NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 15039.

K uvedomeniu dlžníka o postúpení faktúrnej valuty stačí sdelenie razítkom na faktúre.
(Rozh. z 12. marca 1936, Rv III 667/35.)
Žalovaný bol od októbra 1930 do začiatku roku 1932 v obchodnom spojení s firmou S., ktorá mu dodávala tovar. Firma S. dodávala a účtovala tovar žalovanému podľa faktúr, z ktorých niektoré (faktúry z doby pred 26. marcom 1931) opatrené boly razítkom »Zahlungen bitte ausschliesslich an die L.-Bank zu leisten«, niektoré razítkom »zediert und ausschliesslich zahlbar der L.-Bank«. Iným spôsobom žalovaný o cesii uvedomený nebol. Žalovaný platil svoj dlh z tohoto spojenia priamo — Čís. 15039 —
firme S. jednak hotove, jednak vo zmenkách. Podľa vyúčtovania žalovaného s firmou S. ku dňu 31. decembra 1931 bol jeho dlh u tejto firmy — s výhradou vyrovnania zmeniek — vyrovnaný. L. banka, ako cesionárka firmy S., žiadala od žalovaného zaplatenie žalobnej sumy a žalobník ako cesionár L. banky, domáhal sa zaplatenia tejto sumy na žalovanom žalobou.
Oba nižšie súdy žalobu zamietly.
Najvyšší súd rozsudok odvolacieho súdu rozviazal a uložil mu, aby ďalej pojednával a znova rozhodol. Dôvody:
Důvody odvolacího rozsudku pro zamítnutí žaloby zakládají se mezi jiným především na okolnosti, že soud nepovažuje orazítkování faktur klausulí o postoupení dotčené částky za řádnou cesi L. bance, poněvadž sloužilo prý pouze kontrole touto bankou a mimo to, že dotyčně faktur, na nichž otisky razítka nejsou dost zřetelné, prý schází také oznámení cese, kdyby se i vycházelo z toho, že není třeba zvláštního oznamovacího dopisu. Konečně, že prý platby žalovaného po 1. dubnu 1931, bankou uznané, převyšují dluh žalovaného u této, a že prý banka nemohla býti v pochybnosti, že platby ty se vztahují na cedované faktury a že trpěla přímé placení firmě S.
Napadený rozsudek opírá svůj úsudek, že ony fakturní částky nebyly skutečně cedovány, nýbrž že orazítkování faktur nátiskem, že jsou cedovány, se stalo pouze za účelem kontrolním, o tyto okolnosti: že banka nesdělila cesi žalovanému také zvláštním dopisem; že žalovaný neplatil na určité faktury, ale splácel zaokrouhlené částky; že banka také kontrolovala firmu S., kterou financovala a nevedla zvláštní účet žalovaného, ale pouze účet firmy S., od které měla i jiné záruky než postoupené pohledávky; že banka vracela směnky, jí od žalovaného došlé v prospěch dluhu firmě S., této firmě, že banka přes cese trpěla přímé placení žalovaným firmě S., o němž věděla a to žalovanému nevytýkala, takže tento mohl za to míti, že banka s placením tím souhlasí; že banka zanášela platby, konané žalovaným přímo firmě S. do své kartotéky a tím uznala, že se staly v její prospěch a že také vydala žalovanému na jeho žádost výtah těchto plateb.
Dovolací žádost vytýká napadenému rozsudku, že porušil právo a v několika směrech tato výtka také obstojí.
Jasný obsah klausule na fakturách, o něž tu běží, nepřipouští žádnou pochybnost, že jde o cesi.
Odvolací soud také přehlíží, že žalobce již v nižších stolicích tvrdil a dokazoval, že firma S. cedovala zmíněné bance i ty své pohledávky za žalovaným, které vznikly před 1. dubnem 1931 a jejichž saldo vykazovalo ke dni 26. března 1931 41649 Kč 20 h, aniž ovšem žalovaný byl uvědoměn o této cesi, takže tento dluh mohl žalovaný účinně zaplatiti firmě S. a pouze tato byla povinna došlé částky odvádět bance. Dále, že platby konané žalovaným přímo firmě S., o nichž se banka dověděla včas, musela považovati za splacení zmíněného starého pouze vnitřně cedovaného dluhu a že se o dalších platbách žalovaného firmě S. banka dověděla teprve v únoru 1932, načež pak ihned žalovaného o jejich zaplacení do své ruky upomínala, že žalovaný byl přímo upozorněn na to, že fakturní valuty, o něž tu běží, byly cedovány bance; že kartotéka banky byla pouhou pomůckou za účelem kontroly, zdali firma S. skutečně odvádí postoupené pohledávky, a nikoliv součástí obchodních knih banky; že banka směnky nevrátila firmě S., ale dala je této firmě jako nový úvěr a že pokud směnky byly zaslány bance žalovaným, toho také její valutou ve svých knihách uznala.
Kdyby se tyto okolnosti dokázaly, jevil by se postup fakturních částek, o něž tu jde, v jiném světle, zvlášť když k řádnému oznámení cese fakturní valuty úplně stačí její sdělení razítkem na faktuře, jak se v souzeném případě stalo, když placení zaokrouhlených částek při existenci více účtů mezi obchodníky není nic neobvyklého a když platby bez bližšího označení mají býti účtovány na starší z více dluhů pro dlužníka stejně obtížných, o jaké v souzeném případě běží.
Tím však, že napadený rozsudek k těmto okolnostem nezaujal stanoviska, není způsobilý k meritornímu přezkoumání dovolacím soudem, takže nezbylo, než aby po rozumu § 543 osp. rozsudek odvolacího soudu rozvázal.
Bude nyní na odvolacím soudu, aby skutkový stav v uvedených ohledech náležitě zjistil, výtěžky tohoto zjišťování hodnotil a pak znovu rozhodl.
Podotýká se, že je povinností kupce, aby mu zaslaný obchodní dopis si pečlivě a důkladně přečetl. Kdyby žalovaný byl této povinnosti vyhověl, musel na cese pohledávek fakturních přijíti, a to nejen ohledně faktur po březnu 1931, které jsou — v protivě ke dřívějším, obsahujícím pouze otisk razítka s prosbou o zaplacení zmíněné bance — opatřeny jasným orazítkováním, dávajícím zprávu o postupu jejich valut, ale také o těch pozdějších z nich, u nichž otisk razítka toho není úplně jasný, pokud je na nich jasně čitelné aspoň slovo »cediert«, poněvadž toto slovo stačilo, aby v žalovaném při nejmenším vyvolalo pochybnosti, komu má platiti a ho přimělo k dotazu u firmy S. ohledně vysvětlení, resp. i zmíněné banky, kdyby bylo pravdou, že byly k fakturám přiloženy její složenky. Pokud ovšem otisk razítka není vůbec čitelný a nedokáže se, že by žalovaný právě ohledně těchto faktur byl snad zvlášť upozorněn na cesi, osvobozují ho firmě S. konané platby.

Citace:

č. 15039. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 317-319.