Č. 3306.

Státní občanství. — Administrativní řízeni: I. žádost strany ve věci státního občanství jest úřad povinen posuzovati se stanoviska všech předpisů o stát. občanství, které podle vzneseného petitu strany a podle faktických okolností jí udaných mohou pro vyřízení žádosti míti význam. — II. V řízení správním nelze straně — pokud jednotlivý zákon tak nestanoví — ukládati břemeno, aby svůj petit na úřad vznesený vždy konkretisovala do té míry, aby užila konkrétních výrazů v zákoně snad uvedených a aby udávala určitý § konkrétního zákona, na jehož základě se domáhá splnění své žádosti.
(Nález ze dne x. března 1924 č. 3656.)
Věc: Ignác L. v M. proti ministerstvu vnitra stran státního občanství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výměrem hlav. polic, kapitanátu v Mukačevě z 1. prosince 1922 bylo sí-li sděleno, že min. vnitra nař. rozhodnutím nevyhovělo jeho žádosti za udělení čsl. stát. občanství. Vzhledem k tomu byl st-1 upozorněn, aby si během 2 měsíců pro sebe a rodinu zaopatřil řádné polské pasy, neboť jedině na ně má právo pobývati na území republiky a žádati za další povolení k pobytu.
Stížnost napadá toto rozhodnutí uvádějíc, že se st-1 narodil r. 1897 ve Velké B., tedy v obci náležející nyní k čsl. republice, že již 22 roky bydlí v Mukačevě, jeho otec že bydlí 25 roků ve Spojených Státech Amerických a jest již tamním stát. občanem, takže podle § 2 zák. č. 236/1920 st-le jest — jelikož tu je narozen a jiné státní občanství není prokázáno — pokládati za čsl. stát. občana; dále vytýká stížnost, že je nezákonné vyzvání, aby si opatřil polský pas pod následky vyhoštění.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle správních spisů jest obsahem rozhodnutí žal. úřadu toliko výrok, že žal. úřad nevyhovuje žádosti st-le o udělení stát. občanství čsl.,
kdežto další výrok o opatření pasu polského jest připojen toliko hlav.
polic, kapitanátem v Mukačevě.
Podle uvedeného znění nař. rozhodnutí posuzoval žal. úřad zřejmě podání, které st-1 ve věci svého stát. občanství učinil, jako žádost za udělení čsl. stát. občanství a to, poněvadž momenty § 9 zák. č. 236/1920 nejsou dány, patrně za žádost o udělení čsl. stát. občanství podle §§ 6 a následujících zák. čl. L z roku 1879, kterýžto předpis jest v podstatě schován v platnosti § 3 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. Stížnost, jak již uvedeno, tvrdí však, že o st-li jest míti za to, že jest státním občanem čsl. podle § 2 cit. úst. zák. S tohoto hlediska žal. úřad věc nezkoumal a nutno tedy přihlédnouti k tomu, zda podání st-lovo opravňovalo úřad posuzovati věc toliko jako žádost za udělení čsl. stát. občanství.
V tom směru shledal nss ze správních spisů toto:
Podáním z 15. srpna 1922, řízeným na županský úřad v Mukačevě, žádal st-l »za přijetí jako čsl. občan«, odůvodňuje tuto žádost tím, ze »se narodil roku 1897 ve Velké B. (Slovensko), kde jeho otec byl truhlářem, že po 2 letech otec jeho se odebral do Mukačeva, kde si vyzvedl živnostenský list a truhlařil do roku 1902, načež se odebral neznámo kam, kdežto st-le se ujali jeho příbuzní. Dále uvedl st-1 ve své žádosti, že od svého 8. roku až do přítomnosti jest zaměstnán jako tovární dělník u firmy B. G. a že se nedávno dověděl, že otec jeho již 18 roků jest továrníkem nábytku v New Yorku. Poněvadž jeho pobyt v Mukačevě jest ztížen, prosil o vydání vysvědčení příslušnosti, kteréžto žádosti bylo z části vyhověno tím, že mu příslušnost byla přislíbena a bylo to učiněno závislým na stát. občanství.«
K tomuto podání přiložil st-1 usnesení rady města s regulovaným magistrátem Mukačeva, podle něhož přijímá rada st-le do svazku obce s podmínkou nabytí čsl. stát. občanství podle zák. č. 236/1920 a § 5 rak. zák. č. 222 z r. 1896, při čemž v důvodech bylo uvedeno, že st-l nepřetržitě bydlí v Mukačevě od roku 1902 a že otec jeho Jakub přibyl do Velké B. z Haliče.
