NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Č. 12003.

Zaměstnanci veřejní: Vyměření zaopatřovacích požitků staropensistky-vdovy po uher. obvodním notáři.
(Nález ze dne 4. září 1935 č. 7863/33.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 11478/34, 7513/28.
Věc: Ludmila W. v K. proti ministerstvu vnitra o určení pensijní základny.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 18. července 1932, pozměňujícím dřívější výměr ze 16. března 1931, provedl zem. úřad v Bratislavě úpravu pensijních požitků st-lky jakožto vdovy po bývalém obvodním notáři v K. podle zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb., a to podle III. služební třídy plat. zák. č. 103/1926 Sb., resp. podle skupiny D časového postupu § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., počínajíc dnem 1. ledna 1932.
Odvoláním ze 7. října 1932 proti tomuto rozhodnutí domáhala se st-lka určení pensijní základny podle II. služební třídy, resp. podle skupiny C časového postupu, dovozujíc, že manžel její vykonal prý sice notářskou zkoušku podle zák. čl. 1:1883, ale vykazuje též plné středoškolské vzdělání, vykonav s prospěchem i zkoušku dospělosti na gymnasiu. Zák. čl. XX:1900 že zreorganisoval a zrovnoprávnil všechny notáře v činné službě bez ohledu na to, zdali mají zkoušku podle zák. čl. 1:1883 nebo podle zák. čl. XVIII:1871. Zákonem č. 211/1920 Sb. byli prý notáři zestáněni a bez rozdílu všichni zařazeni do kategorie C státních zaměstnanců a platovým zákonem č. 103/1926 Sb. byli přeřazeni do II. služební třídy bez ohledu na to, zdali vykazují náležitosti podle zák. čl. XX:1900, resp. zák. čl. 1:1883, nebo zák. čl. XVIII:1871.
Min. vnitra nař. rozhodnutím odvolání st-lky nevyhovělo z těchto důvodů: »Pro stanovení služební třídy jest rozhodným § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. Věta 1. odst. 1 tohoto §u nepřichází v úvahu, poněvadž v den skončení činné služby nenáležel manžel odvolatelky k žádné skupině časového postupu vzhledem k tomu,, že pro notáře nebyla stanovena taková skupina. — Rovněž nelze použíti 2. věty odst. 1 cit. §u, poněvadž v den 28. října 1918 pro služební kategorii (služební odvětví) notářů nebyla normována žádná skupina časového postupu. — Ani podle první části odst. 2 § 1 cit. vl. nař. nelze určiti služební třídu, ježto pro úředníky takového služebního upotřebení nebylo v den 28. října 1918 skupiny časového postupu, — Zbývá jediné druhá část odst. 2 cit. §u pro stanovení služební třídy u obecních a obvodních notářů, nepřevzatých do služeb čsl. republiky podle zák. č. 211/1920 Sb. Zde se stanoví, že rozhodnou jest služební třída, odpovídající skupině časového po- stupu, k níž by byl úředník v den 28. října 1918 příslušel podle předběžného vzdělání, které měl při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu. Podobná zásada jest stanovena v 2. větě odst. 1 § 199 plat. zák., kde se praví, že zaměstnanec, jehož příslušnost k určité skupině časového postupu nebyla ještě stanovena, obdrží až do úpravy vl. nařízením služební plat podle služební třídy, odpovídající jeho předběžnému vzdělání. Při výkladu tohoto ustanovení vyslovil nss (Boh. A 7513/28) zásadu, že pro zařazení úředníka do služební třídy nerozhoduje předběžné vzdělání, které úředník má, nýbrž vzdělání, které se pro dotčené služební místo zásadně požaduje. Této zásady je nutno použíti i při výkladu druhé části odst. 2 § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb., kde nad to ještě jest stanoveno, že služební třídu sluší určití podle předběžného vzdělání, které měl úředník při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu. — je-li pak pro skupiny § 52 