NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Č. 11562.

Stavební právo. — Bytová péče: * Podle zákona o podpoře stavebního ruchu č. 45/1930 Sb. lze vyvlastniti části pozemku, které podle pravoplatného parcelačního povolení tvoří součást stavební parcely, na níž stavba má býti provedena, i když na vyvlastňované části stavba sama zřízena nebude.
(Nález ze dne 27. listopadu 1934 č. 1957/33.)
Věc: Marie a Anna K. v P. proti zemskému úřadu v Praze o vyvlastnění podle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 18. dubna 1931 žádaly st-lky za zavedení vyvlastňovacího řízení stran částí pozemkové parcely č. k. 561/38 v D., označených v plánku písmenami B a D, a pozemkové parcely č. k. 561/39, náležejících Karlu S. v D., za účelem stavby rodinných a činžovních domů na čtyřech stavebních místech, označených na situačním plánku písmenami A, C, E, F. Uvedeno, že stavebním úřadem byla tato stavební místa upravena tak, že část poz. parcely č. k. 561/38 (písmeno B) má se sloučiti s poz. parcelou A, část označená písmenem D s částí označenou písmenem C a poz. parcela č. k. 561/39 s parcelou písmeno E.
Žádost za vyvlastnění uvedených pozemků byla po provedeném šetření zamítnuta výměrem okr. úřadu v Plzni ze 4. dubna 1932 v pod- statě z důvodu, že Karel S. požadovaných ploch potřebuje pro rozšíření své živnosti.
Odvolání proti tomu podané bylo zamítnuto nař. rozhodnutím z těchto důvodů: Citovaný zákon o stav. ruchu, jak již jeho označení samo naznačuje, byl vydán za tím účelem, aby byl podporován rozvoj stavebního ruchu. V tom směru má zákon ustanovení jednak o opatřování pozemků pro stavby, o podporování staveb se strany státu a konečně o stavebních úlevách. Ve shodě s touto tendencí zákona ustanovuje se v § 2 cit. zákona, pro jaké účely lze pozemky podle tohoto zákona vyvlastňovati. Z tohoto ustanovení jest nade vši pochybnost patrno, že podle cit. zákona lze vyvlastniti pozemky jen k tomu cíli, aby na nich mohla býti provedena některá ze staveb v § 2 odst. 1 cit. zák. uvedená, po případě aby se zřídila nutná komunikace k této stavbě. Tento účel zákona vyplývá ostatně i z jiných ustanovení. Tak na př. se praví v § 3 odst. 2, že lze vyvlastňovati pozemky neparcelované, které též jinak jsou způsobilé k zastavění. V § 4 odst. 1 a 2 se ukládá stavebníku předložení průkazu, že nemá v obci vlastního pozemku způsobilého k stavbě a situačního plánku stavby, t. j. plánku naznačujícího, jak bude zamýšlená stavba na požadovaném pozemku umístěna. Podle § 5 odst. 6 má býti ve vyvlastňovacím výměru označena stavba, k jejímuž provedení byl vyvlastňovací výměr vydán a určena přiměřená lhůta, v níž musí býti se stavbou započato. Konečně dlužno poukázati na ustanovení v § 8 o povinnosti stavebníka provésti na vyvlastněném pozemku stavbu, pro niž byl vyvlastňovací výměr vydán a o tom, jak se ten stavebníkův závazek zajišťuje. Z toho nutno tedy dovoditi, že cit. zákon má na mysli vyvlastňování pozemků jen pro některou stavbu uvedenou v § 2 odst. 1. V daném případě jest ze spisu jasno, že ani požadovaných částí pozemkové parcely č. kat. 561/38 »B« a »D«, ani pozemkové parcely č. kat. 561/39 nebude použito k zamýšlené stavbě. St-lky sice uvádějí ve své žádosti za jejich vyvlastnění, že hodlají na svých 4 stavebních místech na pozemku č. kat. 560/2, označených v situačním plánku písmenami A, C, E, F, obytné domky stavěti, ale jejich zamýšlené stavby budou provedeny zcela na těchto vlastních stavebních místech, takže požadovaných pozemků k zamýšleným stavbám vůbec nepotřebují. Ze situačního plánku, potvrzeného městským úřadem v P., jest zřejmo, že stavba projektovaná st-lkami na jejich stavebním místě »E« z parcely č. kat. 560/2 nezaujme ani celé toto stavební místo, tím méně tedy požadovanou parcelu č. kat. 561/39. Požadované dílce parcely č. kat. 561/38 »B« a »D« jsou malé, že jejich užití pro zamýšlenou stavbu jest zhola vyloučeno, a také v tomto případě bude zamýšlená stavba st-lek provedena zcela na jejich vlastním stavebním místě (viz zdejší výměr ze 7. března 1932, jímž bylo rozhodnuto o odvolání Karla S. z nálezu městského úřadu v P. z 29. prosince 1931 