NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6361.

Právní význam §u 2 zákona ze dne 23. května 1883, čís. 82 ř. zák.
Zaslání odevzdávajícího výroku pozůstalostního soudu na Slovensku a Podkarpatské Rusi soudu v historických zemích jako soudu knihovnímu jest »dožádáním za výkon« ve smyslu §u 177 nesp. říz. a posledního odstavce §u 2 zákona ze dne 23. května 1883, čís. 82 ř. zák.
(Rozh. ze dne 12. října 1926, Nd 1 384/26.) Nejvyšší soud rozhodl ve sporu mezi okresním soudem v Bratislavě, jako soudem pozůstalostním, a okresním soudem v Roudnici n. L. jako soudem knihovním o příslušnost k povolení knihovních zápisů podle odevzdávajícího výroku okresního soudu v Bratislavě, že příslušným jest okresní soud v Roudnici n. L.
Důvody:
Záporný spor o příslušnost vznikl z různosti práva platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se strany jedné a v historických zemích se strany druhé. Jde o vklad práva vlastnického pro dědice na ideální podíl nemovitosti, připsaný dosud zůstavitelce v pozemkové knize u okresního soudu v Roudnici n. L. Podle §u 75 zák. čl. XVI:1894 předloží pozůstalostní soud odevzdávající výrok (odevzdací listinu) po pravoplatnosti z moci úřadu příslušnému pozemko-knižnímu soudu ke vkladu vlastnického práva а k zápisu jiných v něm nařízených pozemkoknižních opatření. Okresní soud v Bratislavě skutečně požádal po pravoplatnosti svého odevzdávajícího výroku okresní soud v Roudnici n. L. o knihovní zápisy, potřebné v důsledku odevzdání, zaslav mu jedno vyhotovení výtahu ze zápisnice o projednání pozůstalosti, obsahujícího také odevzdávající výrok. Okresní soud v Roudnici n. L. odmítl tuto žádost pro nepříslušnost ku povolení žádaného zápisu, dodav, že příslušným k tomu jest soud pozůstalostní, nebo že mohou žádati o zápis sami dědicové. Těchto dědiců jest celkem sedm a jsou na různých místech republiky. Názoru knihovního soudu bylo by zajisté přisvědčiti, kdyby i pro pozůstalostní soud platilo právo historických zemí Československé republiky, protože by pak musil i pozůstalostní soud zaříditi, co mu podle zákona učiniti náleží, a protože předpisem §u 2 zákona ze dne 23. května 1883 čís. 82 ř. zák. nic nebylo změněno na příslušnosti pozůstalostního soudu k povolení knihovních zápisů na základě odevzdací listiny, jak to bylo již v §u 177 nesp. říz. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z. stanoveno. Nelze však s názorem knihovního soudu souhlasiti pro tento případ, ve kterém pozůstalostní soud jest sice také soudem republiky Československé (§ 3 (1) úst. list. ze dne 29. února 1920, čís. 121 sb. z. a n.), ale řídí se jiným právem, platným na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Dotyčné právní předpisy nutno vyložiti v duchu a úmyslu zákona a nelze obětovati věc formě. Předpis §u 2 zákona ze dne 23. května 1883, č. 82 ř. z. nařizuje, že knihovní zápisy, jichž podklad byl zjištěn za pozůstalostního řízení ve formě odpovídající požadavkům vkladu — a sem náleží ovšem také vklad práva vlastnického pro dědice na základě odevzdací listiny — má pozůstalostní soud po uplynutí šesti neděl po pravomoci odevzdání zaříditi z moci úřadu, ač má-li po ruce potřebné listiny, nebo je-li podkladem zápisu vlastní rozhodnutí pozůstalostního soudu, a ač-li o to nežádají účastníci sami. Není-li pozůstalostní soud soudem knihovním, má dožádati knihovní soud o výkon zápisu. Tento předpis jest jednou z výjimek ze zásady §u 76 knihovního zákona ze dne 25. července 1871, čís. 95 ř. z., podle kterého knihovní soud nařizuje zpravidla zápisy jen na žádost stran neb úřadů, a jest také částečnou změnou §u 177 nesp. říz., podle něhož musil dědic o zápis u pozůstalostního soudu žádati. Předpis ten byl vydán nejen k tomu účelu, by mezi knihou pozemkovou a katastrem byl udržován soulad, nýbrž také v zájmu právní bezpečnosti a v zájmu zdaru ústavu knih pozemkových, by knihovní stav vždy byl v souladu se skutečným právním stavem. Mělo jím býti docíleno, by v souhlasu s oficiosní povahou projednání pozůstalosti výsledky tohoto projednání byly též z moci úřadu knihovně provedeny. Odpovídá tedy zákonu, aby se v této snaze šlo tak daleko, jak daleko s bezpečností a bez obavy komplikací jíti možno (srv. také motivy ke zmíněnému zákonu, sdělené ve výnosu min. sprav. ze dne 25. dubna 1884, čís. 4407 a judikát bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 8. dubna 1896, čís. 3577, kniha judikátů čís. 134). K tomu cíli bylo soudům nařízeno, by všechny knihovní zápisy, které mají býti provedeny podle §u 2 cit. zák. z moci úřadu, byly vedeny v patrnosti a byl zaveden t. zv. evidenční záznam 1. (Srv. také §§ 1—6 min. nař. ze dne 6. ledna 1899, čís. 1 včst., pak výnosy ministerstva spravedlnosti věstník z roku 1901 str. 15, z r. 1916 str. 10, z r. 1923 str. 102 a jednací řád § 406 čís. 4.) Témuž účelu jako § 2 cit. zákona slouží také předpis §u 75 zák. čl. XVI:1894 s tou odchylkou, že pozůstalostní soud nepovoluje sám zápisu, nýbrž předloží hned po pravoplatnosti odevzdávajícího výroku tento výrok knihovnímu soudu k provedení příslušných zápisů. Ale i když se vykládají dotyčné předpisy podle svého doslovu, nemůže býti o tom pochybností, že v tomto případě v zaslání odevzdávajícího výroku slovenského soudu, ve kterém jest již předem uvedeno, že po nabytí pravoplatnosti bude zdejšímu knihovnímu soudu zaslán s požádáním, aby provedl potřebné knihovní zápisy, jest i podle doslovu zákona »dožádání za výkon« po rozumu §u 177 nesp. říz. a §u 2 posl. odst. zák. č. 82/1883 ř. z., že jest »zařízením« knihovních zápisů podle téhož §u a že jest »dožádáním« úřadu po rozumu §u 76 knih. zák. Také po formální stránce nemůže u knihovního soudu provedení narážeti na obtíž, má-li soud po ruce vyhotovení soudního výroku, ze kterého jsou adresy účastníků zřejmý, a kteréžto vyhotovení zastupuje prvopis a může býti pro sbírku listin podle §u 90 knih. zák. a §§ 17 a 18 instrukce ze dne 12. ledna 1872, č. 5 ř. zák. podrženo, a kdyby snad bylo třeba opisů, musí-li potřebné opisy poříditi soud z moci úřadu za dvojnásobný poplatek soudně ověřených opisů podle §u 2 třetí odstavec zák. čís. 82/1883 ř. zák.

Citace:

č. 6361. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 399-401.