Čís. 11257.

Nebyla-li exekuce povolena bez exekučního titulu vůbec, nýbrž prohlásil-li soud po pravoplatném povolení exekuce, že nepokládá exekuční titul (platební výměr okresní nemocenské pojišťovny) za náležitý, (ježto byl vydán za platnosti zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. a před platností zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 sb. z. a n.), nelze vyhověti návrhu dlužníka na zrušení exekuce.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1931, R I 980/31).
Dlužník navrhl zrušení exekuce proto, že exekučním titulem jest platební výměr podle § 175 zákona čís. 184/28 sb. z. a n. a v něm jest uvedeno, že byl doručen dne 25. července 1927, z čehož patrno, že exekučním titulem není vlastně platební výměr vydaný na základě zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n., nýbrž platební výměr vydaný před účinností tohoto zákona, tedy vydaný za platnosti zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n., že tu tedy není exekučního titulu. Soud prvé stolice exekuci zrušil, rekursní soud zamítl návrh na zrušení exekuce. Důvody: Kdy lze exekuci již právoplatně povolenou zrušiti, uvádí exekuční řád v § 39 a uvádí jednotlivé důvody výčetmo, důvody ty nelze rozšiřovati na případy v zákoně neuvedené. O žádný takový důvod v souzeném případě nejde, dlužník uvádí jako důvod zrušení exekuce jinou skutečnost, než jaké jsou vypočítány v § 39 ex. ř. a nelze proto exekuci zrušiti. I kdyby bylo správné, že výměr není exekučním titulem, nelze z důvodu toho exekuci zrušiti, neboť usnesení ze dne 7. července 1931, jímž byla exekuce povolena, tím, že proti němu nebyla podána včas stížnost, nabylo právní moci, jest i pro strany, i pro soud závazné, exekuce jest právoplatně povolena a lze zrušení žádati jen z důvodů vytčených v zákoně. Dlužník by se musil předem domáhati toho, by platební výměr byl prohlášen za neplatný nebo zrušen neb jinak prohlášen za neúčinný.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Poukazuje-li stěžovatel na rozhodnutí čís. 5650 sb. n. s., v němž bylo vysloveno, že exekuce povolená bez exekučního titulu jest i s celým dalším řízením nicotná, jest k tomu uvésti, že o nicotnosti exekuce, o kterou tu jde, mohlo by se mluviti jen, kdyby byla bývala povolena bez exekučního titulu vůbec. Ale v souzeném případě tu byl exekuční titul, platební výměr okresní nemocenské pojišťovny ze dne 23. července 1927, opatřený doložkou vykonatelnosti ze dne 1. června 1931. Na základě tohoto exekučního titulu povolil prvý soud právoplatně exekuci, dodatečně však prohlásil, že jej nepokládá za »náležitý«, protože byl vydán za platnosti zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. a před platností zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n. Ve skutečnosti nešlo tedy o nejsoucnost exekučního titulu, nýbrž šlo o otázku platnosti a vykonatelnosti předloženého platebního výměru, která byla uvedena na přetřes teprve po právoplatném povolení exekuce a o které soudy nemohou rozhodovati v exekučním řízení k pouhému návrhu povinného za zrušení exekuce. Správně proto zamítl rekursní soud návrh povinného, by exekuce byla zrušena, neboť nejde o žádný z případů uvedených v § 39 ex. ř. ani o nicotnost exekuce.

Citace:

č. 11257. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 636-637.