služ. pragm., tak i pro služební třídy § 4 plat. zák. rozhodujícím předběžné vzdělání, které pro ustanovení na služební místo v příslušném odvětví bylo zásadně předepsáno, pak pro notáře přijaté na základě zák. čl. 1:1883 nelze určití služební třídu II., odpovídající skupině C časového postupu, pro niž bylo předepsáno absolvováni střední školy; neboť pro tuto II. služební třídu jest v § 4 plat. zák. zásadně předepsáno také absolvování střední školy, kdežto podle § 6 zák. čl. 1:1883 pro ustanovení notářem bylo předepsáno vykonání zkoušky podle §§ 74 a 75 zák. čl. XVIII:1871, k níž byli připuštěni jen absolventi nejméně 6 tříd gymnasia nebo reálky, nebo 6 tříd občanské školy nebo školy obchodní přizpůsobené škole střední, nebo absolventi tomu odpovídajícího vojenského kursu učebního po jednoroční službě u správního úřadu nebo jako podnotáře. — V předpisech pak zák. čl. XX:1900, jimž byl pro obecní a obvodní notáře zaveden požadavek středoškolského vzdělání, absolvování notářského naukoběhu a zkoušky platné pro celou zemi, nelze spatřovati zrovnoprávnění mezi obecními a obvodními notáři, přijatými na základě zák. čl. 1:1883, a mezi notáři přijatými podle zák. čl. XX:1900.«
Rozhoduje o stížnosti, vznesené do tohoto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
Není o tom sporu, že vzhledem k ustanovení § 12 lit. d) zák. č. 70/1930 Sb. a § 48 odst. 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb. platí příslušná ustanovení zák. č. 70/1930 Sb. o úpravě odpočivných a zaopatřovacích platů některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich, i na st-lku, nar. r. 1877, jakožto vdovu po obvodním notáři, nastoupivším notářskou službu dne 21. srpna 1892 a zemřevším dne 28. srpna 1916 v činné službě, takže nárok její na určení nové pensijní základny nutno posuzovati podle cit. zák. a — pokud jde o určení roz- hodné služební třídy — podle § 1 prov. vl. nař. č. 96/1930 Sb.
Na sporu jest toliko otázka, zda novou pensijní základnu ve smyslu zák. č. 70/1930 Sb. určití dlužno podle II. služební třídy zák. č. 103/1926, jak má za to st-lka, či podle služební třídy III., jak tvrdí žal. úřad.
St-lka nepopírá, že v době skončení činné služby zemřelého jejího manžela jakožto obvodního notáře nebyl tento zařazen do žádné skupiny časového postupu a že ani v den 28. října 1918 nebyla pro obvodní notáře žádným zákonným předpisem stanovena příslušnost k nějaké skupině časového postupu ve smyslu § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., ale namítá, že manžel st-lčin — podle jehož pensijní základny řídí se i pensijní základna st-lky jakožto vdovy — nastoupil v roce 1892 službu notářskou se středoškolským vzděláním s maturitou, t. j. vyšším vzděláním, než pro úřad notářský požadoval tehdy platný předpis § 6 zák. čl. 1:1883 (resp. §§ 74 a 75 zák. čl. XVIII:1871), a jsa obvodním notářem ještě za účinnosti zák. čl. XX:1900, jehož §em 3 bylo teprve vzdělání man- želem st-lčiným vykázané pro službu notářskou normováno a jemuž tedy vyhověl, zůstal v tomto poměru i v den skončení své činné služby, resp. byl by v něm i v den 28. října 1918, kdyby se tohoto dne byl dožil. Z toho stížnost dovozuje, že při určení pensijní základny jeho jest nutno použiti téže zásady, jako při určení pensijní základny státního úředníka, zařazeného do takové skupiny časového postupu, pro kterou bylo zákonem předepsáno středoškolské vzdělání s maturitou, a že tudíž pro určení rozhodné služební třídy třeba použiti ustanovení § 1 odst. 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb., po případě ustanovení téhož §u odst. 2 věty 1, nikoli však věty 2.
Nss nemohl v tomto směru dáti stížnosti za pravdu.
