprávný je právní názor dovolatelův, že v zjištěném prohlášení žalovaného Josefa K. nutno spatřovati výrok, že se vzdává námitky promlčení. Prohlášení neobsahuje a nelze z něho ani dovoditi takovýto výrok, jenž by podle ustanovení § 1502 obč. zák. nebyl ani právně účinný. Bylo proto námitce, že žalobní nárok je promlčen, právem vyhověno.

Citace:

Čís. 16221. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 23-24.