NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Čís. 10599.

Zákon ze dne 27. ledna 1922, čís. 33 sb. z. a n., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy.
Povinnost uvědomiti telegrafní správu o zamýšlených pracích na nemovitosti má jen vlastník nebo uživatel nemovitosti, nikoliv ten, kdo nakládá s nemovitostí jen fakticky (podnikatel).
(Rozh. ze dne 6. března 1931, R I 34/31.)
Československý stát domáhal se na žalované firmě náhrady škody, ježto zaměstnanci poškodili při stavbě vodovodu kabel telefonního ve- dení. Žalobu opíral žalobce jednak o to, že žalovaná nezpravila poštovní orgány telegrafní správy před početím vykopávek a vodovodních prací o tom, kde se budou konati, jakž bylo její povinností, a ručí podle ustanovení § 3 zákona ze dne 27. ledna 1922, čís. 33 sb. z. a n. za škodu způsobenou žalobci, jednak o ustanovení § 1315 obč. zák., poněvadž žalovaný použil k opatření svých věcí nezpůsobilé osoby. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: § 3 čís. 4 zákona ze dne 27. ledna 1922, čís. 33 sb. z. a n. ustanovuje, že telegrafem nemá býti správě veřejného statku a vlastníku neb uživateli soukromé nemovitosti zabráněno, by volně nenakládali s nemovitostí, ji měnili, na ní stavěli a pod. Kdyby snad tím mohl býti nějak ohrožen telegraf nebo telegrafní provoz, má ten, kdo nakládá s nemovitostí užitou pro telegraf, povinnost, uvědomiti telegrafní správu o zamýšlených pracích, vyjímajíc nebezpečí v prodlení, nejméně čtyry týdny před jejich početím, pokud se týče nahraditi telegrafní správě škodu, kterou jí způsobil. Jest zjištěno, že při kopání vodovodu dělníkem žalované strany byl poškozen kabel, který byl zakopán v okresní silnici, a to na místě, kde postranní silnice ústí do hlavní silnice, jest dále zjištěno, že žalovaná strana nebyla nikým vyrozuměna, že jest na tomto místě v okresní silnici kabel. Podle § 3 cit. zák. má ten, kdo nakládá s nemovitostí, užitou pro telegraf, povinnost uvědomiti telegrafní správu, chce-li tam provésti změny. Poněvadž se poškození stalo na veřejném statku, na okresní silnici, mělo se státi vyrozumění jen správou veřejného statku, nikoli žalovanou stranou, která nemá právo nakládati veřejným statkem. Žalovaná strana podle § 3 zák. čís. 33/1922 neručí. Ani důvodu závazku podle § 1315 obč. zák. tu není, poněvadž žalované nebylo dokázáno, že užila k opatření svých věcí nezdatného dělníka. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu jednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Odvolací soud připojuje se k názoru žalované strany, že zákonem ze dne 27. ledna 1922, čís. 33 sb. z. a n. byla vytvořena zákonná služebnost k tíži majitele pozemku. Avšak autentický text § 3 (4) nelze vykládati tak úzce, jak to činí napadený rozsudek v souhlasu se žalovanou stranou. Slovo »nakládati« nemá jen význam právního nakládání s pozemkem, nelze jím vyloučiti skutečnou změnu na pozemku. Tento názor má oporu i v tom, že by vlastník, který práce, jež vedly k poškození telegrafu, nepodnikl, o nichž po případě ani nevěděl, přes to musil ručiti za poškození, kdežto ten, kdo práce podnikl a při tom poškodil telegraf, by přímo neručil.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu; uznav správným názor odvolacího soudu, že řízení jest doplniti v jiné otázce, o niž tu nejde, uvedl však dále v
důvodech:
Mylný jest právní výklad, který odvolací soud dává ustanovení § 3 odst. (4) zákona čís. 33/1922, že totiž slova zákona »ten, kdo nakládá s nemovitostí užitou pro telegraf« nelze omezovati jen na t. zv. právní nakládání vlastníka neb uživatele s pozemkem, nýbrž, že jest jimi rozuměti jakékoli nakládání s pozemkem, třebas jen faktické nakládání osobou třetí. Odvolací soud především přezírá, že zákon čís. 33/1922 upravuje právní poměry mezi státní telegrafní správou, k zařizování a udržování telegrafů zmocněnou (§ 1 zákona) a osobami, jichž soukromých zájmů se zřizováním telegrafů dotýká (§ 3 odst. (1) zákona). V § 3 odst. (4) označuje zákon jako takové osoby též vlastníky a uživatele soukromých nemovitostí a stanoví, že zřízením telegrafů nemá jim býti bráněno, by volně s nemovitostí nenakládali, ji neměnili a na ní nestavěli a pod., a v následující hned větě dodává zákon: »Kdyby snad tím mohl býti nějak ohrožen telegraf neb telegrafní provoz, má ten, kdo nakládá s nemovitostí, užitou pro telegraf, proti telegrafní správě povinnost ji uvědomiti o zamýšlených pracích« (§ 3 odst. (4) čís. 1 zák.). Odvolací soud při výkladu slov, »kdo nakládá s nemovitostí« přehlédl souvislost těchto slov s předcházející větou a jen vytržením těchto slov z celé souvislé skladby § 3 odst. (4) zákona a jejich odděleným výkladem dospěl k nesprávnému jich posouzení. Vždyť již ze slov kdyby snad »tím« atd. jest patrno, že tato věta jest vázána s větou předcházející, ve které slovo »tím« jest vyloženo jako volné nakládání s nemovitostí, její změna i zastavení vlastníkem nebo uživatelem nemovitosti, jimž právě zákon v prvé větě § 3 odst. (4) tato práva vyhrazuje. Jen tito mají povinnost uvědomiti telegrafní správu o zamýšlených pracích na nemovitosti (§ 3 odst. (4) čís. 1) a jen jim zákon v § 3 odst. (4) pod čís. 2 a) ukládá povinnost k náhradě škody za podmínek v § 3 odst. (4) čís. 2 a) vytčených, což plyne i z dalších ustanovení § 3 odst. (4) čís. 2 pod b) a c), jež zase mají na mysli jen vlastníky nebo uživatele nemovitosti. V souzené věci však jest žalována podnikatelská firma, jež není ani vlastníkem ani uživatelem nemovitosti, stižené telegrafním zařízením, na níž prováděla jen práce, k nimž byla smlouvou zjednána, tedy jako osoba třetí, na niž však předpis § 3 odst. (4) vůbec nedopadá, a názor odvolacího soudu v této otázce jest právně mylný.

Citace:

Čís. 10599. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 339-341.