o udělení stavebního povolení). Z toho však je patrno, že st-lky nežádaly za vyvlastnění částí poz. parcely č. kat. 561/38 »B« a »D« a poz. parcely č. kat. 561/39 k tomu účelu, aby na vyvlastněných parcelách provedly stavbu obytných domů, nýbrž aby mohly uvésti ve skutek platnou parcelaci podle usnesení ob. zastupitelstva v D. z 28. prosince 1929, podle níž mají býti požadované parcely, resp. jejich části sloučeny se stavebními místy st-lek v nová stavební místa. Avšak vyvlastnění pozemku pro takový účel by bylo porušením § 2 odst. 2 cit. zák. a jest tudíž nepřípustné a bylo proto odvolání st-lek zamítnouti jako neodůvodněné zákonem, aniž bylo třeba zabývati se jeho námitkami.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Výměr první stolice vycházel z právního názoru, že zásadně bylo by lze pozemky, o které jde, podle zák. č. 45/1930 Sb. vyvlastniti, že však in concreto je dán případ odst. 5 § 3, vylučující vyvlastnění. Žal. úřad naproti tomu z podnětu odvolání nezkoumal, zda důvod udaný první stolicí je ve shodě se zákonem, nýbrž popřel vůbec právní možnost vyvlastniti ony pozemky podle cit. zákona a jedině z tohoto důvodu zamítl odvolání st-lek. Toto své stanovisko odůvodnil pak v podstatě tím, že pro zamýšlené stavby nebude použito požadovaných pozemků, ježto tyto budou zřízeny výlučně na vlastních pozemcích st-lek, takže o vyvlastnění nebylo žádáno za tím účelem, aby na vyvlastněných parcelách se provedla stavba obytných budov, nýbrž jen proto, aby se uvedla ve skutek parcelace podle usnesení ob. zastupitelstva, podle níž požadované plochy mají býti sloučeny se stavebními místy st-lek v nová stavební místa; k takovému účelu však zákon straně vyvlastňovacího práva neposkytuje.
Nss nemohl však názor ten v jeho všeobecnosti uznati správným.
Podle § 2 odst. 1 zák. č. 45/1930 Sb. lze pozemky tam uvedené vyvlastniti pro stavbu obytných domů atd. Účel, pro nějž lze vyvlastnění vysloviti, je tudíž vymezen stavbou budovy zde uvedené. Provedení určité stavby vyžaduje však udělení stavebního povolení a předpoklady pro toto povolení stanoví stavební řád. Jedním z těchto předpokladů jest také rozdělení pozemku na stavební místa, o něž musí býti před žádostí o stav. povolení žádáno (§ 10 stav. ř. pro Čechy). Byl-li určitý pozemek rozdělen na stavební místa a zhotoven pro něj tak zv. parcelační plán, lze podle stav. řádu provésti — dokud tento plán změněn nebyl stavbu jen na stavebním pozemku, jak touto parcelací byl vytvořen. Celá stavební parcela tvoří stavební pozemek v širším slova smyslu bez ohledu na to, zda také v celku, resp. celá bude zamýšlenou budovou zastavěna, a stavební povolení může také býti uděleno jen pro celou parcelu, nikoliv pouze pro její část, poněvadž s hlediska stav. řádu — dokud novým parcelačním povolením nenastala nějaká změna — tvoří jednotný celek. Ježto pak podle toho, co bylo právě řečeno, stavebník může stavěti toliko na stavební parcele a v důsledku toho musí míti disposici nad celou plochou stavební parcely, nelze shledati, že by cit. zákon o stav. ruchu zásadně vylučoval vyvlastnění části pozemku, která v důsledku parcelačního plánu se stala součástí stavebního pozemku, neboť jen tímto způsobem může stavebník získati si předpoklad provedení stavby, pro jejíž zřízení právě tento zákon vyvlastnění připouští, a které by bylo po stránce právní s hlediska předpisů stav. řádu znemožněno, kdyby nemohl disponovati celou parcelou stavební. V tomto směru pak jest ovšem lhostejno, že stavba sama by mohla býti umístěna jen na části stavební parcely.
V daném případě jest nesporno, že části pozemků, o které jde, byly podle schválené parcelace z 28. prosince 1909 pojaty do stavebních pozemků, na nichž st-lky hodlají postaviti zamýšlené stavby. Pak ale je nař. rozhodnutí vybudováno na mylném právním názoru, pročež je bylo zrušiti podle § 7 zák. o ss a bude na žal. úřadě, aby se v důsledku odvolání podaného proti rozhodnutí první stolice vypořádal s otázkou, zda vyvlastnění — zásadně přípustnému — není snad na závadu ustanovení § 3 odst. 5 cit. zák.

Citace:

č. 3843. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 248-250.