Jak nss vyslovil a odůvodnil již v nál. Boh. A 11478/34, jest při určení pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. a § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. u obecních a obvodních notářů, kteří v den skončení činné služby nenáleželi do žádné hodn. třídy, ani k žádné skupině časového postupu, ježto časový postup na území býv. království uher. nebyl před 28. říjnem 1918 ani u státních úředníků, ani u obecních a obvodních notářů zaveden, — vyhledati onu fiktivní skupinu časového postupu, do níž by obecní neb obvodní notář patřil v den 28. října 1918 podle předpisů převzatého práva rakouského, a vyhledati mezi úředníky bývalého státu rakouského onu skupinu časového postupu, ke které by notář, o jehož pensi (resp. pensi jeho pozůstalých) jde, v den 28. října 1918 fiktivně příslušel, kdyby se tohoto data jakožto býv. rakouský úředník v činné službě byl dožil, po případě do které by podle svého upotřebení měl býti zařazen.
Tuto služební třídu jest podle § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. stanovití podle určitých momentů v tomto pořadí: 1. podle služební kategorie (služebního odvětví — § 1 odst. 1 věta 2), v níž byl v den skončení činné služby; 2. podle služebního upotřebení v den skončení činné služby (§ 1 odst. 2 věta 1) a 3. podle předběžného vzdělaní, které měl při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu (§ 1 odst. 2 věta 2). Nutno tedy především zjistiti, zdali tu jest stejná služební kategorie, t. j. zdali jde o služební místo, jež bylo zřízeno k obstarávání stejných nebo v podstatě stejnorodých výkonů služebních (§ 4 odst. 3 plat. zák. č. 103/1926 Sb.), resp. k jehož dosažení byly svého času stanoveny v podstatě stejné náležitosti (§ 36 odst. 4 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z.). Takové stejnorodosti služebních výkonů, resp. náležitostí, předepsaných pro dosažení služebních míst, mezi službou notářskou na straně jedné a státní službou býv. rakouského státu na straně druhé není a právem proto žal. úřad vyslovil, že podle § 1 odst. 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. případ manžela st-lčina, resp. st-lky samé jakožto vdovy posouditi nelze.
Není-li však zmíněné rovnosti, resp. stejnorodosti výkonů služebních nebo náležitostí předepsaných pro dosazení v úřad a je-li stížností ne- popřeno, že pro státní úředníky rakouské takového služebního upotřebení, v jakém byli obecní a obvodní notáři na území býv. království uher., v době před 28. říjnem 1918 vůbec nebylo a tedy podle takového upotřebení ani skupiny časového postupu ve smyslu § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. býti nemohlo, pak nelze určení služební třídy rozhodné ani po rozumu § 1 odst. 2 věty 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. provésti a nelze proto shledati, že by postup žal. úřadu byl v rozporu se zákonem, když ani podle cit. ustanovení neposoudil případu st-lčina.
Otázka, jaké vzdělání měl manžel st-lčin při vstupu do služby notářské a jaké vzdělání bylo v den 28. října 1918 předepsáno pro úřad notářský zák. čl. XX:1900, po případě, zdali st-l v den skončení činné služby požadavku tímto zákonem stanoveného předběžného vzdělání vyhověl, jest při posuzování otázky, zdali jest službu notářskou považovati za rovnou neb rovnocennou s některou kategorií nebo služebním odvětvím úředníků býv. státu rakouského, nebo zda služební upotřebení obecního či obvodního notáře v den skončení jeho činné služby odpovídá služebnímu upotřebení takového úředníka státního, zařazeného do některé ze skupin časového postupu v den 28. října 1918, nerozhodna, ježto v těchto relacích (t. j. podle § 1 odst. 1 věty 2 a odst. 2 věty 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb.) jest rozhodnou toliko rovnost nebo stejnorodost služebních výkonů, resp. identita náležitostí pro dosazení v úřad nebo služební upotřebení.
