NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2798.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Po stránce subjektivní se vyžaduje ve všech případech § 14 zákona úmysl.
»Hanobení« (§ 14 čís. 5 zákona) je úmyslné snížení vážnosti.
Popuzování má za účel vyvolati u jiných určitý duševní stav, který je v případech § 14 čís. 2 (a čís. 4) zákona prostředkem majícím vztah k národnosti (jazyku, rase nebo náboženství) a sledujícím další účel, vzbuditi u jiných osob rozhodnutí, vykonati násilnosti nebo jiné nepřátelské činy, a pachatel si musí býti vědom, že užívá prostředku způsobilého popuditi.
Ke skutkové podstatě přečinu podle § 14 čís. 5 zákona se vyžaduje kromě přímého úmyslu směřujícího k hanobení republiky (národa nebo národní menšiny) způsobilost surového nebo štvavého hanobení ku vy- volání některého z nebezpečí v poslední větě § 14 čís. 5 zákona uvedených a vědomí pachatelovo o této způsobilosti.
Skutková známka veřejnosti (§ 39 čís. 2 zákona) předpokládá, že pachatel si je vědom, že pronáší závadný výrok v tiskopise nebo v rozšiřovaném spise, ve shromáždění nebo před takovým počtem osob, který odpovídá pojmu zástupu, a že osoby ve shromáždění se nalézající nebo zástup tvořící mohou jeho závadný výrok slyšeti.
(Rozh. ze dne 24. května 1927, Zm II 200/27).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Olomouci ze dne 23. března 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 14 čís. 2 a §u 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu jako zmatečný a krajskému soudu v Olomouci uložil, by věc znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost, že stěžovatel si nebyl vědom (v době, kdy závadné výroky pronesl) protiprávnosti svých projevů, ježto jednal v podnapilosti, a že chyběl každý zlý úmysl, čímž vytýká, že subjektivní podstata přečinů obžalovanému za vinu daných není zjištěna ve všech svých složkách. Po stránce subjektivní se vyžaduje ve všech případech §u 14 zákona na ochranu republiky úmysl. Hanobení (§ 14 čís. 5 zákona) je úmyslné snížení vážnosti. Popuzování má za účel, vyvolati u jiných určitý duševní stav, který je v případech §u 14 čís. 2 (a čís. 4) zákona na ochranu republiky prostředkem majícím vztah k národnosti (jazyku, rase nebo náboženství), a sledujícím ten další účel, vzbuditi u jiných osob rozhodnutí, vykonati násilnosti nebo jiné nepřátelské činy, — a pachatel si musí býti vědom, že užívá prostředku způsobilého popuditi. Ke skutkové podstatě přečinu podle §u 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky se vyžaduje kromě přímého úmyslu směřujícího k hanobení republiky (národa nebo národní menšiny) způsobilost surového nebo štvavého hanobení ku vyvolání některého z nebezpečí v poslední větě §u 14 čís. 5 zákona uvedených a vědomí pachatelovo o této způsobilosti. Skutková známka veřejnosti předpokládá, že pachatel si je vědom, že pronáší závadný výrok (v tiskopise nebo rozšiřovaném spise, ve shromáždění nebo) před takovým počtem osob, který odpovídá pojmu zástupu, a že osoby (ve shromáždění se nalézající nebo) zástup tvořící mohou jeho závadný výrok slyšeti. Skutková zjištění napadeného rozsudku po stránce subjektivní neodpovídají oněm náležitostem. Po subjektivní stránce zjišťuje nalézací soud jednak, obíraje se otázkou, zda obžalovaný byl v době činu úplně opilým, či přes svou napilost ještě příčetným —, že si byl obžalovaný vědom, co mluví, jednak, že obžalovaný chtěl dáti na jevo, že Češi mají býti z míst Němci na území Československé republiky obývaných vypuzeni. Tato zjištění neobsahují veškerých znaků subjektivní skutkové podstaty přečinů obžalovanému za vinu daných. Že obžalovaný při hlavním přelíčení připustil, že jeho závadný projev jest způsobilým, u jiných osob vyvolati rozhodnutí proti příslušníkům československého národa, podniknouti násilné nebo nepřátelské jednání, a je proto trestným, pokud se týče, že je štvavým a že může ohroziti obecný mír v republice, pokud se týče na místě činu, — jest bezvýznamným. Subjektivní skutkovou podstatou v celém jejím rozsahu bylo nalézacímu soudu tím spíše pečlivě se obírati, když zjistil, že obžalovaný byl v době činu napilým. Rozsudek jest zmatečným podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. Bylo proto zmateční stížnosti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími jejími vývody, vyhověno podle §u 5 zákona z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. pro rok 1878 za souhlasu generálního prokurátora ihned při poradě neveřejné, rozsudek byl v celém rozsahu zrušen a krajskému soudu v Olomouci bylo, ježto zrušovací soud nemůže ještě ve věci samé rozhodnouti a nařízení nového hlavního přelíčení se vyhnouti nelze, uloženo, by věc znovu projednal a rozhodl.

Citace:

Čís. 2798.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 448-450.