Podle protokolu sepsaného dne 7. září 1922 na hlav. polic, kapitanátě v Mukačevě »ve věci státního občanství vypověděl st-l, že se narodil ve Velké B., přišel do Mukačeva jako tříletý hoch, asi před 22 roky, od té doby se v Mukačevě nepřetržitě zdržuje. Nemůže udati, kam jeho otec Jakub domovským právem byl příslušný, avšak slyšel, že pochází z Haliče a že se před 30 lety usadil ve Velké B., kdež bydlil asi 28 roků, na to se přestěhoval do Mukačeva, kde měl stolařskou dílnu, načež se úplně vystěhoval do Ameriky, do New Yorku, kdež i nyní bydlí, jsa zaměstnáním továrník nábytku. Dále uvedl st-l, že jest úplně nemajetný, žije z týdenního výdělku 250 K jako tovární dělník u firmy B. G., trestán nebyl, politicky není činný, národnosti jest židovské, vojínem nebyl a nepobírá žádných zaopatřovacích požitků. Otec jeho jest dle doslechu americkým stát. občanem, jest zámožný a také ho penězi podporuje.
Z průkazů o přiznání čsl. stát. občanství má pouze zajištěni domovského práva v městě Mukačevě, rodný list, ostatní průkazy mu chybí. Starý domovský list také přiložiti nemůže, poněvadž sám neví, kam jest příslušný.
Předkládaje spis županskému úřadu uvedl hlavní policejní kapitanát v Mukačevě zprávou z 20. září 1922 mezi jiným, že st-l nemůže nikterak prokázati dosavadní svoji příslušnost jak domovskou, tak státní a že jeho otec prý je nyní americkým příslušníkem, že však st-l neví, odkud jeho otec pocházel.
Z uvedeného jest zřejmo, že st-1 jednak projevil své přání, aby byl čsl. státním občanem, jednak že uvedl také skutkové okolnosti, důležité po rozumu § 2 zák. č. 236/1920, totiž, kde se narodil a že není prokázáno, že narozením nabyl jiného státního občanství.
Naproti tomu není z jeho podání ani z výslechu zřejmo, že by byl cizincem, zejména, že by otec jeho byl svého času měl domovskou příslušnost v Haliči, pokud se týče, že by nyní skutečně byl státním občanem Spojených Států Amerických a že by st-1 jej v tomto stát. občanství následoval.
V řízení správním nelze straně ukládati břemeno, aby svůj na úřad vznesený petit vždy konkretisovala do té míry, aby užila konkrétních výrazů v zákoně snad uvedených (na př. přiznání, uznání, udělení státního občanství) a aby se do konce snad dovolávala určitého § konkrétního zákona, na jehož základě se splnění své žádosti domáhá, pokud ovšem v jednotlivých případech zákon břemeno takové straně výslovně neukládá.
Když tedy žal. úřad měl před sebou shora uvedenou žádost st-lovu, bylo jeho povinností zkoumati ji se stanoviska všech předpisů o stát. občanství, které podle vzneseného petitu st-lova a podle jím udaných faktických okolností pro vyřízení jeho žádosti mohou míti význam. Této své povinnosti nemohl se úřad zbaviti prostě tím, že neudávaje bližších důvodů, proč tak činí, žádost st-lovu pokládal za žádost o udělení čsl. stát. občanství a to tím méně, když nejsou splněny ani předpoklady § 9 úst. zák. č. 236/20 (poněvadž st-l netvrdil, že by byl nabyl domovské právo po 1. lednu 1920 v některé obci nynější republiky čsl., ani že by před tím byl domovským právem příslušel do některé obce v území bývalé říše rak.-uherské, mimo území nynější republiky čsl., zejména snad v Haliči), ani podmínky § 6 a následujících zák. čl. L z roku 1879, poněvadž podmínkou k nabytí tuzemského stát. občanství podle těchto předpisů jest, že jde o cizozemského stát. občana, st-l však ani netvrdil a není o něm prokázáno, že cizím státním občanem jest. Naopak měl tedy úřad povinnost posuzovati žádost st-lovu zejména též se stanoviska § 2 cit. zák. č. 236 ex 1920, poněvadž st-l skutkové okolnosti podle tohoto § rozhodné výslovně uvedl.
Neučinil-li úřad tak zadost své povinnosti a nevyčerpal tedy petit st-lem naň vznesený, trpí řízení podstatnou vadou a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.
^ím však, že zrušen jest shora uvedený výrok min. vnitra, pozbývá
základu vyzvání, které připojil hlavní policejní kapitanát v Mukačevě
intimátu rozhodnutí min., jelikož vyzvání to jest zřejmě podmíněno vý-
rokem min. vnitra a padá tudíž tím, že onen výrok sám jest zrušen
Vzhledem k tomu není také třeba, aby nss v této souvislosti zkoumal, zda onen přípojek, učiněný hlav. polic, kapitanátem v Mukačevě, jest vůbec rozhodnutím správního úřadu ve smyslu § 2 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř, z. ex 1876, a zejména zda jest rozhodnutím konečným.

Citace:

č. 3306. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 703-705.