Nezbývá tudíž pro určení rozhodné služební třídy při stanovení nové pensijní základny st-lky než postup podle § 1 odst. 2 věty 2 cit. vl. nař., podle něhož »zjistí se rozhodná služební třída odpovídající skupině časového postupu, k níž by byl úředník v den 28. října 1918 příslušel ... podle předběžného vzdělání, které měl při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu.«
Stanovilo tedy vl. nař. č. 96/1930 Sb. pro tyto případy jakožto rozhodující moment pro fiktivní zařazení do určité služební třídy (skupiny časového postupu) předběžné vzdělání, které úředník (obecní neb obvodní notář) měl při nastoupení toho služebního poměru, z něhož odešel do výslužby, nebo za jehož trvání zemřel. Převzalo tak vzhledem k ustanovení § 5 zák. č. 70/1930 Sb. zásadu, která jest obsažena v pře- vodovém ustanovení § 199 odst. 1 posl. věta plat. zák. č. 103/1926 Sb.
Jak vyplývá z předpisu § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. a jak vyslovil též nss v nál. Boh. A 7513/28 při výkladu cit. ustanovení § 199 plat. zák., jest předběžným vzděláním v § 199 odst. 1 plat. zák. a důsledně též i v § 1 odst. 2 posl. větě vl. nař. č. 96/1930 Sb. rozuměli nikoli předběžné vzdělání, které úředník (obecní nebo obvodní notář) skutečně při vstupu do rozhodného služebního poměru skutečně vykazoval, nýbrž vzdělání, které pro to které služební místo se zásadně požaduje, resp. jest předepsáno. Ostatně vyslovil nss již v nál. z 22. března 1935 č. 5739/33, vykládaje předpis § 1 odst. 2 věty 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb., že rozhodným jest podle tohoto ustanovení právní stav, jaký byl v době, kdy zaměstnanec vstoupil do služebního poměru, v němž skončil činnou službu, a dospěl k závěru, že vstoupil-li obecní (obvodní) notář do služebního poměru na základě zák. čl. 1:1883, podle něhož platilo stran předběžného vzdělání obecních a obvodních notářů ustanovení §§ 74 a 75 zák. čl. XVIII:1871, požadující vzdělání nižší než plné středoškolské (vykonání zkoušky, k níž byli připuštěni absolventi 6 tříd gymnasia neb reálky nebo 6 tříd občanské školy neb školy obchodní, střední škole přizpůsobené ...), že vyměření zaopatřovacích požitků podle skupiny D časového postupu, resp. III. služební třídy jest v souhlasu se zákonem.
Na názoru v tomto nálezu vysloveném setrvává nss i v daném případě.
Uznává-li pak st-lka zásadně správnost zásady, že při zařazení do služební třídy nerozhoduje vzdělání, které úředník má, ale které jest předepsáno pro službu jím konanou, a bylo-li při vstupu manžela st-lčina do služebního poměru obvodního notáře, v němž skončil činnou službu, předepsáno vzdělání nižší než středoškolské, pak jest pro určení služební třídy pensijní základny nerozhodno, že st-lčin manžel při vstupu svém skutečně měl vzdělání vyšší, než bylo předepsáno.
Pro názor stížnosti, že zásada obsažená v § 52 služ. pragm., resp. v § 4 plat. zák. č. 103/1926 Sb. v příčině vzdělání předepsaného pro to které místo služební vztahuje se toliko na ty obecní neb obvodní notáře, kteří nastoupili služební poměr notářský za účinnosti zák. čl. 1:1883 a v něm setrvati, resp. jej skončili za platnosti zák. čl. XX:1900, aniž nabyli vzdělání tímto posléz cit. zákonem předepsaného, nikoli však na manžela st-lčina, který vzdělání takové již od vstupu svého do služeb notářských skutečně měl, ač tehdy (v době vstupu jeho) předepsáno nebylo, není v zákoně opory.
Bylo proto uznati, že postup žal. úřadu, i pokud šlo o předpis § 1 odst. 2 větu 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb., byl v souhlasu se zákonem, určil-li st-lce pensijní základnu podle zák. č. 70/1930 Sb. na základě služební třídy III.

Citace:

Č. 12003. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 141-146.